Moje maminka vždycky dala na to, co budeme mít my děti na vysvědčení. Podle toho projevila svou spokojenost či nespokojenost s námi. Těžko jsem to snášela. Dlouho to ve mně doutnalo, a nakonec to vyvrcholilo vzpourou v podobě nepodané přihlášky na vysokou školu. Nejhorší to bylo ve druháku na střední škole. Na mém vysvědčení se objevily DOKONCE i trojky. Měla jsem strach, ale taky čisté svědomí, protože jsem byla přesvědčená, že jsem udělala, co se dalo.
Přechod na střední školu byl pro mě těžký. Na základce jsem se učit nijak zvlášt nemusela, a tady toho učení najednou bylo hodně. I přesto, že jsem se snažila (bydlela jsem na internátě a pod přísným dohledem vychovatelek poctivě trávila studijní volno nad učebnicemi :)), líp to prostě nedopadlo. Proto jsem byla přesvědčená, že moje spravedlivá maminka tohle pochopí a pro tentokrát se s těmi trojkami smíří.
Spletla jsem se. Domů jsem přišla s obrovskou kyticí květů od mého tehdejšího přítele. Byl moje první láska a byla to láska jako trám. Ten okamžik, kdy jsem vyběhla ze školy s vysvědčením v batůžku a on tam stál - KRÁSNÝ, usměvavý a s tím OBROVSKÝM pugétem... všechny baby mi ho záviděly :-) - ten bych vám přála zažít na vlastní kůži. Takovou romantiku by snesla málokterá telenovela. Dušička se mi vznášela v oblacích, srdíčko se tetelilo a já se přihnala k mámě domů dychtivá jí to všechno vypovědět. O to větší byl můj smutek, když maminku nezajímaly kytky ani moje rozzářené oči, ale jenom moje vysvědčení. Když si ho prohlédla, řekla, že nechápe, za co jsem tedy tu kytku dostala a jestli bych ji neměla vrátit. Už jsem se ani nesnažila vysvětlit, že ty květy přeci nejsou za vysvědčení, ale z lásky. Tak nějak jsem vycítila, že by to mamku moc nazajímalo.
Je to už dávno pryč... tu vysokou školu jsem nakonec vystudovala, přítele odnes čas a na maminku mám spoustu krásných vzpomínek. Tohle je ale jedna z věcí, kterou jsem jí "neodpustila". A možná je to dobře, třeba mi to jednou pomůže, abych podobnou věc neopakovala.
Vzpomínka sentimentální a trochu smutná... omlouvám se :) Přeji všem dětem a rodičům krásné prázdniny :)
Nový komentář
Komentáře
vikina007 : to je mi moc líto
Naši nad mými vysvědčeními ze střední spíš jenom tak pro forma zabrblali (taky nebyli zvklí na 3), ale nikdy se nenaštvali. A ta kytky mi připomněla mýho tátu: Když jsem po oznámení výsledků maturity vylezla ze třídy, stál tam můj táta s obrovskou kyticí bílých růží. Někteří spolužáci se tomu chetali, ale mě to udělalo děsnou radost a i když je to už spousta let a táta dávno nežije, tak si na to vždcky koncem školního roku vzpomenu.
oprava: moje
Tak u nás to po vysvědčení probíhalo podobně jako u Megrin, mámu taky zajímalo jen vysvědčení. Celá mije školní léta (od základky až po VŠ) mě buzerovala s učením. To já u svých dětí odmítám a tak to od ní vždy schytám i s dětmi.
Mili, taky tak
Megrin, to se stává i v lepších rodinách
vikina007 nejsme my z rodiny? taky sem si užívala veselá studenská léta, ale s tím rozdílem, že jsem měla vždy hezké známky. brácha se učil hůř, ale přes to naši chtěli aby vystudoval vysokou (z finančních důvodů by nás oba nezvládli na VŠ uživit) no a už je ve 4.ročníku. jen mě štve jak do mě neustále hučí ať si tu školu udělám při práci, jen nevím kde mám vzít čas na to studování.
Tak to je hrůza. Brrr. Já měla na gymplu - 3 krát za 4 - matika, fyzika, deskriptiva. Dnes studuji druhou vysokou v humanitním oboru. Naši to vysvědčení brali s humorem.
A pokaždé byl 