Můj problém je trochu jiný, než se tu obvykle píše.

Mám přítele, se kterým se již delší dobu stýkám.
Velmi to mezi námi zajiskřilo a bylo nám spolu dobře, takže jsme se začali stýkat i pohlavně. Milování s ním mě moc baví, ale nedávno jsme začali řešit problém – orální sex.

Odjakživa mám k této normální erotické praktice odpor a zatím žádný muž mne tohoto odporu nezbavil. Mám pocit, že s tím nemohu nic dělat. Můj přítel si ale moc přeje, abychom v rámci sexu dělali i tyto věci. Respektive, abych je dělala také já a on si to hezky vychutnal. Snažím se mu vysvětlit, že mi to nejde a mám osobní psychický blok.

Jenže i když se tváří, že to chápe, když pak přijde na věc, vidím, jak ho to mrzí a jak by to moc chtěl. Navíc si myslí, že najednou dojde ke změně a já budu v pohodě a svolná.
Vypráví mi, že většina žen s tím problémy nemá a že to nic není, jen že to musím zkusit vydržet. I když to na pár vteřin zkusím, je mi z toho zle a mám pocit, že se dusím.
Představa, že bych měla v ústech jeho sperma, je pro mne noční můrou.

Můj přítel je trpělivý, ale co když mu to časem bude vadit a najde si jinou? Nevím, jak to řešit, k sexuologovi se mi nechce, mluvila jsem o tom i s kamarádkami, ale ty s tím problém nemají a mé pocity přecházejí s úsměvem, že na to časem také přijdu. Ono to ale nepřichází a já to řeším skoro v každém vztahu, když to partner začne vyžadovat. Obracím se proto na čtenářky – ostatní anonymní ženy, protože nevím, jestli jsem divná nebo jestli je to normální nebo že to opravdu časem přejde.

Děkuji za vaše reakce

                                                                                                                          Bubulína