Dlouho jsem o něm neměla valné mínění
Jirka do naší firmy nastoupil jako IT specialista. A třebaže byl velký fešák a machr přes počítače, nevěnovala jsem mu pozornost. Proč taky? Byla jsem soudná, a proto mi bylo jasné, že takový chlap nezavadí ani okem o šedou myšku z účtárny. Ovšem kolegyně se na něj dívaly s neskrývaným zalíbením. Časem mi jejich řeči, jak je hezký, šikovný, dokonce svobodný, a že by se ke mně skvěle hodil, lezly pořádně na nervy! Abych od nich měla pokoj, několikrát jsem odpověděla, že je známo, že chlápci kolem počítačů jsou „suchaři“ a pro běžný život nepoužitelní, takže je i proto svobodný. Kolegyně pokaždé nesouhlasně vrtěly hlavami a hučely do mě, že jsem snad slepá, protože všechny vidí, jak po mně Jirka pokukuje. Šance, abych si na Jirku poopravila názor, se naskytla na večírku, který firma pořádala k dvacátému výročí založení. Stejně jako kolegyně jsem se výborně bavila a když mě Jirka vyzval k tanci, díky uvolněné atmosféře i pár sklenkám vína jsem přikývla. Během pár hodin jsem zjistila, že je veselý, vtipný, skvělý vyprávěč, hodně sečtělý i zcestovalý, zkrátka že má do „suchara“ hodně daleko. O týden později mě pozval na večeři a já ráda souhlasila.  

Naše společné soužití jsem si představovala jinak
Po čtyřech měsících Jirka navrhnul, abych se k němu nastěhovala. Sice to na mě bylo dost brzy, ale nechtěla jsem o tak fajn chlapa přijít a proto jsem souhlasila. Jenže naše společné soužití jsem si představovala jinak. Předtím jsme chodili na večeře, do kina, jezdili na výlety, Jirka mi kupoval kytky... Po přestěhování k němu se z něj stal lenoch. Po práci už se mu nikam nechtělo, večery i víkendy trávil u počítače, a když už jsem ho někam vytáhla, okatě dával najevo, jak se nudí. Každá trpělivost má své meze a tak jsem mu jeden večer řekla, že chápu, že počítače jsou jeho práce i velký koníček, ale že bych byla ráda, kdyby si našel čas i na mě. Jirka neochotně vzhlédl od monitoru počítače a otráveně zabručel: „Zlato, nejsem přece jediný člověk, kterého znáš. Jestli se doma nudíš, tak se jdi pobavit s kamarádkama, mně to vadit nebude.“  Jakmile jsem k němu udělala pár kroků, rychle zavřel soubor, který měl právě otevřený. Nereagoval takhle poprvé. Rýpla jsem si a zeptala se, jestli si píše se slečnama. Zachoval se jako vždy, když se chtěl z něčeho vyvléct – zatáhl mě do ložnice. Z dříve častého sexu se ale staly vzácné chvíle, něhu vystřídaly pro mně nepříjemné praktiky a lichotky nahradily vulgární výrazy. Nelíbilo se mi to, ale díky své neprůbojnosti jsem nebyla zvyklá odporovat, a proto jsem mlčela a milování občas přetrpěla.

Zvědavost zvítězila nad morálními zábranami
Třebaže jsem hodně trpělivá, po necelém roce jsem přítelova divného chování měla dost. Bylo běžné, že jsem se v noci probudila, postel Jirky byla prázdná a podle záře monitoru byl důvod jeho bdění jasný. Když jsem se ho ptala, co tak dlouho na počítači dělá, zpočátku se vymlouval na práci, ale časem už jen odsekával: „Přestaň mě pořád kontrolovat! Já se tě taky neptám, co kde a kdy děláš. Nebo bys byla radši, kdybych místo vysedávání u počítače dřepěl v hospodě a toulal se po nocích?“ Ustrašeně jsem zavrtěla hlavou a dala si předsevzetí v ničem se nepitvat. Jenže předsevzetí jsou od toho, aby se porušovala. Jirku jsem milovala, ale i se svojí mírnou povahou jsem začala mít podezření, že je mi nevěrný. „Tak proč mu nevlezeš do počítače? Tam najdeš odpověď na to, co tě tolik měsíců trápí. A pokud chceš znát pravdu, odpusť si moralistický řeči, že tohle se nedělá,“ řekla mi kamarádka, když jsem si jí výjimečně postěžovala. Její radu jsem zpočátku rozhodně zamítla, ale červík nedůvěry, který se usídlil v mé hlavě, nakonec zvítězil. O čtrnáct dnů později odjel Jirka služebně na dva dny mimo město a díky tomu se mi naskytla vzácná příležitost, jak si ověřit, nebo ještě raději vyvrátit, moje podezření. Vůbec se mi nechtělo takovou ohavnost udělat, jenže pochyby mě sžíraly už moc dlouho. Chvilku jsem bojovala se svým svědomím, ale zvědavost zvítězila nad morálními zábranami.

