„Jsem první z okruhu kamarádek, která má dítě, takže se se mnou neměl kdo podělit o svoje zkušenosti a zážitky z mateřství. Myslela jsem si, že dítě tak nějak zapadne do našeho předchozího života a že se bude spíš přizpůsobovat ono nám než my jemu. Jenže se ukázalo, že je to naprosto mylná domněnka,“ popisuje Marcela.
Foto: Shutterstock
Ta po narození dcery, která brzy oslaví třetí narozeniny, zjistila, jak moc je péče o dítě náročná a že to rozhodně není jen tak. Marcelin volný čas se smrsknul na pár minut denně, a protože její i manželovi rodiče bydlí daleko, nemají pro dceru hlídání, a tedy ani šanci někam si spolu zajít.
„Netušila jsem, že se to až tak zásadně podepíše na našem partnerském vztahu. Dřív jsme žili jeden pro druhého, pořád jsme něco podnikali, byli jsme náramně společenští, dělali si navzájem jen tak radost, pořádali filmové maratony apod. A teď nemáme pro sebe skoro žádný čas,“ stěžuje si Marcela.
Cítí, že se s manželem jeden druhému odcizili a nemůže si pomoct, ale má kvůli tomu vztek právě na svou dceru. Vztek, který se snaží potlačovat, protože samozřejmě racionálně ví, že dcera za to nemůže.
„Kdybych věděla to, co vím teď, tak bych možná děti vůbec nechtěla. Zase se ale uklidňuju tím, že dcera jednou vyroste a třeba se nám povede skomírající manželství zachránit. Problém je v tom, že manžel nechce mít doma jedináčka a začíná vytahovat téma druhého dítěte. Tím by se to všechno ale zase o pár let posunulo,“ uzavírá Marcela.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Lidé by opravdu měli použít mozek, než se pustí do takového dobrodružství jako je dělání dětí. Pořídit si dítě a čekat, že můj život bude stejný jako před tím, je slušně řečeno naivita největšího kalibru.
Nechápu. Taky jsme hlídání neměli, tak jsme prostě šli do restaurace i s dítětem/dětmi. To samé výlety, kavárny...
Sobec
Tedy vinit drobka, kterýho jsem dobrovolně k sobě a na svět "přivolala" z toho, že existuje...to jsem fakt blbá.
Opakuj si to v každý volný chvilce, kdy budeš příčetná.
Já mám třeba tři děti a musím říct, že každé mé dítě je jiné. Některé je poměrně nenáročné a jiné prostě nedá pokoj ani na minutu, takže někdo si může rodičovství pochvalovat, jak na tom nic není a jiný má neustálé galeje a přitom mají oba jen jedno dítě.... nebo někdo má jedno a je to satan a jiný je vysmátý i se třema, protože jsou to ty, o kterých skoro neví.:D
Kadopádně cítit zášť k dítěti je hrozný, nasraná má být na sebe, svýho starýho a případně společnost, že jí o tom vytvořili falešný obrázek a třeba jí to i v nutili, ale zášť vůči maličkému dítěti i kdyby bylo "sebezlobivější" je fakt hnus.
Prosím Tě, Marcelo, manžela si nech. Teď nezvládáš jedno dítě, potom na ně budeš sama, protože kdo by chtěl někoho tak jednoduchého. A když se na druhé dítě necítíš, prostě to manželovi řekni, třeba se nechá nachytat na to, že půjdeš do práce a malá do školky.
Dlouho jsem se tak nezasmála. Tady si to někdo představoval jako Story z Insta nebo tik tok nebo odkud tito lidé čerpají informace. Upravená maminka tři dny po porodu, lehký jogging, obden jóga, večer film, decka vína s manželem, spokojené, vzdy usměvavé dítě, vše se udělá samo, přesně jako na těch Insta fotkách. Dítěti se přizpůsobují rodiče, ne naopak. Minimálně první rok. Je život před dětmi a život s dětmi. Nemohou být stejné a díky bohu za to. Mimochodem, a tříletým dítětem se nedá nic podnikat? Co vy jste za to exoty?
Jasně, představa, že dám filmový maraton a pojedu na týden na filmový festival chlastat, to asi překvapivě vážně nejde podnikat. Ale tříleté dítě je absolutně dokonalý parťák. Dá se už s stanovat, jet nějakou českou línou říčku na jižní Moravě, cestovat, vyrábět, socializovat ve školce. Vy na sebe nemáte čas s JEDNÍM dítětem? Jak to děláte, a vlastně, CO děláte? Sorry, já jsem jinak opravdu rodinný fanda, ale tady si dvě nedospělé děti pořídily dítě. Minimálně tedy Marcela je psychicky děcko.
No, děti si pořídily dítě. A to těm dětem může být třeba 30.
Výborně. Marcela nezvládá jedno dítě, neumí si zorganizovat čas, takže nemá ani minutu pro sebe, je otrávená, že jim dítě změnilo životní styl, takže už nemůžou pořádat filmové maratony, dítě se ne a ne přizpůsobit rodičům, manželství jde do kopru, odcizili se, co vyřeší všechny tyto problémy? Druhé dítě!
Skvělé! Nezvládáme jedno, budeme mít dvě! Jsme skoro na rozvod, proč by to mělo odnést jen jedno dítě, když to můžou odskákat dvě. Bezva nápad. 
A proč si to dítě vůbec pořizovali, když dávají přednost zábavám? Chudák prcek, nezralí rodiče, kteří - jak je vidět - si s přípravou na nového člena rodiny nelámali hlavu. Jinak by nemohli být tak překvapení.
S tříletým dítětem nemůžete "nic podnikat"? Váš nebaví s dítětem si povídat, číst mu pohádky, učit ho správně mluvit, rozvíjet jeho motoriku? Jste sobecká potvora zahleděná do sebe.