Nejsem feministka, ale nenávidím všechny muže, kteří týrají své ženy, ať psychicky či fyzicky. Většinou jedno vede k druhému. Do hloubi duše mne zaujal včerejší příběh „Z manžela se stal tyran“. Bylo to, jako bych to napsala já…
Ano, nenávidím svého bývalého muže, ale chci zapomenout… Svého naštěstí už bývalého muže jsem si brala z velké lásky (i když mimi bylo na cestě). Dnes ten den proklínám.. je mi
Dodnes nesnáším příběh, „kterak jsem kopala vodu“. Pro dokreslení – já kopala vodu krumpáčem ve skále (délka
Měla jsem štěstí, poznala jsem strašně hodného muže, který mi pomohl... a pomáhá.. Dnes vím, co je opravdová láska, a moc si ho vážím. Zároveň si však uvědomuji, že bez něj bych v tom teroru žila dál... bývalý muž mi vzal sebevědomí i sebeúctu, ponižoval mne, urážel, kritizoval, vše, co jsem řekla, zlehčoval, posmíval se mi a pak i mne i bil.... a taky děti!
Letos jsem se šťastně rozvedla, měla jsem štěstí a pomoc přátel. Taky se mi následně podařilo shodit
Ale ta nenávist k muži, který mi vzal tolik let života, zůstala! (Taky díky řízení o majetku, které je před námi.) Moc bych chtěla pomoct všem ženám, které v tom ještě jsou….
Petra
Milá Petro, jsem moc ráda, že máš již za sebou všechnu tu hrůzu...
Přeji ti, aby tvůj život byl už jen a jen plný radosti, smíchu a lásky ;o)
I tobě moc a moc děkuji za příběh...
Nový komentář
Komentáře
Ještě jsem nečetla reakce, ale je to taky můj příběh (až na to bití dětí, to nedělal, byl skvělý otec a začal je týrat psychicky, stejně jako mě, když dosáhli dospělosti) a moc a moc Ti ,že ses dokázala z moci manipulátora vymanit a radím všem: mějte se rády, nenechte se obrat o sebevědomí a pak na Vám nikdo nemůže! Když začne chlap jevit jakékoliv známky v příspěvku popsaného chování, okamžitě jděte od něho, byť byste měla 3 děti - ty děti si to nezaslouží žít v takovém prostředí, poznamená je to víc, než kdybyste s takovým "hajzlem" (jinak se to nazvat nedá) zůstaly....
Já jsem nedávno dávala příspěvek, jak se manžel chová ke mně a hlavně mému synovi. Ale to není nic proti tomu, co čtu tady (nebo slyším někdy v televizi). U nás je to spíše psychický teror, ale jak může chlap vztáhnout ruku na svou ženu (která je mimochodem jinak vlastně cizí člověk) a nedej bože na děti!! No nad tím se mi ježí chlupy, tohle jsem naštěstí nikdy nezažila. I když jste mi tu mnohé radily, abych od manžela okamžitě odešla a já pořád váhám, v tomto případě bych byla velice rozhodná. A nikdy nepochopím matku, která se dívá, jak jí někdo(je jedno jestli partner,nebo přímo jeho otec-tím hůř)bije dítě!!To se snad nedá ani odpustit té matce.Jinak ti přeji moc štěstí v novém vztahu.
Dámy mluvíte mi z duše. Taky jsem zažila týrání psychické, ke konci soužití i fyzické ale už je to za mnou. Bála jsem se rozvodu, měla jsem strach, že se sama neuživím, ale naštěstí můj bývalý potkal ženu, která mu ukázala sedmý div světa a podal žádost o rozvod sám. Je zajímavé, že ta jeho láska měla před ním samé násilníky, jeden je teď dokonce ve vězení za vraždu. Ale někoho asi tyhle typy přitahují. Já už mám klid, zařizuju si nový byt a když potřebuju něco opravit, zavolám řemeslníky nebo známé a nejsem na řadě až po mamince, ale to už je zase jiná kapitola… Vlastně jsem chtěla napsat něco jiného. Můj ex též dával k dobru historky typu že neumím kopat vodu. Takový zamindrákovaný člověk, aby vynikl, tak ponižuje druhé. Takže já nemůžu říct, že ho nenávidím, ale je mi ho spíš líto, protože se bude pořád za něčím a za někým pachtit a neustále dokazovat, že je dokonalý. Dokonalý člověk to přece dokazovat nemusí.
Sirikit: víc takových
Já jsem svého bývalého manžela neměla ráda, štval mě, protože mi znepříjemňoval život. Ale v podstatě mi ho bylo spíš líto, pančto je to bulik. Ale zatěžovat se nenávistí? To Při rozvodu jsem mu řekla, ať si vezme, co chce.
