Cože?! Vy nespíte spolu v ložnici? Aha… Tak to je mi líto. Takhle nějak by nejspíš reagovala řada lidí v souvislosti se zjištěním, že někdo z okruhu jejich známých tráví noci odděleně, každý ve své posteli a v jiné místnosti. Hlavou by se jim nejspíš začaly honit myšlenky na to, že to jde s dosud (a nejspíš naoko) spokojeným párem z kopce. Vždyť spolu nespí! Skutečnost ale může být docela jiná.

sep.jpg
Foto: Shutterstock

Intimní okamžiky i noční můra

Pro mnoho z nás je manželská postel čímsi nedotknutelným. Společně usínat a spolu se probouzet, trávit ty nejintimnější chvíle vedle milované osoby je záležitost, bez které si svůj život neumí představit mnoho párů. Je to pochopitelné. Postel je svatyně milostných okamžiků, místo doteků a tichého sdílení. Přirozeně se toho nechceme vzdávat.

Jenomže… Co když to sdílení není až tak tiché a noci strávené s vaší láskou se postupně stávají jednou velkou noční můrou? Partner vás nenechá v klidu vyspat, ruší vás jeho chrápání a vlastně všechny zvuky, které v noci vydává. Víte o každém jeho pohybu a když už už zabíráte, stačí jeden hlasitější nádech a je po spánku. Máte bohatě zkušeností a přesně víte, co bude následovat. Znovu se rozjede motorovka a vy se budete až do rána zoufale převalovat v marné snaze usnout. Zoufalství časem přeroste v naštvanost a vy svůj vztek začnete směrovat k osobě, která je jeho příčinou. Společné noci začínáte nesnášet, vaše únava se stupňuje a nervy napínají. Nepohoda se promítá do každého dne a narušuje společné soužití. Nevypadá takhle začátek konce?

Trend oddělených ložnic stoupá. Podle výzkumu z roku 2017 společnosti Sleep Foundation spí téměř každý čtvrtý americký pár zvlášť. Řada respondentů navíc tvrdila, že se díky tomu jejich vztah vylepšil, nebo dokonce zachránil.

Sláva starým časům?

Byly doby, kdy oddělené manželské lože nevzbuzovalo žádné zvláštní emoce nebo pochybnosti o tom, zda je vztah v pořádku. Ještě v polovině minulého století bývalo docela běžné, že manželé z „lepších“ vrstev měli každý svůj pokoj a vlastní soukromí. Postupem času a v souvislosti se změnami ve společnosti a propagováním jakési transparentní soudružnosti, se od oddělených ložnic v naprosté většině ustoupilo a společná postel se stala symbolem fungujícího vztahu. Přesto se pohled na to, zda spát či nespat v jedné místnosti, liší. Řada odborníků oddělené postele dokonce doporučuje, a to v souvislosti s více faktory.

V našem úvodním příběhu jste se možná našli i vy. Chrápání je ale jen jednou z mnoha věcí, které mohou partnerské, potažmo i rodinné soužití, narušovat. Kromě nejrůznějších zvuků bývá rušivé i běžné převalování – v této souvislosti úplně nejhorší je (kromě společné peřiny) společná matrace. Při takovém spaní cítíte i nepatrný partnerův pohyb a vaše dosud klidné spaní může být narušeno. Dalšími důvody pro oddělené spaní jsou například časté výlety na toaletu, rozdílný cirkadiální cyklus (skřivan versus sova), rozdílné návyky a nároky na spaní (teplota v ložnici, míra světla, zvyk číst si před spaním a podobně).

Vzájemné rušení se bylo potvrzeno i vědecky; například britská studie z roku 2005, kdy měli účastníci na těle připojené monitorovací zařízení potvrdila, že přestože oba partneři spali, v okamžiku, kdy se jeden z nich začal vrtět, monitor druhého zaznamenal zhoršenou kvalitu spánku a neklid.

Individuální záležitost

Existují samozřejmě i lidé, kteří na společné spaní nedají dopustit. Vnímají to jako důležitou součást partnerského soužití a soudružnosti, a představa, že by si večer dali se svou milovanou polovičkou jen dobrou noc a každý odešel do svého pokoje, je pro ně nepřijatelná. I to je v pořádku, protože to, jak vnímáme partnerskou vzájemnost, je čistě individuální záležitost.

Nutno dodat, že představa, že lidé s oddělenými ložnicemi mají méně sexu a celkové intimity, může být lichá. Páry, které spí odděleně, naopak potvrzují, že je to někdy dokonce naopak. Vzájemné navštěvování může mít své kouzlo a příjemné je také vědomí, že je jen na vás, zda usnete společně, nebo každý zvlášť, protože máte na výběr. Možná namítnete, že byste třeba rádi spali odděleně, ale v bytě chybí prostor. I to je nicméně řešitelné, vymyslet se dá ledasco, důležité je, zda to opravdu chcete. Nemusí nutně jít o dva samostatné pokoje, stačí vymyslet alespoň přepažení či jinou alespoň zčásti oddělující možnost - i to může pomoci. Ať tak nebo jinak, výzkumy i zkušenosti samotných „oddělených“ párů potvrzují, že v případě „ložnicového rozvodu“ nemusí nutně platit, že ve vašem vztahu není něco v pořádku. Je to na každém, jak záležitost vnímá a co mu společné/oddělené spaní přináší i bere.

Čtěte také:

Zdroje: eu.usatoday.com, theguardian.com, houzz.co.uk, sleepfoundation.org

Reklama