Ester, která nedávno oslavila čtyřicáté narozeniny, se s Liborem rozvedla před dvěma lety. Šlo hlavně o jeho iniciativu. Manželé se dlouho snažili o dítě, ale neúspěšně. To mezi nimi způsobilo velký rozkol a propast, kterou už se nepodařilo zacelit. Ester nicméně s rozvodem souhlasila, protože hádky, které byly na pořadu dne, už ji velmi vyčerpávaly.
„Ke konci už to vážně nebylo příjemné soužití. Buď jsme spolu nemluvili, nebo jsme se hádali. Rozvod byl vysvobozením pro nás pro oba, ale teď po dvou letech toho začínám litovat,“ svěřuje se Ester.
Zatímco ona je od rozvodu sama, Libor si užívá s novou partnerku, se kterou si začal pár měsíců po rozvodu. A protože Ester i Libor žijí na malém městě, nevyhnou se náhodným setkáním. „Není mezi námi žádná zášť nebo nenávist, ale s novou partnerkou si pořídili dítě. A to bolí. Strašně jsem si přála být matkou a myslela jsem, že nakonec půjdeme cestou adopce. Ale než jsme to stihli, vztah se rozpadnul. Když je teď vídám jako spokojenou rodinku s kočárkem, je mi hrozně. Strašně té mladší a hezčí ženě závidím a chtěla bych být na jejím místě,“ popisuje Ester.
Ta se domnívá, že její bývalý manžel se změnil, že ho změnilo právě dítě. „Září štěstím, když je vidím, chová se k dcerce i k té jeho hrozně galantně, jako gentleman. Takového ho vůbec neznám,“ vypráví žena. Stěhovat se nehodlá, protože ve městě má rodinné zázemí a kamarádky, ale vidět štěstí, které by mohlo být její, Ester velmi ubíjí.
„Dokonce mi jednou nabídnul, ať se podívám do kočárku na jeho dcerku. Asi to nemyslel zle, ale byla to strašná situace. Stěží jsem udržela slzy. Nahlédla jsem do kočárku a v něm byla krásná holčička s očima po tatínkovi. Dlouho jsem to nevydržela, otočila se na podpatku a vzala roha,“ vzpomíná Ester.
Žena samu sebe nenávidí za to, jak moc svému exmanželovi závidí, ale nemůže si pomoc. „Tak moc chci něco, co už nemůžu mít. Milujícího manžela, zdravé děti a když ho vidím nebo si představím jejich spokojenou rodinku, pohlcuje mě spalující žárlivost a strašně toužím něco udělat a zatrhnout jim to. Dokonce jsem se přistihla, že jim nepřeju nic hezkého, takový špatný člověk jsem,“ uzavírá Ester.
Čtěte také:
- Eva (18): Otčím má divné sexuální narážky a dotýká se mě
- Příběh: Vztah na jedničku, sex žádný, přiznává Bára (38)
Nový komentář
Komentáře
Osud je někdy krutý to ano..ale pořád se vám nestalo nic, co by se nedalo přežít. Myslím, že chyba byla, že jste to začali řešit přeci jen poněkud pozdě...jestli jste věděla vždy, že chcete dítě, asi jste to měla brát vážně už před třicítkou a věnovat se tomu tématu více už dříve. Nevíme, co vám přesně je, proč nemůžete mít děti. Nezbývá než odpustit a zkusit najít pro sebe něco smysluplného, co by váš život zaplnilo. Na světě je přeci stále dost krás, můžete, jak už tu padlo, začít randit a zkusit štěstí s někým rozvedeným, kdo už děti má, či si dát inzerát. Můžete se zaměřit na děti bez domova, náhradní péči. Máte psa? i to je dobré pro nový začátek, zvířata obecně jsou výborný přínos pro naší psychiku a třeba vám pomůže i seznámit se a hlavně zabaví vaše myšlenky, abyste neměla čas naříkat sama nad sebou.
A co zkusit si najít nějakého muže s dětmi? Sice by to nebylo vlastní dítě, ale aspoň něco.