„Dlouhou dobu jsme se s manželem pokoušeli o dítě, ale když mi bylo čtyřicet let, tak jsme snažení vzdali. Doba plná stresu se bohužel nesmazatelně podepsala na našem manželství. Každý jsme tedy šli svou cestou. Musím říct, že se mi vlastně ulevilo. Nebavilo mě poslouchat lítostivé řeči kamarádek a známých o tom, že se to jistě brzy podaří. Dívali se mě jako na nemocnou.

Od té doby, co se lidé dozvěděli, že už s manželem nejsme a nikoho dalšího nehledám, začalo malé peklo. Ve městě, ve kterém bydlím, se rozkřiklo, že mě manžel opustil kvůli tomu, že jsem lesbička. Kamkoliv jsem šla se svou kamarádkou, sledovaly mě stovky očí. Přestala jsem zvát na návštěvu známé, protože při každé příležitosti stále dokola opakovali, že to nemám vzdávat. Mám se prý podívat na Adrianu Sklenaříkovou, která má dítě téměř v padesáti. Jako by neslyšeli, že jsem teď šťastná.

Vysvětlovala jsem všem, že život lze prožít i jiným způsobem než v roli matky. Ano, mohla bych děti adoptovat nebo boj nevzdávat, ale to, že jsem tento krok udělala, ze mě nedělá sobce. Kdybych děti mít mohla, zřejmě bych měla tři. Vždycky jsem si to tak představovala. Osud se mnou má však jiné plány, říkávala jsem na obhajobu.

Začala jsem hodně cestovat, což jsem si také vždy přála, a užívala jsem si život plnými doušky. Celá situace však ještě vygradovala. Jednou, když jsem šla za svou gynekoložkou na preventivní prohlídku, jsem v čekárně potkala bývalou sousedku, o které jsem věděla, že také nemůže otěhotnět a nyní si dítě adoptovala. Opět se mě s lítostí v hlase ptala, zdali už se podařilo. Protože už jsem byla na takové otázky alergická, odpověděla jsem, že jsem si vše rozmyslela a děti mít nechci. V tu chvíli se vymrštila ze židle, plivla si přede mě a odešla. Vždy byla trochu šílená, ale pro mě to byl impulz opustit naše maloměsto a odstěhovat se někam, kde začnu nový život.“

Paní Andrea v závěru přiznala, že by byla ráda, kdybychom její dopis vydaly, protože by chtěla čtenářky upozornit na fakt, že z tohoto tématu stále nejsou setřeny negativní emoce okolí. I kdyby se zdravá žena rozhodla, že nebude mít děti, nikdo nemá právo ji odsuzovat, natož pak ženu, která po několika letech svůj boj dobrovolně vzdala.

Čtěte také:

Reklama