„Navštívili jsme hromadu nejrůznějších odborníků, zkoušeli různé metody léčby neplodnosti, ale nic nezabíralo. Podotýkám, že na adopci jsme se nikdy úplně necítili. Sedm let jsme strávili tím, že jsme dělali všechno možné, abych otěhotněla. Neměli jsme v životě žádnou radost a bylo to velmi stresující a psychicky náročné období. Hádali jsme se a nechybělo málo a skončilo to rozvodem, naštěstí jsme si potom uvědomili, že takhle to dál nejde. Po tolika letech trápení jsme si o všem dlouhé hodiny povídali. Ukázalo se, že honba za dítětem se stala posedlostí, kvůli které jsme ztratili radost ze života i jeden z druhého,“ tvrdí Alice.

645b5784e7c25obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Manželé se tedy dohodli, že se přestanou snažit a zaměří se sami na sebe a na to, aby jejich vztah přežil. Rudolf se začal zajímat o svět financí a Alice si udělala kurz instruktorky fitness. Jezdí na wellness pobyty, cestují po Evropě, pořídili si chalupu a po letech si konečně zase užívají života.

„Zpočátku jsme si mysleli, že jsme jako manželé selhali, protože nedokážeme naši rodinu rozšířit. Asi před rokem jsme se ale smířili s tím, že šance na dítě je mizivá a že s největší pravděpodobností zůstaneme jen sami dva. Na jednu stranu mě občas napadne, jaká bych byla máma a Ruda táta, ale na druhou stranu se nám oběma strašně ulevilo a po dlouhé době se cítíme šťastně a naplněně. Potom taky vidím, že s dětmi to není žádná legrace a že rodičovství je náročná a zodpovědná práce a jsem vlastně ráda, že ji nemusím dělat,“ uzavírá.

Zdroj: respondentka Alice

Čtěte také: