Společnost postupem doby zvládá vyrobit již téměř cokoli. V televizi můžeme občas vidět roboty, kterým k naprosté dokonalosti stačí jen málo. Funkce počítačů a jiné elektroniky se neustále zvyšuje. Ale stále ve chvíli, kdy si vzájemně přejeme k narozeninám či k svátku, je pro nás nejdůležitější: být dlouho zdraví.
Můžete být bohatá, slavná, všemi obletovaná, ale ve chvíli, kdy onemocníte a lékaři si nevědí rady, jste v koncích. Nepomůže vám fakt, že máme 21. století a vývoj jde stále kupředu.
A co teprve v okamžiku, kdy se rozhodnete otěhotnět. Pokoušíte se o to nejen měsíce, ale i roky. A stále nic.
Knihu Léčba neplodnosti (Podrobný rádce neplodným párům) napsala společně s doktorku C. M. Doherty Američanka Melanie Morissey Clark. Žena, která ví, o čem píše. Sama několikrát o dítě v době těhotenství přišla, a nakonec díky pomoci doktorky Doherty porodila trojčata.
Velké plus této publikace je především nejen ve vysvětlení určitého problému neplodnosti, ale i přehled léků, které jsou dostání v České republice. Máte možnost se tak dovědět nejen o základních příčinách neplodnosti, ale také se informovat o případné léčbě.
Kniha se nesoustředí pouze na ženskou neplodnost, ale také na tu mužskou. Co se týká neplodnosti, jsou na tom totiž obě pohlaví stejně. 40 % všech případů je způsobeno mužským a 40 % ženským faktorem. Zbývajících 20 % je způsobeno kombinací mužského a ženského faktoru a nebo příčina není nikdy objasněna.
Podrobný rádce neplodným párům se pro vás během čtení stává partnerem, který se vám snaží nejen vysvětlit vaše případné zdravotní problémy, ale také dává rady, jak zvládat psychický tlak a pocity bezmocnosti.
Dává vám na výběr cesty, kterými je možné jít. Informuje vás o případné adopci či pěstounství. Předkládá adresář center asistované reprodukce a spolupracujících institucí v České republice a na Slovensku.
Máte-li problémy s oplodněním, nezůstávejte v tom sama a neinformovaná. Melanie Morissey Clark prožívala před lety podobné pocity úzkosti a beznaděje jako možná vy nebo někdo z vašich blízkých. Není doktorkou, která jen radí to, co se naučila na škole. Ví, jaký je to pocit, když nevíte, jak dál…
SOUTĚŽ - SOUTĚŽ - SOUTĚŽ - SOUTĚŽ!
Odpovězte během dnešního dne správně na tuto otázku a zúčastněte se slosování o 5 knih od M. M. Clark a C. M. Doherty – Léčba neplodnosti (Podrobný rádce neplodným párům)!
soutěžní otázka: Z kolika procent je neplodnost ovlivněna muži?
Své odpovědi vkládejte ZDE.
20. BŘEZNA - VYHODNOCENÍ
Milé ženy-in, soutěže o knihu se zúčastnilo celkem 107 z vás. Jen dvě odpovědi byly špatně.
odpověď na soutěžní otázku: Neplodnost je ovlivněna muži ze 40 procent.
Ti, kteří od nás obdrží knihu Léčba neplodnosti:
pietro
muf
kombucha
elenvaca
mea
Nový komentář
Komentáře
My čekali na první
téměř 8 let, na druhé pak dalších tři a půl roku. Měli jsme vlastně ještě docela štěstí. Já nemusela na žádné operace a muž vyfasoval jen nějaké vitamíny. Ale stejně pak přišli na to, že my dva spolu prostě děti mít normálně nemůžem. Proč, to se nezjistilo. Nicméně jsme začali chodit do centra asist.reprodukce a na třetí pokus se "zadařilo". Taky jsem měla rizikové těhotenství, ale tak dobře jako v době gravidity, mi snad nikdy nebylo. Žádné nevolnosti, pleť jak alabastr a vlasy taky skvělé. Do konce sedmého měsíce jsem nosila úzké sukně a jen knoflíček jsem měla nastavená pěticentimetrovou gumou. Teprve pak jsem nakynula, ale jen na pohled, přibrala jsem 2,5 kila. Při druhém těhotenství, které se povedlo zase na třetí pokus to bylo stejné, jen bříško mi rostlo už od čtvrtého měsíce. Jinak opět pohoda. Když si uvědomím, co musí podstupovat jiné páry, tak jsme měli fakt štěstí. 
a přeju hooooooodně 
.
Když se mimi nedaří, je to opravdu velký nápor na nervy pro oba partnery. Taky jsme prošli údobím, kdy muž se chtěl rozejít, neboť si myslel, že "chyba" je na jeho straně. Tehdy jsme se hrozně pohádali. Já se totiž odmítla rozvést jen proto, abych měla dítě s někým jiným. Chtěla jsem ho s tím, koho jsem milovala a miluji a když ne s ním, tak s nikým. Muž už pak o rozvodu nikdy nepromluvil. Nakonec jsme se dočkali a jsme šťastní. Kroutíme už devatenáctý rok. Přeju všem, kteří se snaží a nic, aby vydrželi a hlavně věřili, že jednou se to prostě povést musí. Psychika je nesmírně důležitá. Kdo k tomu přistupuje s tím, že se to stejně nepovede, je na poloviční cestě k neúspěchu. Držím všem
damanka: no, tak to je hodně drsný....
