Když bylo synovi kolem 5 let, jezdili jsme s ním 2x v týdnu do Prahy na akupunkturu.
Vždy byl po té cestě i po jehličkách celý zmořený, a tak když jsme dojeli domů, vždy vyskočil z auta a utíkal napřed, už aby byl doma.
Jednou se ale stalo, že zakopnul a zajel zubama do betonu…

Plná pusa krve, strašný pláč.. ani se hned nedalo zjistit, co se stalo.
Doma po omytí jsem s hrůzou zjistila, že obě horní jedničky má vpáčené směrem dovnitř do úst, dobře pod úhlem 45 stupňů. Hned jsem ho popadla a utíkala s ním na zdravotní středisko, které mám u baráku na dohled a kde jsou i zubní ordinace. Věděla jsem, že naše paní doktorka tam nebude, ale snad něco bude otevřené.

No bylo... pan zubař, soukromník.

Čekárna plná lidí, ale když viděli, že jdu s děckem evidentně po úraze, hned nás posílali, ať zaťukám, že nás pustí.
Po chvíli se otevřeli dveře a já poprosila sestru, jestli by se pan doktor nemohl na syna podívat... Ta byla celá rozpačitá, že to asi pan doktor nebude chtít, že je plná čekárna lidí... ale lidi začali protestovat, že ne... že ať jdeme.
Pan doktor plnej neochoty nás tedy vzal.

Na kluka pomalu ani nesáhnul, jenom nakouknul do pusy a něco utrousil... a já najednou měla pocit, že „má splněno“, že už jako zase máme jít.
V tu chvilku jsem dostala vztek... a řekla mu, že jsem obyčejná maminka, která doktorským termínům nerozumí, ať mi vysvětlí, co se vlastně stalo a co bude dál.

Znechuceně mně začal na půl huby vysvětlovat, že ty zuby jsou vykloubené a že s tím nic dělat nebude, ať mu dávám šetřící stravu a že se uvidí.
S tím nás vlastně vyhodil... byla neděle odpoledne, nebylo kam jinam jít.

Hned ráno jsem šla se synem už k naší paní zubařce... ta se divila, že mu to nezrentgenoval.
Rtg naštěstí neukázal nic zlomeného... a tak jsme dostali jen nějaké kapičky na zatažení dásně a museli čekat, jak to dopadne. Zda o zuby syn přijde, či ne.

Naštěstí vše dobře dopadlo... je to už deset let... zuby má pořád. Bylo zajímavé pozorovat, jak se pomalu vracely na své místo.
Takže tato vzpomínka se mi vybavila při tématu vaše zážitky z ordinace.
Jinak máme štěstí na fajn doktory i sestřičky a že se po těch ordinacích něco nechodíme.

Vzpomínala Tanzánie

Tanzi, to je hrůza! Kamarádka má dcerku, které se ve třech letech zničehonic zkazily všechny horní zoubky... Uf.

Dnešní doktorské téma končí a vy už teď můžete psát Daně na zítřejší téma - exhibicionismus, voyuerství.

Máte nějakou zkušenost nebo zážitek?
Staly jste se obětí nějakého úchyla?
Šmíroval vás někdo?
Nebo sama šmírujete a vzrušuje vás to?
Jsou  podle vás tyto úchylky nebezpečné?
Máte v sobě kus exhibicionismu?
Dokážete ho využít ve svůj prospěch?

Napište nám na:
redakce@zena-in.cz
za příspěvek můžete vyhrát zajímavé ceny

TÉMATA:
ZDRAVÍ