„Jsem první z okruhu kamarádek, která má dítě, takže se se mnou neměl kdo podělit o svoje zkušenosti a zážitky z mateřství. Myslela jsem si, že dítě tak nějak zapadne do našeho předchozího života a že se bude spíš přizpůsobovat ono nám než my jemu. Jenže se ukázalo, že je to naprosto mylná domněnka,“ popisuje Marcela.

f69d3c98810f8-fas.jpg
Foto: Shutterstock

Ta po narození dcery, která brzy oslaví třetí narozeniny, zjistila, jak moc je péče o dítě náročná a že to rozhodně není jen tak. Marcelin volný čas se smrsknul na pár minut denně, a protože její i manželovi rodiče bydlí daleko, nemají pro dceru hlídání, a tedy ani šanci někam si spolu zajít.

„Netušila jsem, že se to až tak zásadně podepíše na našem partnerském vztahu. Dřív jsme žili jeden pro druhého, pořád jsme něco podnikali, byli jsme náramně společenští, dělali si navzájem jen tak radost, pořádali filmové maratony apod. A teď nemáme pro sebe skoro žádný čas,“ stěžuje si Marcela.

Cítí, že se s manželem jeden druhému odcizili a nemůže si pomoct, ale má kvůli tomu vztek právě na svou dceru. Vztek, který se snaží potlačovat, protože samozřejmě racionálně ví, že dcera za to nemůže.

„Kdybych věděla to, co vím teď, tak bych možná děti vůbec nechtěla. Zase se ale uklidňuju tím, že dcera jednou vyroste a třeba se nám povede skomírající manželství zachránit. Problém je v tom, že manžel nechce mít doma jedináčka a začíná vytahovat téma druhého dítěte. Tím by se to všechno ale zase o pár let posunulo,“ uzavírá Marcela.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.