....to už to mimi musela chtít opravdu nejvíc ze všeho. 
Jardine: 13. dubna ze zabarikáduju a nebudu mu pro jistotu ani zvedat telefon.
damanka: Ty vogo! Tak to musí být láska, když ten chlap tohle ustojí...
to ja jsem po diteti touzila loni,ale pritel nemela ani pomysleni.Nakonec jsme se rozesli,ale ne kvuli diteti,to v zadnym pripade.Ted jsou z nas nej kamaradi.Muj novy pritel o diteti mluvi porad,ale ted se na to pro zmenu necitim ja
tak teda nevim. Ale vzhledem k tomu, ze jsem podstoupila laparoskopii kvuli srustum o kterych doktor rekl, ze neco takovyho v zivote jeste nevidel,tak se mozna taky pripojim k te skupince, co touzi, a nemohou.No ale uvidime,nebudu hazet flintu do zita predcasne.je mi 25,zivot mam pred sebou.Doufam 
Jardine: Ten kalendář je vlastně "Jonášova metoda", to se tu už taky řešilo. Já si to počítala pracně podle kalendáře už za socialismu a fakt je, že jsem pokaždý otěhotněla při úplňku, kdy jsem se taky narodila.....
Reneta: Doufám, že ve 32 budu zdravá a plná síly. 22 už mi minulo a věř mi, na caparta se vážně necítím. Spíš mám pocit, že jsem sama dítě. Rozdělaná škola, žádné úspory, žádná pracovní praxe...teď fakt ne
Kdybych si měla říkat, že to později nepude, to si můžu rovnou říkat, že mě může zejtra přejet tramvaj.
svetluszka: tu odvahu potřebujou spíš chlapi! já jsem velice litovala známé, než jsem se dověděla, že žena chodí po doktorech sama!!! chlapovi trvalo celá léta, než připustil, že nemusí být něco v pořádku s ním a připojil se. dnes mají půlroční holčičku, je jim cca 40-45 a asi mohli mít prcka daleko dřív.
Zdánlivě z lehčího soudku .... na netu jsem našla čínský kalendář početí http://www.tcmherbstrade.cz/kalendar.php
Kdysi bych se tomu zasmála, ale když jsem si zpětně dělala výpočet pro sebe, s údivem jsem zjistila, že můj "nejplodnější den" za leden 2006 je přesně ten den, kdy jsme s přítelem počali. Je to úplná náhoda ... bylo to 3 dny po MS, takže oficiálně "neplodný" den. A přesto - od toho dne bylo vše jinak.
Jinak si myslím, že marné čekání na děťátko je pro ženu jedna z nejtěžších životních zkoušek, zejména pokud rozhodnutí mít rodinu přijde trochu později v životě, jako u nás. Všem "snažilkám" moc držím palce...
..taky se mi nezdá, že by šlo o nějakou zvláštní odvahu. Spíš jsem za ty leta chtěla slyšet..buď..jste konečně těhotná...
...a nebo ...nemá to smysl, nikdy už to nepůjde. Ale nejhorší byla ta nejistota, jestli jsem s manželem opravdu udělala všechno, co šlo....
.
a ať vám to brzy taky vyjde...
A moc všem přeju to nej
DELCOP: přiznám se, že si nemyslím, že by člověk potřeboval nějakou zvláštní odvahu pustit se do řešení "neplodnosti páru". Je to jen časově náročné a únavné - než člověk absolvuje všechny pokusy" je to na roky
Sam ozřejmě nezanedbatelná je finanční stránka (ale to až ve stádiu asistované reprodukce). A s partnerským svazkem se za tu dobu může stát cokoliv ... A "překvapivě" dost svazků se rozpadne ve chvíli, "kdy se zadaří". 
svetluszka:
- není nad plánované rodičovství 
svetluszka: radeji zaklepej! ;-) Ja podobne centrum take navstevoval, ale uplne z opacneho duvodu...
Jinak jako nejvetsi odvaha mi prijde, kdyz se to clovek rozhodne resit a pripusti si, ze by mohlo byt neco v neporadku... Potom je take moc pekne videt, ze to tomu paru za to stoji a asi se maji hodne radi, kdyz do toho jdou spolecne.
svetluszka:
,dobrý...
Reneta:
..no, někdo je v plné síle třeba i v 35-ti, ne..?..
. Skoro 8let jsem běhala s manželem po centrech pro neplodnost až se předloni zadařilo a máme rok a půl starýho chlapečka.
...a to už zcela neplánovaně a "bez asistence"...
Mě se "podařilo" otěhotnět poprvé v 19-ti letech, a když holka trošičku odrostla a byl čas na druhý dítě...nic...
No a aby toho nebylo málo, že jo, tak v říjnu přibude další mimi..
To je pravda, kdo se v podobné situaci neocitl, nemůže pochopit, že to bývá nemoc ne jedince,ale celé rodiny. Já jsem se léčila 8 let a dnes máme krásnou a zdravou holčičku. Je dobře,že se o tom víc mluví a hlavně nejen mluví. Všem v podobné situaci držím palec a nevzdejte to!!!!!!
Nyotaimori:nevíš co říkáš.....nikomu bych ji nepřála