Petr Josefus (36), profesí brašnář, se narodil v Praze, od dětství je mu ale bližší příroda než město. Po návratu z Nového Zélandu, kde několik let pečoval o vinice a pěstoval víno, se začal věnovat práci s dětmi jako průvodce v lesní školce. Sílu bere především v přírodě a říká, že se lidi berou moc vážně, což děti ve své čistotě nevnímají, proto je práce s nimi pro něj obohacením.

Jak se brašnář dostal k výrobě šamanských bubnů?
Že si vyrobíme první šamanský buben,  jsme vymysleli s kamarádkou Alenkou. Čekali jsme tehdy návštěvu mexického šamana Temoca. Zatoužili jsme mít takový buben, který by splňoval naše představy. Tvoření něčeho takového - vyjímečného a od začátku autentického, nás opravdu bavilo. Buben, který si člověk vyrobí sám, má úplně jiný charakter. Vkládáte do něj sami sebe a máte k němu od začátku osobní vztah.

Čtěte také:

Mexický šaman Temoc?
Ano, mexický šaman. :-) Přijel před časem do lesní školky Ze Mě, kde jsem pracoval jako průvodce dětí. Uspořádal tehdy seminář pro dospělé  rodiče kolem lesní školky a spřátelené divadlo Kampa na Malé straně, které zajímal aztécký tanec, potní chýše a další indiánské záležitosti...

brasnar1

A ty jsi v té době pracoval, když Temoc vyučoval?
Chodil jsem s dětmi po lese, říkali jsme si, jak se který strom jmenuje, jak co voní, co se dá z jakého dřeva udělat, co dělat, aby se člověk v lese neztratil, a pokud bude potřeba, aby tam přežil... Aby uměly rozdělat oheň, najít vodu, postavit přístřešek, vědět, co se dá sníst, vnímat cestu, neztratit se atd.

A nemrzelo tě, že nemůžeš tančit se šamanem?
Nee, já radši pracuji s těma malýma. Oni totiž nemají tolik strachů jako dospělí, nemají zábrany, jsou čistí. A tak je s nimi daleko větší sranda.... 

Výrobu bubnů už zvládneš i předávát dál v dílničkách, čemu se ještě kromě času strávenými s dětmi věnuješ?
Mě opravdu baví moje řemeslo. Výroba věcí z kůže: pásky, kabelky, aktovky, peněženky, sandále, boty, prostě cokoli, co se dá z kůže vyrobit. Líbí se mi ta svoboda, že si můžu vyrobit, co právě potřebuji, zvolit si barvu, materiál... mám to rád. Já bych byl asi nešťastný jako manažer nebo prodejce aut, mobilů, pánviček... čehokliv. Už to dělám dlouho, od 14 let, ta kreativita mě stále naplňuje. Pocit a vědomí, že si můžu vybrat jakýkoli materiál a z toho udělat přesně to, co lidi chtějí a potřebují. Je to fajn. :-) V poslední době jsem dělal také pomůcky pro profesionální lukostřelce. Rád bych pro děti udělal další umělecko-řemeslnou dílnu, pokud bude zájem, tak i pro dospělé. Mohli by přijít dohromady. Nejen, že si tu mohou něco vyrobit, ale zároveň bych je to i rád naučil. Je dobré řemesla předávat dál, aby se ta obec televizních a počítačových dětí něčím vyvážila. Aby mohly pocítit, jak je to pěkný, když si samy můžou něco vyrobit a následně používat. V prosinci bych jim rád ukázal, jak vyrobit ťapky z kůže.

brasnar

A co plánuješ dál...
Po novém roce chci začít s výrobou šípů spojených se střílením z luku. Lukostřelba je můj koníček, prostě cejtím, že je čas propojit to, co umím, a poslat to dál lidem. Dílny a práce s dětma budou o tom, že nejde o to si všechno koupit, ale umět si to vyrobit. Vyrobíme šíp a pak si s ním zastřílíme. Vytvářím dílnu v Řevnicích, aby si děti mohly osahat všechny materiály: dřevo, hlínu, kůži, látku, kámen, jak se to dá opracovat, a přitom je naučit mít u práce pořádek a hezky po sobě uklidit.