Samo o sobě je to racionálně tak těžko pochopitelné, že jsem se rozhodla, že to, co vám sdělím, absolutně zbavím všech domněnek a pocitů a zaměřím se jen a jen na holou realitu. Polemizovat můžu pak...
Pravda
Jde o postavičku starce, napůl hadrovou.
Když nám ji dávala, řekla doslova, že je pro štěstí a že umí plnit přání.
Přišlo nám to milé a malebné od paní produkční a dárek jsme přijali.
Cestou domů jsme se rozhodli, že se stavíme na „Pavláku“ na jídlo. Jeli jsme dvěma auty.
Praha byla ucpaná.
„Já tady ale nezaparkuju nikde,“ sděluji směrem k zadním sedadlům.
„Tady není místo v žádnou denní dobu, natožpak teď, navíc jsou tu modrý zóny, jenom támhle nejsou, a to bude bez šance.“
„Já poprosím toho mága,“ povídá Johanka.
„Noooo, tak mu řekni, ať nám opatří místo na zaparkování, ale stejně si myslím, že bychom mu měli pro začátek dát něco jednoduššího,“zažertovala jsem.
„Mágu, prosím, ať máme místo pro zaparkování,“ pronesla Johanka.
No, bylo tam. A jediné!
Před námi parkovala jen nějaká paní.
„Ježiš, já zapomněla na Jirku!“ došlo mi, že jsme vlastně potřebovali dvě místa.
„Mágu, ještě jedno místo!“ rychle doplňovala Johanka.
Věřte mi, nebo ne, ale prostě je to tak. Ta ženská před námi najednou vyjela!
Prostě zaparkovala, ale najednou hodila blinkr a zase vyjela. Nelogicky.
Ano, patrně jí došlo, že zapomněla koupit třeba strouhanku, ale v té chvíli to bylo opravdu zajímavé. Pobavilo nás to a na mága jsme pohlíželi s nepředstíraným obdivem.
Jistě, že loutka by neměla plnit přání, jenže...
...takových náhod bylo mnohem víc a přání nebyla právě jednoduchá.
Rozhodli jsme se po té, co splnil ještě několik tužeb, mága co možná nejméně zneužívat. Tedy neobtěžovat ho „volovinama“.
A tak za ním chodíme opravdu s vážnými věcmi. S tím, co nedokážeme ovlivnit sami. Ještě se nestalo, že by nepomohl.
Já vím, že to nelze „přehnat“ přes to racionální a těžko to něčemu připsat, ale je to tak.
Náhody jsou v tomhle případě pomalu stejně nepravděpodobné, jako že by látka a filc naslouchaly.
Kouzelný Mág má své místo po celém bytě
Někdy si ho vezmu k sobě a mám ho chvíli na knihovně, jindy je s Johankou v pokojíčku, nebo ho má Míša u sebe. Je to takový vážený člen rodiny.
Když se na něho už musíme obrátit, po té, co pomůže, mu vedle poděkování něco dáme. Například mu natrháme květiny nebo vypereme vestu a podobně.
Neumím to vysvětlit, ale ještě se nestalo, že bychom neuspěli. Kolikrát je on poslední možnost a doposud nezklamal.
Zvláštní, že?
Inu, obrazy Madon možná drtivou většinou nepláčou, ale náš mág nějakým způsobem přání prostě plní!
Nový komentář
Komentáře
jee, tak takovej mag by se mi taky hodil
, zvlast ve stredu, kdy me cekaj prijimacky na medicinu, kdyz ho poprosim na dalku tak to asi fungovat nebude, ze? ale stejne jsem to zkusila ;-)
Michaela Kudláčková — #9 nestaci ji nekomu darovat?
To bude spíš tou spoustou energie upřené stejným směrem /ke splnění přání/.
Michaela Kudláčková — #13 snad dokáže i toto, jen si ten návrat přejte raději brzký....
maje — #12 kéž by, ale za zkoušku člověk nic nedá.
jastura — #11 ...vím...vzpomínám si. Zkusím ho požádat.
jastura — #11 kéž by to takhle fakt fungovalo. vzpomněla jsem si na ten příběh taky.
Michaela Kudláčková — #8 Míšo, zkuste si přát, aby se vrátil ztracený syn. Jedna z ž-in tu psala, tuším kolem Vánoc, že stále čeká, zda se syn vrátí. Vykládala jsi jí na to i karty....
mně dala loni na podzim, v době kdy jsem se rozváděla, jedna stará paní, která byla u nás v kanceláři, krásného slona, říkala že ho má z Peru...původně ho nesla jako dárek dceři, ale já jsem k ní prý byla ochotná a milá, tak mi ho dala
na moje protesty, že si ho přece nemůžu vzít, mi řekla, že já ho potřebuji víc než dcera
dostal jméno Alfonso a má čestné místo v našem novém domově
každé ráno ho se synem hladíme pro štěstí...místo mi tedy zatím nesehnal, ale myslím, že co se týče ostatního, opravdu nám ztracené štěstí přinesl...i když v jiné formě...
Eva_Fl — #5 ..no, až se dotanu na Floridu, možná Tě ukecám, aby ses jí rituálně zbavila
maje — #4 no, možná.
V každém případě to tak je a holt je třeba to nějakou částí hlavy pojmout, alespoň do doby, než něco splnit "dekáže" a já budu moci hovořit například o imaginaci, síle vůle nebo něčem, co půjde pojmout aspoň trochu racionálněji.
Zatím splnil všechno i to, co se normálně stát nemělo.
Jéééééééé ten by se mi moc hodil
na jedno přáníčko asi si ho někde budu muset sehnat
Nemohl by být ten mág kolovací? Že by splnil přání i mně?
Ja na tohle neverim. Mame z toho doma srandu.
něco na tom být může. a to je asi ten důvod, proč jsi ho dostala, míšo, právě ty. nebo vlastně johanka. ne každý by si mága považoval nebo dokonce věřil na kouzla.
Já na tohle fakt věřím, na Mága i Voodynku, sama jsem dostala kdysi trola od matky jako suvenýr z Norska (nebo Švédska?), měla jsem pocit, že mně škodí, odnesla jsem ho ven (nevyhodila, to jsem nedokázala, ale dala na plot v daleké ulici) a smůla přešla
Mága bych brala všema deseti!!!! 
Eva_Fl — #1
Koukám, koukám, že sebedestrukce má různé podoby.
Kdysi davno jsem chtela vyjit ctenarkam z-in vstric a udelat neco, aby me mohly fyziky likvidovat, s grafickou Kackou jsme prisly na to, ze idealni by pro me byla moje voodoo panenka a ja bych ji zverejnila a ty, ktere me tak moc miluji, by me mohly prostrednictvim te paneny pichat a rezat a vrazdit a tak. Jedna ctenarka se nabidla, ze mi tu panenku usije - a splnila slib a ja jsem ji dostala a je nadherna. Jenze.... Mela jsem ji u sebe v pokoji. Nemohla jsem spat, byla jsem nervozni a vubec me proste rusila. Rikam ji Vuuuuuuuudynka. Dala jsem ji do pokoje synovi, prispendlila jsem ji na zed. A synovi zacaly tak sileny problemy se zuby, ze to nemelo obdobu,. Rikal mi, ze to urcite ta podelana panena. Hehe. Dala jsem si ji k PC a tyz den mi praskla stolicka a to tak, ze is korenem. Nevidano!




Jo jo, copak nase Vudynka.