Ahoj redakce Zeny-in,
když jsem tak četla všechny ty články o nenávisti, rozhodla jsem se vám také napsat, co v životě nenávidím. Ano, nenávidím mrtvého.... ale abych vše dala do souvislostí...

Byla jsem malá holka, když se naši rozvedli. Což o to, rozumu jsem z toho moc neměla, tak jsem si z toho nedělala hlavu. Dlouho jsme žili jen ve třech - já, mamka a můj starší bratr. Nevím ani kdy, ale matka se seznámila s chlapíkem, který jí imponoval, do kterého se zamilovala....a tak se vzali. Bez nás.

Asi o rok později se narodil náš mladší bráška. Bylo mi v té době 10 let, takže ještě pískle...
A pak to přišlo....nevlastní otec nemohl přenést přes srdce, že matka vydělává víc než on a začal pít. Nejdříve jen tak trošku, ale později se stával větším a větším notorikem, který měl sklony k agresivitě. Ano, mlátil nás, mamku, mladšího bratra... Byly to šílený muka, strach, modřiny, vymýšlení si důvodů, proč máme tolik modřin po těle apod. Se starším bratrem jsme to už nemohli vydržet, tak jsme se odstěhovali k babičce a dali na výběr matce, zda my nebo on. Vybrala si nás....bohužel jen na dva dny. Jakmile viděla, že jsme se zase vrátili zpět, onen otčím už byl zase zpátky u nás v bytě.

Jednou v noci zase přišel opilý a začal se po mně sápat. Probudila jsem se a zkopla jsem ho dolů z postele (naštěstí jsme měli dvoupatrovou postel, takže další pokusy už nemohl podniknout). Ráno byly na posteli vidět jasné známky zápasu, poškození. Řekla jsem to mamce. Myslela jsem, že mi pomůže, že konečně pozná, co je to za hazla, ale bohužel mi nevěřila a já zůstala sama. Už se o to nikdy nepokusil, ale ten hrůzný okamžik mi zůstal do teď.

Po nějaké době krizí, pití a mlácení to vyvrcholilo tím, že na Vánoce u nás zazvonili policajti, že našli jeho tělo oběšené v lese. Ani nekoupil dárky, vůbec nic...asi to měl plánované......ale ani si neumíte představit, jak se nám ulevilo (teda mě s bratrem). Mamka z toho byla dost špatná a začala pít pro změnu ona.

Dnes už je z toho snad venku, občas má nějakou krizi, ale není to tak hrozné.
A proto nenávidím mrtvého. Kdyby to nebyl takový tyran, nemusela jsem mít takové trauma z dětství, tolik modřin...
Teď mám spokojenný vztah, přítel vše ví a já jsem ráda, že jsem konečně našla toho pravého, který nikdy nebude, jako můj nevlastní otec.

Grinchy

Milá Grinchy, moje babička mi ráda říkala dvě moudra. Co tě nezabije, to tě posílí a Vše zlé je pro něco dobré. Pevně věřím, že obě pravidla u tebe dojdou naplnění a přeji ti krásný zbytek života, když to ošklivé sis už vybrala.

Tímto končím dozvuky včerejšího nenávistného úterý.

Kdo chce dostat od redakce našeho magazínu dáreček musí nám něco poslat na redakční mejl. Dnes tam krom obvyklých žádostí o radu , nebo ptákovin nejrůznějšího střihu očekáváme historky na téma mé současné, nebo minulé idoly. Vzpomínky na setkání s nimi, nebo historky co nám zůstaly v paměti...

redakce@zena-in.cz

TÉMATA:
DŮM A BYT