Nenechte se diskriminovat a nedovolte to jiným! Tak se jmenuje nová kampaň, kterou prvního února tohoto roku zahájily Gender Studies. Kampaň je součástí projektu Půl na půl, který se zaměřuje na vyrovnávání nerovností na trhu práce. Tento rok byl totiž Evropskou unií vyhlášen Rokem rovných příležitostí. Gender Studies ho zahájily vydáním publikace „Náklady a zisky rovných příležitostí pro ženy a muže“.

Rovné příležitosti jsou výhodné i pro zaměstnavatele!
Publikace shrnuje odpovědi na otázky týkající se výhodnosti či nevýhodnosti zavádění rovných příležitostí do firemních politik. Rovné příležitosti jsou totiž často chápány nejenom jako nadstandard, ale hlavně jako zbytečná zátěž pro zaměstnavatele... „V této publikaci jsme se zabývali tím, zda a jak by rovné příležitosti mohly být pro zaměstnavatele přínosné. Publikace obsahuje konkrétní čísla a argumenty,“ říká mluvčí projektu Kateřina Dušková. „Rovné příležitosti vnímáme nikoli jako zákaz či příkaz ze strany státu a institucí, ale zejména jako prostor pro rozvoj.“

Ohrožené jsou hlavně matky
Za nejvíce rizikové skupiny označuje projekt matky a potenciální matky, tedy především ženy ve věku mezi 25 a 35 lety, dále pak ženy nad padesát let a muže na rodičovské dovolené. Cílem tedy není pouze podporovat zaměstnanost žen, ale usilovat o rovné příležitosti na trhu práce pro všechny.

Investice, které se vyplatí
„Hovoří-li se o rovných příležitostech ve firemní praxi, nezřídka se můžeme setkat s názorem, že systémy a nástroje pro jejich podporu jsou příliš drahé. Řada manažerů se také obává související administrativy nebo nároků na organizaci práce. Jsou tyto obavy opodstatněné? Stojí rovné příležitosti moc času a peněz? Na první pohled to tak možná vypadá. Proč se však jimi zabývají zejména společnosti, které jsou proslulé tlakem na snižování nákladů, vysokou produktivitu práce a efektivitu procesu? Že by přece jen šlo o investice, které se firmám finančně vyplatí?“ ptá se Hana Velíšková z České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů.

Skutečné příběhy
Již déle než rok provozuje Gender Studies poradnu pro osoby diskriminované na trhu práce. Poradna a na ni navazující informační centra jsou určena zejména ženám - matkám, ženám nad 50 let a mužům - otcům, tedy skupinám, které mají na současném trhu práce z hlediska rodových rolí nejhorší pozici. Z řádově stovky příběhů bylo se souhlasem klientů vybráno deset, na nichž je kampaň „Nenechte se diskriminovat a nedovolte to jiným!“ postavena. Účelem kampaně je upozornit na to, co všechno je diskriminace, protože ani zaměstnavatelé, ani uchazeči o zaměstnání si často vůbec neuvědomují, že k diskriminaci dochází.

Co je to diskriminace?
Za diskriminaci na základě zákoníku práce se považuje jednání nebo opomenutí, kdy je se zaměstnankyní nebo zaměstnancem zacházeno nevýhodněji či výhodněji než s ostatními zaměstnanci, a sice např. z důvodu pohlaví, manželského nebo rodinného stavu nebo povinností k rodině, event. věku. Za diskriminaci se považuje i jednání, které zahrnuje podněcování, navádění nebo vyvolání nátlaku směřujícího k diskriminaci. Diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.

„Kampaní chceme poukázat na stále převažující stereotypy v uvažování zaměstnavatelů, například při přijímacích pohovorech,“ říká Kateřina Dušková. Kampaň se přitom neobrací jen na diskriminované skupiny, ale především na média a zaměstnavatele.

Kampaň dále propaguje právní poradnu, která je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl“, koordinovaném pražským Gender Studies, o. p. s. Projekt „Půl na půl" přitom chce konkrétními projekty oslovit i zaměstnavatele, HR management - personalisty, právníky, zákonodárce, úřady práce i širokou veřejnost tak, aby se situace ohrožených skupin změnila k lepšímu a aby se do povědomí celé společnosti dostala idea rovnosti příležitostí bez ohledu na rodové role.

Více se dozvíte na www.rovneprilezitosti.cz. Zdrojem informací pro vás mohou být i webové stránky www.feminismus.cz či www.genderstudies.cz.

S využitím tiskových materiálů.

Připadala jste si někdy diskriminována? Z jakých důvodů? Nebo odmítnutí například matky - samoživitelky s poukazem na to, že nebude mít čas na přesčasy, za diskriminaci nepovažujete? Je diskriminací nepřijmout na nějakou pozici ženu, protože by na práci fyzicky nestačila? Je diskriminací chtít za sekretářku ženu a jako číšníka do gay baru homosexuála? Kde jsou podle Vás hranice diskriminace?

Reklama