Vždycky jsem zastávala názor, že až budu mít vlastní děti, nebudu je do ničeho nutit.
Teď, když děti mám, jsem stále stejného názoru, ale snažím se přijit na to, co děti baví a co je zajímá a potom je v tom podporovat.
Ale musím vzpomenout na své dětství, kdy mě rodiče nutili hrát na klavír. Jak já to nenáviděla! Byla jsem hrozně živé dítě a raději jsem běhala venku s partou.
A teď jsem jim za to vděčná, klavír mě živí a velice mě ta práce baví.
Proto si myslím, že nemá cenu děti nutit do něčeho, k čemu nemají vztah jen proto, že to chtějí rodiče, ale spíš se snažit najít to, na co má dítě opravdu talent.
GAbina
Milá GAbino,
děkujeme za příspěvek. Také jsem nesnášela hru na hudební nástroj, a jak se mi dneska hodí!
Posíláme šampon dva v jednom od firmy Dove.
Pište nám, jaké bylo vaše dětství.
Je více ambiciózních rodičů ve městě nebo na venkově? Není to rozdíl?
Nový komentář
Komentáře
Strašně moc jsem chtěla na něco hrát. Záviděla jsem spolužačkám, co jezdily do hudebky. Naši bohužel k muzice žádný valný vztah neměli. Až jsem se nakonec díky tvrdohlavosti hraničící s masochismem naučila docela obstojně hrát na kytaru. Dokonce jsem i skládala. A za dalších deset let jsem to úspěšně zapomněla...
Těžko říct, jestli si děti ve věku 6, 7 let dokáží udělat vztah k nějakému hudebnímu nástroji. Já jsem v tomhle věku taky žádný vztah neměla a nezajímalo mě to, ale teď lituju, že jsem do hudebky na nic nechodila, protože vztah k hudbě se u mě vyvinul až někdy v patnácti letech. No, pořád si říkám, že až budu pořádně vydělávat, tak si opatřím nějakého učitele hudby a ten mě do tajů hraní zasvětí
(zatím jsem jen samouk)
taky jsem klavir nesnasela a trcela jsem v hudebce 7 let
, na klavir jsem od te doby prakticky nesahla a vztah k hudbe mam vic nez vlazny 
...takze ja rodicum vdecna nejsem 
Jo, tak to je přesně o mě
Nesnášela jsem ty etudy 
radši jsem chtěla běhat po venku 