Píšu vám o naší Žofce - nyní již paní žížalové...
Je to moc hodné, dvouměsíční miminko, ale taky nás hodně překvapila. Že donese domů zakousnutou myš, to bych zkousla, ale jednou jsem málem nerozdýchala její úlovek.
Všimla jsem si, že něco donesla, ale ona pořád něco smýká, od chlupů naší feny Aminy po strouhátko syna. Tentokrát to položila a já nic neviděla, tak jsem se šla podívat, co to má. Myslela jsem, že vrhnu.
Na koberci se kroutila žížala a v kuchyni jedna už rozpůlená na 2 kusy.
Myslela jsem si, že je to šelma, ale ono to spíš vypadá na slepici.
Od té doby jí říkáme ne Žofka, ale Žíža.
Zdraví Fabka
Dnes začíná týden, ve kterém se redakce www.zena-in.cz bude věnovat problémům dětí ve škole.
Redakční mail však čeká i příspěvky na jiná témata. Na ta veselejší i smutnější. A má pro vás připraveny dárky za odměnu.
Své zážitky foťte a pište na e-mail:
Nový komentář
Komentáře
Ta naše gaučová by měla z myši šok,bála by se víc než ta myš.Ale kočky u našich z myší nechávaly ocásky.Asi jiný kraj,jiný mrav.
jojo, já mám před dveřma každý ráno ulovený myši, tedy to co z nich zbylo, většinou jen hlavičky. Ti moji koucouři jsou ale mlsouni
Ale pochválit je musím.
To je nadherny kotatko
takhle vypadala i naše Barbuška, když jsme ji dostali, možná ještě trochu menší. A je to taky pěkná potvora. S oblibou loví pavouky, nepohrdne ani včelou nebo vosou, když se jí podaří nějakou ulovit, jenom čmeldů se bojí. A pořád je lepší rozpůlená žížala na koberci než lovit o půlnoci živou třícentimetrovou myš v ložnici!
To je sladká čičinta. Úplná moje Lucinka když byla malá. Teď máme bílýho kocoura, který je hluchý a řve pořád ja debil
a loví rybičky
A ještě lepší je, když micina donese
ještě živou a vypustí ji v bytě.