Jenže zkuste si být vdaná deset let a zkuste si žít s člověkem, který s léty naprosto ztrácí toleranci, něhu i úctu k vám! Zkuste si (třeba jen na pár týdnů) poslouchat, že málo uklízíte, moc utrácíte, příliš často se navštěvujete s kamarádkami, býváte zbytečně dlouho v práci a ještě si po tom všem dovolujete vyžadovat sex, když pán tvorstva je znaven a nemá na blbosti čas. Musela byste být kamenem, abyste se najednou nespatřila v náručí někoho, kdo vám bude šeptat, že jste krásná a chytrá, kdo vám bude říkat, že se na vás těší a že se mu po vás stýskalo. Kdo vám dá pocit, že vaše (ne už zrovna svěží) tělo je tím nejžádoucnějším na světě a vaše (trochu bolavá) duše něčím, co stojí za to objevovat…. Obvykle tohle sice říkají chlapi, ale já za nás ženy prohlašuju: Chci jenom to, na co mám právo. Díky za váš článek, pokud jde o mne, klidně se vám pod něj podepíšu.

Hanka


Ve vašem článku to jsem přesně já. Jen se u mě tyhle důvody prolínají. Abyste mi rozuměly, mám doma už několik (5) let bezvadného chlapa, pěkného, chytrého, šikovného, který občas uvaří nebo uklidí - bez donucení, prostě jen proto, že chce. Ale i přes to všechno se mi občas stane, že zatoužím. Po větším uznání, obdivném pohledu, pohlazení od jiného muže. Nedávno se mi na jedné party stalo, že jsme se s kamarádkami napily, začaly tancovat a staly jsme se středem pozornosti. Díky přičinlivosti kamarádky mi tak přibylo telefonní číslo a přítel. Scházíme se jednou či dvakrát do týdne, a věřte či ne, ještě jsme se spolu nemilovali. Líbí se mi procházky po městě a naše rozhovory, držení za ruku a líbání, ale to je tak všechno. On to respektuje. Takže toho budu využívat, dokud jej to bude bavit. A až ho to přejde, s lehkým srdcem se s ním rozejdu. Mám přece doma muže s velkým M.

Matiee


TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY