Položila telefon a viděla rudě. Právě hovořila s Jindrou, svým devětadvacetiletým synem. Oznamoval jí, že ho manželka vyhodila z bytu a bude žádat o rozvod. Jak moc se v Andree zklamala! Věřila, že by spolu ti dva mohli být šťastní, když se před dvěma roky brali. Jenže se očividně spletla. Když jí přestal bavit, zbavila se ho jako nepotřebného kusu oblečení. Zlomila mu srdce. To na něm cítila, když jí téměř vzlykal do telefonu. Okamžitě ho pozvala k sobě do bytu a nabídla mu střechu nad hlavou. Než s několika zavazadly dorazil, už mu nachystala v jeho původním pokoji improvizované zázemí.
„Přišel totálně na dně, že jsem ho poslala, ať se z toho vyspí. A mezitím mu udělala jeho oblíbenou kulajdu. Viditelně se mu zvedla nálada, zase se trochu usmíval. A já se ho opatrně začala ptát, co se mezi nimi stalo. Vůbec netušil, která bije. Jednoduše z ničeho nic Andrea prohlásila, že spolu končí. Hned mě napadlo, že v tom musí být někdo jiný. Ta potvora si nejspíš našla někoho zajímavějšího. A hlavně prachatějšího. Od začátku jí nevonělo, že Jindra dělá ve fabrice. Pořád mu předhazovala, jak málo vydělává, a ať si najde jinou práci. Nechtěl. Tak se ho zbavila,“ dštila tehdy Martina síru na svou snachu. Jak moc ji teď nenáviděla! O to víc, když jí syn popisoval společné soužití.
„Skoro nevařila, to už muselo být. A jaký měla doma nepořádek, toho jsem byla sama svědkem při jedné z návštěv. Lednička taky prázdná, takže mi mohla podat leda tak ruku. Tehdy jsem z toho nedělala vědu, stane se. Jenže podle všeho to takhle vedla pořád,“ kroutila nevěřícně hlavou Martina a nakonec byla ráda, že Jindřich od manželky odešel. Ona se o něho postará, dá ho dohromady a on si pak najde nějakou mnohem lepší partnerku, říkala si. Jenže uplynuly čtyři měsíce a ona celou situaci najednou vidí úplně jinýma očima.
„Zpočátku jsem si říkala, že je Jindra ještě špatný z rozchodu. Tak jsem mu dávala dostatek prostoru, aby se z toho dostal. Jenže jak měsíce plynuly, začínám zjišťovat jinou věc. Je jen příšerně líný a nepořádný. Nic si po sobě neuklidí, s ničím mi nepomůže. Když ještě chodil do školy a bydlel u mě, brala jsem ho ještě jako dítě, co se muselo učit. Tak proč ho zatěžovat domácími pracemi. Teď už je ale dost starý na to, aby přiložil ruku k dílu. Z práce chodí domů dřív než já, ale neudělá vůbec nic. Jen nepořádek. Sedne k počítači a je na něm až hluboko do noci. Přijde jen k jídlu,“ zlobí se Martina. Zkoušela synovi už několikrát promlouvat do duše. Dokonce mu i zadala, co je třeba doma udělat, když ho to samotného netrkne. Jenže vše bylo marné. Vždy našel nějakou výmluvu, proč nemohl.
„Jsem docela v šoku. Jestli se takhle choval i doma, nedivím se, že to Andree vadilo. Je líný jako veš, jen dělá nepořádek a jediné, co ho skutečně zajímá, je paření těch jeho počítačových her. Za ty roky, co žiju sama, jsem si zvykla na svůj pořádek. On ho ale vůbec neudržuje. Myslí si, že má doma posluhovačku,“ změnila úhel pohledu rozzlobená maminka a rozhodla se zjistit, jak se věci skutečně mají. Konečně zavolala své snaše. Potvrdila jí přesně to, čeho se obávala.
„Řekla mi, že už s takovým flákačem, co jen sedí u počítače a dělá doma nepořádek, nemohla dál žít. Domů nosil almužnu a ještě očekával, že ona všechno obstará. Tak jí došla trpělivost. Takového chlapa nepotřebuje. Bylo mi z toho úzko, ale musím říct, že už se jí po své zkušenosti vůbec nedivím. A trochu mě i děsí, jestli za to nemůžu já, že jsem po něm v dětství a dospívání nechtěla doma žádnou pravidelnou pomoc. Měla jsem ale za to, že až bude dospělý, tak ve svém vlastním bytě fungovat začne. Nestalo se, bohužel,“ trápí se Martina a přemýšlí, kdy dá Jindrovi ultimátum, aby si našel své vlastní bydlení.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Martina si zcela správně pokládá otázku, zda něco ve své výchově neopomněla. Matkami adorovaní studenti, kteří jsou zaneprázdněni náročným studiem a následným relaxem, bývají často hájeni před povinnostmi potřebnými k běžnému chodu domácnosti, ve které jsou podporováni. Mnoho mladých lidí je schopno si i při náročném studiu vydělávat peníze na brigádách a platit si spolubydlení mimo ochranná křídla rodičů.
Podpora studujícího rodiči je daná zákonem, avšak mnoho rodin si tuto podporu nemůže z existenčního hlediska dovolit. V případě, že je studující dítě existenčně zabezpečeno rodinou, je zcela na místě, aby se podílelo na běžném denním provozu alespoň fyzicky. Výchova dětí by měla automaticky zahrnovat pěstování zvyku uklízet si po sobě – malé děti své hračky, větší děti by se měly postupně zapojovat do úklidových prací a jednoduchých kuchyňských činností. Úroveň této přípravy na samostatný život jednou ocení nejen ony samy v dospělosti, ale také jejich partnerky a partneři.
Snacha paní Martiny si brala jejího syna zřejmě v domnění, že si bere dospělého muže, a nebyla ochotna převzít roli „milující maminky“, která mu bude tolerovat jeho počítačové záliby, aniž by se podílel na chodu domácnosti. Malý finanční přínos do rodiny navíc napovídá, že o to víc by měl v rámci své sebereflexe Jindra vyvinout větší úsilí a podílet se na převzetí odpovědnosti za své fungování.
Z příběhu Martiny vyplývá, že si ani ona sama jako matka není schopna se svým zhýčkaným a líným synkem poradit. Otázkou však je, zda je ochotna nyní „převychovávat“ dospělého syna, který se uhnízdil v pohodlí a její péči, na kterou ho ona sama přivykla, nebo ho vyšle do světa takto nepřipraveného a nechá ho sáhnout na realitu dospělého života, která ho nutně zaskočí.
Žádná zdravá a zralá žena rozhodně není zvědavá na muže potřebujícího převýchovu a vedení k dospělosti, kterou jeho matka zanedbala.
 Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Myslím, že ho špatně vychovali rodiče.... Líný a neschopný..... Možná by ho matka měla právě v této chvíli vyhodit. Ať ukáže, co v něm je.... Když bude na dně.....
Tohleto není bohužel o věku. Neschopný může být chlap klidně i v padesáti. A schopný ve dvaceti.
Jsou tací, co ještě v pubertě dokáží rodiči pomoct doma, při péči o mladší sourozence, jdou na brigádu .
A jsou tací, kteří nezvládají po rozvodu v důchodu svou single domácnost.
Všechno je v lidech. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Obvykle si lépe v životě vedou ti, se kterými se nikdo nikdy nemazal. Ti, co to neměli snadné už od začátku.
Jasná vina matky...vychovala neschopného chlapečka...
Matka vychovala liny prase a divi se, ze je syn liny prase.
"brala jsem ho ještě jako dítě, co se muselo učit" - tak to mi vysvětlete, jakou školu a obor chlapec studoval, že se musel tolik učit, když ve finále pracuje za "almužnu" ve fabrice. Zřejmě tomu učení moc nedal. Teď se to Martině vrací, co vychovala, to má a na pochvalu to není. Patrně se na tom i podepisuje, že o otci není žádná zmínka, takže jediný syn byl řádně rozmazlovaný a otcovský vzor žádný neměl. To je dost mizerný základ do života. Martina se může pokusit to napravit, zavést režim a trvat na jeho dodržování. Samozřejmě příspěvek na provoz domácnosti, energie a internet nejsou zadarmo, i pařit hry něco stojí. Sám si uklízet svůj pokoj, ideálně i sám si prát a vařit, i když to se napřed musí naučit, ale snad není retardovaný, aby to nezvládl. Výjimečně mu Martina může udělat tu kulajdu za odměnu, pokud uvidí, že mladej se snaží a maká. Taky by mělo být samozřejmé, že po sobě junior uklidí koupelnu a wc. Kdyby odmítal, tak mu vypnu jistič a nedám heslo k wifi.
Je to trochu trapné, vychovávat skoro třicetiletého, a bude klást odpor, ale to holt měla Martina začít, když mu bylo pět. O to těžší to bude mít teď.
Martina vůbec nemusí bádat, jestli za to náhodou nemůže ona. Může a to ze 100%. Otec po něm, předpokládám, také nic nechtěl, ale tipuji,, že Martina dělala blbce oběma. :D Chudáček, on se musel učit a nemohl uklízet ani svůj bordel. Bobek. A dva roky to mladá vydržela? Tohle by jelo z mého života během dvou měsíců. A rozhodně bez svatby.
Snacha vrátila mamince hocha, ale nikoliv v dárkovém balení. Doma u maminky nebyl zvyklý nic dělat, tak to nicnedělání prováděl i v manželství. A teď se diví i maminka. Takže, matinko! Nechovejte se k němu jako k dítěti. Je do chlap, již 11 let plnoletý a odpovědný sám za sebe. Vymezte mu jeho teritorium. Svůj pokoj nechť si udržuje sám. Vymezte mu čas, kdy může použít kuchyni k tomu, aby si sám připravil jídlo. Čas, kdy může použít pračku, aby si vypral svoje oblečení. A, doufám, že jste mu stanovila výši příspěvku na provoz domácnosti. Co se týká toho "nepořádku", na který jste odvykla - je těžké posoudit co je pro vás nepořádek. Mužští prostě zas až tak nehledí na to, aby podlaha byla denně vypucovaná do lesku jako blesku. A nakonec, když vám jeho přítomnosti tak moc vadí, dejte mu ze svého příbytku výpověď.