Snad jsem pravdu neměla raději znát
Třebaže byl Jirka machr přes počítače, mojí výhodou bylo, že jsem se nikdy nechlubila tím, co umím a znám. Proto si byl jistý, že jsem technický antitalent, navíc by ho s mojí povahou nikdy nenapadlo, že bych něčeho takového vůbec byla schopná. Z těchto důvodů nebyl opatrný a jako bezpečnostní kód, který mi kdysi navíc prozradil, zvolil poměrně jednoduché heslo. Po minutě jsem měla jasno – v jeho počítači jsem našla hodně intimní vzkazy i fotky od mladičké krásky Rozárky. „Plyšáčku, s tou webkamerou to byl úžasný nápad! Teď, když se vidíme nazí a můžeme sledovat hrátky sami se sebou, je to už skoro jako opravdový sex. Minule jsi mě parádně rozpálil!“ Otřela jsem si slzy a přejela na jiné dny. To si Honza psal se slečnami Simonkou, Lucinkou, Evičkou... Korespondence to byly nechutné, pro mě tolik ponižující! Vypnula jsem počítač, v slzách se zhroutila na sedačku a nevěděla, jak se mám zachovat. Nakonec jsem se rozhodla říct pravdu. Když přijel Jirka ze služební cesty, přiznala jsem, co jsem udělala, a hlavně proč. Kupodivu nekřičel, ani se neurazil. Samozřejmě tvrdil, že o nic nejde, že si jen s pár slečnama píše sprosťárny, a i když před sebou onanují, není to nevěra, jen virtuální hrátky. Nešťastně jsem zavrtěla hlavou. „Je mi líto, ale já tyhle „hrátky“ neskousnu a považuju je za nevěru. V tomhle se neshodneme a pro oba bude nejlepší, když se rozejdeme.“ Čekala jsem, že Jirka můj návrh přivítá, ale překvapil mě – slíbil, že když mi to vadí, přestane slečny kontaktovat.

Věděla jsem, že tohle nikdy neskousnu
Měli jsme dlouhou debatu, ve které jsem příteli řekla vše, co mi vadí a on slíbil, že se změní. A skutečně se snažil. Nejenže jsme si občas někam vyšli a v sexu už mě Jirka nenutil do praktik, které mi byly proti srsti, ale hlavně v noci přestal vysedávat u počítače. Bylo to mezi námi zase hezké, jenže po pár týdnech se vše vrátilo do starých kolejí. Jen s tím rozdílem, že Jirka si pojistil počítač novým, tentokrát složitým heslem, takže už jsem neměla šanci si ověřit, zda komunikace s virtuálními milenkami skutečně nechal. Když jsem se ho na to jednou zeptala, ironicky odpověděl, že samozřejmě nechal a jestli má snad přísahat! Večerní i noční vysedávání u počítače vysvětloval tím, že je to jeho práci. Pořád jsem Jirku milovala, a proto mu chtěla věřit. Asi o měsíc později dostal od kolegy demižon vína, a třebaže věděl, že žádný velký piják nejsem, ten večer mi neustále doléval. Když jsem šla spát, cítila jsem, že jsem opilá a v mžiku usnula. Až později mi došlo, že přesně tohle chtěl. V noci mě probudila příšerná bolest hlavy, a když jsem chtěla Jirku požádat, aby mi přinesl vodu a prášek, v ložnici nebyl. Jakmile jsem došla ke dveřím obýváku, uviděla jsem, jak před webkamerou onanuje a ve stejném počínání vulgárně povzbuzoval nějakou ženu. Hnusem se mi zhoupl žaludek a věděla jsem, že s tímhle člověkem už nechci mít nic společného. Ráno jsem zavolala nadřízenému, vzala si dovolenou a od Jirky se odstěhovala. Protože jsem byla nucena se s ním potkávat v práci, uvažovala jsem o odchodu z firmy. Ale naštěstí mě předešel a odešel on.
 
Možná, že pro někoho virtuální sex není nevěra, ale pro mě je! A jsem si jistá, že na tuhle „hru“ bych si nikdy nezvykla. Zatím nejsem na novou známost připravená, ale jedno vím jistě: už nikdy si nechci nic začít s mužem, který před realitou utíká do virtuálního světa!

Reklama