Co je věznice?
Věznice, nebo také dle dobového kontextu káznice či šatlava nebo žalář je zařízení, ve kterém odsouzení vykonávají trest odnětí svobody. Tolik odborná terminologie. Ale jak vypadá praxe? Každý stát má vlastní vězeňský systém zakotvený v zákoně. V České republice se věznice dělí podle stupně zabezpečení.
Foto: Shutterstock
Není věznice jako věznice
Věznice s dohledem: Jedná se o věznice s nejnižším stupněm zabezpečení. Umístěni sem jsou většinou prvotrestaní odsouzení a lidé, kteří se dopustili převážně nedbalostních trestných činů. Ve věznicích s dohledem se klade velký důraz na to, aby měl trest odnětí svobody funkci sekundární prevence. Jednoduše řečeno, aby se odsouzený „poučil“ a víckrát se nedopouštěl trestné činnosti. Vězněným je rovněž umožněno, aby získali práci, nezřídka i za zdmi věznice, kam je doprovází dozorci. Odsouzení mají volný pohyb v prostoru věznice, ložnice si mohou zamykat. Druhý klíč má samozřejmě personál. Po pracovní době mohou nosit své vlastní oblečení, a dokonce mohou dle řádu věznice s povolením ředitele navštěvovat s doprovodem kulturní akce v okolí věznice. Návštěvy mohou odsouzení přijímat jednou týdně, v době určené vnitřním řádem. České republice je takovým zástupcem například Věznice Břeclav nebo samostatné oddělení Pouchov Vazební věznice Hradec Králové.
Věznice s dozorem: Soud umisťuje do věznic s dozorem pachatele, kterému byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který již byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující dva roky a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. V tomto typu věznice se rovněž odsouzení pohybují dle své libosti po prostoru věznice. Po večerce se vždy zamykají hlavní dveře jednotlivých oddělení. Vlastní oděv mohou ovšem na rozdíl od věznic s dohledem nosit jen při sportu, bohoslužbách a akcích mimo zařízení. Návštěvy mohou přijímat jednou za 14 dní. Odsouzení, kteří si již „odseděli“ alespoň třetinu trestu, mohou dokonce jednou měsíčně zažádat o volný pohyb v doprovodu návštěvy. Oddělení s dozorem je ve velkém množství věznic po celé České republice. Například ve Vazební věznici České Budějovice, Vazební věznici Litoměřice, Věznice Bělušice nebo Věznice Odolov.
Věznice s ostrahou: Do věznic s ostrahou jsou umístěni odsouzení za úmyslný trestný čin, pokud byli odsouzeni k trestu odnětí svobody na dobu převyšující 3 roky nebo pokud již byli v minulosti za úmyslný trestný čin ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž není dán důvod pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou. Odsouzení se smějí pohybovat jen pod dozorem pracovníků vězeňské služby. Volný pohyb po objektu je povolen jen v případě práce. (Například při úklidu, práci ve výstrojním skladu a podobně.) Vězni v těchto typech věznice pracují jen na střežených pracovištích. Často bývají i přímou součástí věznice. Věznici s ostrahou naleznete například v Horním Slavkově, v Kuřimi, v Ostravě nebo ve Světlé nad Sázavou, kde se nachází specializovaná věznice pro ženy.
Věznice se zvýšenou ostrahou: Trest si tu odpykávají odsouzení na doživotí, zvlášť nebezpeční recidivisté, osoby, jimž byl uložen trest odnětí svobody na dobu nejméně 8 let, nebo odsouzení za úmyslný trestný čin, kteří v posledních pěti letech uprchli z výkonu trestu odnětí svobody nebo z vazby. Odsouzení se zde pohybují pod stálým dozorem. Jsou uzamykáni v celách a pracují výhradně v areálu věznice. Volný pohyb nemají povolený ani při práci. Práce je pro odsouzené vždy volena tak, aby pracovali pod stálým dohledem. Návštěvy mohou mít jednou za 6 měsíců a probíhají pod dohledem příslušníka vězeňské služby. Oddělení věznic se zvýšenou ostrahou má věznice Mírov, Plzeň či Valdice.
Zabezpečovací detence: Jedná se o speciální druh ochranného opatření pro odsouzené, jímž bylo prokázáno závažné duševní onemocnění. Velmi zjednodušeně řečeno se jedná o léčebné psychiatrické zařízení s vězeňským režimem, kde jsou umístěné osoby pod stálým dohledem vězeňské správy.
Foto: Shutterstock
Soud ukládá zabezpečovací detenci vždy v případech pokud:
- Je nařízení zabezpečovací detence nezbytné pro ochranu společnosti vzhledem k zmenšené příčetnosti obviněného.
