Starat se o živého tvora učí děti zodpovědnosti a lásce k přírodě. Pokud jsou ale ještě malé, s chovem teprve začínáte, nebo mu nechcete věnovat příliš mnoho času a peněz, může být řešením pořízení strašilky. Jde o řád tropického hmyzu, který ale mnohem víc než brouka připomíná větvičku, list nebo třeba kůru stromu. To proto, aby mohl dokonale splývat s prostředím a vyhnul se útokům nepřátel. V závislosti na vzhledu se pak řadí do tří typů – strašilky, pakobylky a lupenitky.

Koupíte je za pár korun

Ačkoli jde o exotické živočichy původem nejčastěji z jihovýchodní Asie a Malajsie, nemusíte se obávat, že byste za ně utratili majlant. V závislosti na druhu (na světě jich existují tisíce) vás bude strašilka stát pouhé desítky korun. Důvodem je jejich poměrně snadné rozmnožování, o které se můžete pokusit i u vás doma. Spousta druhů strašilek se totiž rozmnožuje nepohlavně – samice naklade neoplozená vajíčka, z nichž se vylíhnou opět pouze samičky.

Můžete se s nimi i pomazlit

Strašilky mají i tu výhodu, že je nemusíte hledat lupou. Většina druhů dorůstá velikosti mezi 10 až 20 cm, ale existují i větší jedinci. Proto si je děti mohou bez obav vyndat z insektária a „pomazlit“ se s nimi. Jen jim může být zpočátku nepříjemné jemné škrábání drápky, které mají strašilky na nožkách. Pozor byste si měli dát jen na ty druhy, které při ohrožení vypouští páchnoucí látku, nebo se brání stisknutím predátora nohama s trnitými výběžky.

Kde je ubytovat?

Tito podivuhodní zástupci hmyzí říše potřebují ve svém příbytku pokojovou teplotu, vyšší vlhkost vzduchu a dostatečný prostor pro to, aby se mohli jednou za čas svléknout. Ideálním insektáriem proto může být klasické lepené akvárium postavené na výšku. Volný prostor pak uzavřete krytem se speciálním jemným pletivem (například nerezavějícím včelím). Nesmí být ale z umělé hmoty a dalšího měkkého materiálu, který by strašilky snadno prokousaly. Co se výšky akvária (nebo jiné nádoby) týče, měla by alespoň čtyřikrát přesahovat výšku těla svého dospělého obyvatele. Jedině tak se při svlékání nezraní. Výměnu jeho svršků usnadní také pravidelné zvlhčování příbytku.

Na dno insektária dávají chovatelé podklad dle libosti. Někdo používá například rašelinu v kombinaci s pískem, molitan, kokosová vlákna, nebo třeba jen ubrousky, které při čištění průběžně vyhazují a nahrazují novými.

Strašilky můžete také chovat jen tak na volno, na pokojových rostlinách. Nemusíte se bát, že vám ulétnou, většina z nich má křídla (pokud vůbec) jen pro odstrašení nepřítele. Jediné riziko, které tak hrozí, je, že dobře maskovaného mazlíčka přehlédnete, a ublížíte mu.
Strašilky jsou noční živočichové, takže osvětlení jeho obydlí řešit vůbec nemusíte.

Co jim dát k snědku?

Strašilky jsou býložravci, proto je potěšíte čerstvými lístky rostlin. Ale ne ledajakými. Tropické, na které jsou zvyklé, nejspíš neseženete. Naštěstí většina druhů nepohrdne ani těmi z obyčejného ostružiníku. V přírodě je najdete i v zimě. Zkusit můžete také další větvičky (lístky) rostlin z čeledi růžovitých. Třeba z maliníku, jahodníku, růže – nejčastěji šípkové, nebo hlohu. Jiným druhům se zavděčíte zase lístky břečťanu, břízy, lípy, buku, lísky, olše, vrby nebo dubu, popřípadě rododendronu či kapradiny.

Nezapomeňte ani na to, že strašilka potřebuje k životu také vodu. Proto je dobré insektárium pravidelně rosit a umístit do něj mističku s vodou. Pozor ale na velké nádoby, kde by se mohla utopit!

Nastudujte vše včas

Jaký druh strašilky vybrat a jakou péči právě ten konkrétní potřebuje? Nejen s tím vám poradí příručka zkušeného chovatele Pavla Peciny Bydlí s námi hmyz – druhy pro začínající chovatele – strašilky, pakobylky, saranče, kterou vydalo nakladatelstvím Fragment. Je psána stravitelně pro začátečníky a děti.

Čtěte také:

Reklama