Všude už kvetou, někde už dokonce už odkvétají narcisy, tulipány, koberce skalniček a spousta dalších jarních květin. Ale už teď je nejvyšší čas myslet na léto.

jiřiny

Tak si říkám, že jsem to letos zase prošvihla. Jaro přišlo tak rychle, že jsem se nestačila ani rozkoukat a málem bych zapomněla myslet na léto. „Ale není už na sázení trochu pozdě?“ ptala jsem se přes plot sousedky, zkušené zahradnice.

„Ale kdepak, pořád je ještě čas. Jestli chcete, zbylo mi pár hlíz jiřinek, jestli se vám líbily ty, co jsem měla loni u plotu, nějak se mi to rozrostlo a už je nemám kam dát. Ale třeba i mečíky můžete ještě sázet, těch mám také dost, mohly by kvést během srpna.“
„ No to je báječné, to jste mi udělala radost, děkuju mockrát!“
Popadla jsem krabici s nevzhlednými protáhlými „bramborami“ a letěla pro rýč.
„A nesázejte je moc hluboko, stačí tak šest centimetrů,“ ještě zavolala ta dobrá žena.

jiřiny

Jiřiny se mi vždycky líbily. Mám je spojené s babiččinou venkovskou zahrádkou. Měla spoustu druhů od jednoduchých, které spíš připomínaly kopretiny, až po velkokvěté, za které by se nemusel stydět ani zámecký park. Do přírodní venkovské zahrady se hodí spíše ty „obyčejné“.

Když je vysadím k plotu, budou dělat nejen parádu, ale částečně i pohledovou bariéru. Mečíky jsem ještě nikdy neměla, vždycky jsem se bála, že je poláme vítr, ale sousedka mě ubezpečila, že ty její (teď už mé) patří mezi drobné odrůdy a dorůstají maximálně do půlmetrové výšky. A co je ještě jejich výhoda, že kvetou i v polostínu. Už jsem si pro ně našla báječné místo na východní straně.jiřiny

A tím letos asi s květenou končím. Myslím, že v zahradě rozhodně neplatí: Čím více, tím lépe.

Čtěte také:

Reklama