- Není obviněný díky své nepříčetnosti trestně odpovědný, ale je pro ochranu společnosti zcela nezbytné jeho zabezpečení a ochranné léčení by nebylo shledáno jako dostatečné.
- Byl trestný čin pachatelem spáchán pod vlivem závažné duševní poruchy či onemocnění a jeho pobyt na svobodě by byl pro společnost nebezpečný.
- Pachatel opakovaně páchá trestnou činnost pod vlivem návykové látky a k ochraně společnosti opět ochranné léčení není dostatečné.
V Česku je zabezpečovací detence realizována ve třech zařízeních: Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, ve Věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava a Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác.
O umístění do jednotlivého typu věznice či ochranné detence může rozhodnout pouze soud. Do jednotlivých věznic na území České republiky pak umisťuje odsouzené Generální ředitelství vězeňské služby. Zvláštní přístup má česká justice především v umístění lidí starších 60 let, umístění jedinců s libovolným stupněm invalidity, umístění žen a mladistvých.
Čtěte také: Řádění sériových vražedkyň. Krvavá blondýna sedí v české věznici
Život ve vězení má svá vlastní specifika a pravidla. Vězni mají kromě ustáleného denního režimu a možnosti pracovat také šanci využívat nejrůznější programy zacházení. Jedná se především o sociálně aktivizační aktivity jako je sport, ruční práce, práce na zahrádce či dramatický kroužek. Během například vánočních svátků mají možnost pořádání besídek s programem či dostávají povolení udělat si ve věznici vlastní výzdobu. Výjimkou nejsou ani speciální akce. Například ženská věznice ve Světlé nad Sázavou pořádala pro své odsouzené soutěž Miss krimi, klání v ženské kráse vězeňkyň. Specifickou kapitolou je pak vzdělávání ve výkonu trestu. Odsouzení mají možnost doplnit si za zdmi věznice vzdělání a získat například výuční list, na kterém není nikterak poznat, že dotyčný podstoupil učení či studium právě v době výkonu trestu.
Mezi v penologii (součást právní vědy, jež se zabývá výkonem trestu, pozn. red.) needukovanými lidmi se často zvedá vlna nevole ohledně programu, který odsouzení ve výkonu trestu mají. Některým lidem připadá nevhodné a možná i nespravedlivé, že mohou vězni chodit na zájmové aktivity, či se koukat na televizi. Ovšem je třeba nezapomínat, že cílem odnětí svobody a trestání vůbec je snaha o nápravu. A není možné napravit člověka, který bude psychicky decimován. Má-li někdo pochopit, co udělal špatně i to, že se dá žít lépe, pak mu pro to musíme dát podmínky. Za tisíc slov vydají například vynikající výsledky věznic severských zemí či v Grónsku, kde je recidiva minimální. A pak, obrovským trestem je už ono omezení svobodného pohybu.
Foto: Shutterstock
Čtěte také: Sex na veřejnosti? „Někdy může jít i o trestný čin,“ varuje policejní mluvčí
Zdroje: Vladislav Štěrba: Penologie 2007, Tereza Raszková: Kapitoly z penologie, Retribuční versus utilitární postoj k trestu v Dánsku a České republice, Norsko netrestá, ale napravuje, Univerzita Pardubice, Vězeňská služba ČR, O base, Trestní řízení, Věznice v Česku
Nový komentář
Komentáře
To je všechno hezké, ale pokud mezi needukovanými lidmi panuje pocit, že lidé ve vězení jsou na tom lépe než například senioři v domovech důchodců a nemocní v LDN, tak je něco špatně. A že za poslední dva roky si důchodci toho "vězeňského režimu" užili víc než dost, o tom nelze pochybovat, a stále to leckde trvá, ale ona to byla mizérie už předtím. Osobně zastávám názor, že vězení je trest, ne že ne. A náprava se dá očekávat od těch, co jsou ve vězení poprvé a hlavně pro nedbalostní trestné činy. Ne od recidivistů, kteří to mají jako životní styl a ve vězení jsou s menšími přestávkami větší část svého života. Mimo jiné by mělo vězení i plnit úkol ochrany společnosti před těmi, kdo záměrně nechtějí dodržovat pravidla a nějaká "náprava" je vůbec nezajímá. To se neděje. Tresty jsou nízké a navíc je kdekdo propuštěn "za dobré chování" dávno před tím, než si odsedí uloženou dobu. Další věc - možnost pracovat? Snad povinnost pracovat, to by bylo na místě. Plno vězňů způsobilo někomu škody, tak by měli mít povinnost ji nahradit všemi prostředky a bez zbytečného dokladu a prodlužování. Navíc vězení stojí daňové poplatníky majlant. Za mě minimalizovat náklady, žádný zbytečný luxus v base, a naopak ať si maximální počet vězňů svůj pobyt tamtéž odpracuje. Výjimku by měli nemocní a vězni v důchodovém věku.