Musím se alespoň vypsat ze svého zjištění, svého pocitu, který jsem si uvědomila v celé jeho podstatě tenhle víkend.
Byla jsem se svou nejlepší kamarádkou a její dcerkou v zoologické zahradě. Malá Zuzanka je opravdu sluníčko a „štěbetátko“, pusa se jí nezastaví, a velká Zuzka jí trpělivě odpovídá na všechny všetečné otázky. Zuzanka miluje zvířátka a s mámou chodí za zvířátky tak jednou za dva měsíce. Občas jim tam dělám společnost, protože mne to nabije pozitivní energií a dobrou náladou.
Zuzka se s ní pomazlila, dala jí pusu a já si v té chvíli vyznání lásky uvědomila jednu hroznou věc: Nenávidím svoji mámu.
Nenávidím ji za to, že mi nedala žádné dětství, za to, že osoba, které jsem měla nejvíc důvěřovat a která pro mne měla být tou nejmilejší, se jí nikdy nestala.
Naši se rozvedli, když jsem šla do první třídy. Od té doby se u nás doma střídali pořád nějací strejdové – nejdřív jsem nevěděla, jak se k nim chovat – těžko navázat s kýmkoliv vztah, když ho do roka či do dvou máma vyprovodila. Pořád hledala nějakou lepší partii. Časem mi spíš přišlo, že levnou pracovní sílu – podle toho, co bylo doma potřeba udělat, chodila se řemeslníky, když se rozhodla vyměnit byt, tak s nějakým referentem z byťáku, atd. A já jsem byla tak nějak navíc. Jak já záviděla ostatním dětem, co se tvářily znuděně, že zase musejí s rodiči na výlet nebo na chatu. Mne máma nebrala nikam, vždy tvrdila, že to stojí peníze a že se mám radši učit.
Jakmile to šlo, odešla jsem z domova – vybrala jsem si školu s internátem a domů se vracela jednou za čas a dělám to tak i dnes, jen z povinnosti. Nic mne tam totiž netáhne.
A já mám prostě takový divný pocit z faktu, že nemám ráda svoji mámu. Je to vůbec vhodné či možné nenávidět vlastní mámu, když ji přece máme mít rádi? Já nemůžu, nemám opravdu proč.
Nový komentář
Komentáře
Milá Karlo, ani nevíš jak tvé pocity chápu
. Jsem také v situaci kdy jsem si konečně uvědomila že já jsem zde byla pro svou matku jen jako objekt jejích výčitek které zažívám od svého dětství a nepřestávají ani dnes kdy téměř 15 let se starám sama o sebe. Dnes kdy mi je přes 30 jsem se rozhodla že to rázně ukončím. Vzdávám se svojí matky 
, nechci být stále upozorňována jak je špatně že zde jsem (že vůbec žiju), jak se pro mě obětovala a všechno zlo na světě jsem já. Vždy jsem se ji snažila chápat a být trpělivá. Já - ten OMYL který zde je. Ten OMYL (já) právě říká dost. A je mi jedno kdo mě bude odsuzovat. Jsem zvyklá být ta špatná až nejhorší 
v očích jejích a těch které o tom přesvědčí 
. Nevím, zatím se stále trápím a budu to vím už teď, ale nemám jinou možnost, pokud nechci skončit v blázinci 
. Chci si žít svůj život bez minulosti 
, snad šťastnější 
.
xenie: Kdo na SŠ nezdrhnul z intru a nežil na privátě, neví, co je hlad a vředy
Ahojky,já taky nenávidím svou matku a vůbec se za to nestydím.Lidi,co mě znají mi říkají,že se mi ani nediví.Když jsem byla malá,vychovávala jsem své dva sourozence a když jsem vyrostlaa vydělávala,musela jsem zase dávat celé výplaty do domácnosti a starat se o úklid,nákupy atd.Narozeniny ani vánoce jsme nikdy neslavily,nebyly na to peníze.Nenávidím matku za vše co mi udělala i za to,co neudělala,nenávidím ji za facky,urážky a ostatní věci,které mi prováděla.Je veliká pravda,že když nemá člověk zázemí v rodině,tak je tím vždy poznamenaný.Jedno vím,nikdy se takhle nebudu chovat ke svým dětem a matce nikdy neodpustím co mě a mým sourozencům dělala.Mějte se hezky.
rozina: Vděk, jaký vděk? Dcera chtěla, aby ses pro ni obětovala? Zřejmě ne. Tak jakýpak kecy o vděku? Ty jsi to pro ni dělala pro to, že Ti bude vděčná? Ne z lásky matky ke dceři? Tímhle mne zahrnuje moje máma a jsem na to alergická. Nevím, jestli máš pravdu, ale souhlasím s Tebou Karlo. Takový opékání buřtů na zahradě, nebo společné výlety se svačinou v baťohu si může dovolit každý. Ale ne každý je ochotný to pro své dítě dělat. Snažím se to pro svoje děti dělat, ale vděční mi být rozhodně nemusí. Kdyby mě měli rádi, až dospějí, budu šťastná. Ale vděku, jako moje máma, se nikdy dožadovat nebudu. Jsem jí vděčná, protože říká, že to děti ke svým rodičům musí být, ale ráda ji nemám, mým citům těžko poručí.