A šel
Maminka mojí kamarádky říká:odpusť všem co ti ublížili-POZOR ne zapomeň,ale odpusť.Nenávist tě spoutává a ničí tebe,ne toho druhého.Jsem taky rozvedená.
No to je dnes tedy téma nedá mi to abych se nepridala jsem rozvedená rok a půl /12 let trvalo než nás rozvedly/na dceru neplatil dohodly jsme se že se vzdá půlky domu ve kterém bydlím společně s dětmi/jsou již plnoleté/dům jsme si pořídily společně a půjčku splácím já on je již 13 let mimo teď se prflákly dluhy které nadělal ještě za trvání manželství a mě hrozí že nám to prodají nad hlavou nebo to zaplatím / můžu si vybrat/on se jen směje a říká já na to nemám a co mi ho už pochopitelně nezajímá já lítám po advokátech a platím za ně naděje umírá poslední ale ta moje zřejmě už umřela máte s tímto někdo již zkušenosti nebo znáte východisko prosím ozvěte se mi na meil byla bych ráda předem děkuji za každou radu
Dnešní téma je opravdu horor, čtu ty příběhy jeden po druhém a padá na mě smutek. Čím to je, že tolik mužů dokáže ubližovat své ženě nebo ženě vůbec? Léčí si tak své mindráky a zvedají sebevědomí, či co? Nebo je to tím, že si ženy nechají líbit, protože je milují? To nejspíš, ale všechno má své meze. Jako malá jsem trávila prázdniny u babičky, která žila u svého syna, mého strýce a pomáhala vychovávat čtyři vnoučata. Strýček pracoval na výstavbě silnice a tak nebyl celý týden doma. Teta byla velmi zaměstnaná prací kolem hospodářského stavení. Podotýkám, že teta Růženka byla strýčkova druhá žena, ta první se s ním rozvedla, protože ji bil. Na Růženku to zkoušel taky, ale to si dal. Hned po prvé, kdy jí vyťal pořádnou facku, popadla velkou pánev a břinkla ho s ní do hlavy - tak ty tak, tu máš, tu máš... Pár boulí a monokl, jekot a úprk do hospody. Tam se mu chlapi ještě vysmáli. Přišel domů, chystal opět pár facek, ale než se stačil rozpřáhnout, schytal jednu pořádnou a zase pánví. Od té doby nebylo vzornějšího manžela a pokud si někdy přihnul a chtěl se vytahovat, pánvička byla v pohotovosti. Sousedi se smáli,že chytil zase ten kuchyňskej lišej. Jako malé holce mi to bylo strašně k smíchu, teď vím, že je spíš k pláči.
Teda holky, dneska je to jeden příběh horší než druhý... strašné zážitky, je dobře že ste se z toho dostaly
No jo, jenže tihle tyrani jsou ve skutečnosti pěkný srabi a zkoušej to jen na toho, kdo si to nechá líbit (viz ukrajinec v jednom z předchozích článků, před rodičema se tváři, že on nic, takže by možná stačilo, kdyby mu tatínek nakopal prdel, ale to nepatří sem. Takže když už nemá odvahu oběť, tak ji má mít okolí. Mimochodem, nevím, jestli už je, nebo teprve bude trestné i to, že o násilí někdo ví a nic proti tomu nedělá.
Teda já jsem dneska lehce šokovaná vašimi příspěvky. Když si uvědomím, kolik tyranů, úchylů a jiných hnusáků žije mezi námi, je mi smutno. Doufám, že na ně taky jednou dojde.
Je fajn, že jsi se dokázala postavit. Škoda jen, že to enbylo dříve, mohla jsi ušetřit trápení sobě i dětem. Ale hlavně že se to podařilo.
A když dával ex k dobru tu příhodu o kopání vody, informoval ostatní i o tom, že tě zkopal??? Prostě dobrák od kosti.
Aktij: taky jsem si docela užila a trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopila, že expřítel, se kterým jsem žila, se nezmění a že bude hůř a hůř ale k tomu, abych od něj odešla, jsem odvahu sbírala dost dlouho taky se dneska sama sobě divím, co všechno jsem si od něj nechala líbit
Křeček: když je člověk sebevědomý, tak jo, ale pokud jsi na tom jako třeba tato Petra, tak se jen ustrašeně díváš, co zas přijde . Mluvím z vlastní zkušenosti, ikdyž u nás to nedošlo až tak moc daleko. Dnes se divím sama sobě
otresne
Proč mám pocit, že ten, kdo se CHCE bránit proti násilí, se nakonec ubrání?????