Nyo-66: s takovým přístupem se na Tebe už zaludeční vředy musí těšit
Nejvyšší čas, aby se děti už začaly pěstovat hydroponicky ve sklenících - nebudou mít žádný matky, a svět bude rázem růžovější, a plný lásky
no když už jsme u toho, co svým matkám nezapomenem- tak já např. to, že moje matka postrádá i tu nejmenší míru empatie,o svých nicotných problémech dokáže mluvit hodiny, ale když se jí někdo zmíní o svém, tak to vždycky zlehčuje.Ale konkrétně-dost se mě dotklo, že když jsem měla krátké období hlubokých depresí,v souvislosti s rozchodem s manželem, tak moje maminka si vůbec nevšimla, že jsem úplně vyřízená(táta si toho hned všiml a ptal se jestli se mi něco přihodilo).No a pak byla děsně překvapená, že se rozcházíme-"no vždyť jste spolu vycházeli dobře, ne???"A jala se mě přemlouvat ať si to rozmyslím, že jde určitě o nějakou prkotinu.
Aurora: přesvědčit rodiče, že už jsme dospělí, to je často celoživotní boj, o tom něco vím
zrovna tak přesvědčit je, že se dá dobrý život prožít i jiným způsobem, než nám oni radí
Aurora: přesně těmihle argumenty omlouvám( teda když mám ten světlejší okamžik) svého exmanžela-on vlastně nevěděl, jak se má chovat jako otec rodiny, protože žádnou rodinu nepoznal, neví jak má vychovávat svoji dceru, protože jeho nikdo nevychovával
-vždycky se držíme nějakách vzorů- buď je přejímáme když se s nimi ztotožníme, nebo se snažíme být úplně jiní-když však vzory chybí-jak se v tom životě zorientovat????
Julinka: ja z toho mam dobrej pocit. Mam leta takovy svy ritualy a ty se nejak snazim dodrzovat. Ke vsemu i moc rada varim a tak... Mozna si tim kompenzuju tu pocitacovou praci, ja nevim. Vim ale, ze s ohledem na svou zavislackou minulost ty ritualy potrebuju. Stanovila jsem si takovej rezim a moz tezce se prizpusobuju tomu, ze moje dny jsou kazdej jinej ( ve smyslu prace ). Mam rada pravidelnost, fakt bych rada vedela, ze denne pracuju od - do. Jenze to ja nevim.... Tak to mam aspon tak, ze rano co rano delam stejny veci, pak nejak spatlam den a vecer uz zase dodrzuju rezim. Ja vim, ze jsem cakla....
Karlo, když do tebe máti nic "neinvestovala", je celekm logické, že tě tam nic netáhne. Neměj z toho špatný pocit a zkus se neuzavřít v tiché nenávisti vůči mámě či závisti k ostatním, že se měli líp. Ublížila bys tak jen sama sobě
I tvoje máma je jen člověk.
Julinka: ja taky denne uklizim... Je 6.50 rano a uz mam hotovo. Nemoc.
Julinka: zenska ma byt i zenska. Ono to ,,obetovani se pro deti" je na hovno. Kazda ma pravo i na svuj zivot.
chápu nenávist v případě, že nedejbože rodiče dětem ubližovali, o zneužívání nemluvě atd., ale v tomto případě ? kéž by to byl ten nejhorší problém co Tě kdy potká
no, k nadšení to sice ale není, ale nenávidět ji ? trochu silné slovo... ono být samoživitelka asi není zrovna legrace...
Vaše příspěvky mě donutily vzpomínat,proč taky nemám k matce příliš dobrý vztah.Je to i tím,že neuměla dát najevo lásku,pohlazením,pusou,objetím.Studená jak psí čumák.Ale dokonalá hospodyně.
violetta: aaaaaaaaaaaaaaaaa, Pani Dokonala Matka...
Ahoj Karlo, uf je to síla. Víš mám dceru, které jsem obětovala všechno. Sama jsem si doslova utrhovala od huby, taky jsme se rozvedli, a "tatínka " NIC nezajímalo, odešel, protože stále jen starosti a nic si neužil-----!!!!!!Já pak dřela doslova jako kůň, po práci jsem si našla ještě úklid po večerech. A to jsem vážně nemocná- deformace rukou- revmatizmus!!Dostala všechno ! Dokud bylo co,do začátku i do podnikání jsem jí všechno platila já, z úspor, které jsem pracně vytvořila. Provdala se, rozvedla, znovu provdala. Manžela má hráče, penězy rozhodně rozhazují plnými hrstmi. Já už nemám nic, tak o mne nestojí..!!!Ani ji nezajímá, můj zdr. stav.. Tak jsem došla k závěru, že podruhé bych rozhodně se dětem neobětovala!!! Vděku se NIKDY NIKDO nedočká. Takže nesudťe mámu tak přísně. Taky to neměla lehké a také chtěla svůj život žít a ne živořit. Naopak ukažte jí, , že Vám to jde lépe !!! Ona bude mít určitě radost !!
Sasa: jo, jo mě bude možná dcera zas nenávidět za to, že jí o vikendech nutím jezdit s námi na výlety( a to si ještě může vybrat, kam by chtěla) a nenechám jí lítat po sídlišti s kamarádkama...na chatu k babičce jí už nemůžu dostat ani za zlatý
nezavděčíš se dětem všem...
No, mě se zdá, že máma neprovedla nic tak hrozného... Být samoživitelka je občas na makovici. A jestli nepomáhal otec, což asi nepomáhal - proč Karlo nemáš v nenávisti i jeho?