Moc si přejete miminko, a ono ne a ne přijít… Začínáte mít pocity viny, když odmítáte návštěvy kamarádek, které už potomka mají. Není to nic divného, krůček po krůčku se s těmito stavy lze vyrovnat. Poradíme vám, jak na to.
Tipy na zvládnutí
Vyvarovat se ostatních dětí nebude nikdy úplně možné. Dokonce ani tehdy, když neplodnost zastavila vše ve vašem životě. Vidět děti je totiž jenom připomínka toho, co si ve svém vlastním životě tolik přejete, a přitom postrádáte. Existují ale tipy na místa nebo situace, díky kterým se vyvarujete té tolik známé bolesti na duši. Mezi ně patří:
- Stanovte si hranice ohledně stupně kontaktu s dětmi. Jestliže vaše kamarádka zrovna porodila, můžete mít smíšené pocity. Budete šťastná s ní, ale zároveň vás to bude bolet. Při návštěvě zůstaňte jenom tak dlouho, jak to budete moci emocionálně unést. Je také v pořádku odmítnout si miminko pochovat a vaše přítelkyně by to měla chápat. To, že se doma nevyhnete následnému poplakání, je skoro zaručené a normální.
- Svoje emoce ohledně miminek neskrývejte, ale vyjádřete je. Partnerovi, rodině i sestře nebo kamarádce, která je právě těhotná. Postavte se na odpor představě, že svoji bolest musíte skrýt. Když se vám doma chce někdy plakat, určitě to udělejte. Když dovolíte svým pocitům, aby vypluly na povrch, bude méně pravděpodobné, že explodují jindy, a to třeba ve chvílích, kdy si to budete přát nejméně.
- Dávejte si pozor, na co se v televizi díváte. Pokud je hlavní hrdinka těhotná, je na místě přepnout na jiný program.
- Buďte taktní a vlídné, když už musíte vidět a pochválit cizí miminko. A to se vám určitě stane, protože lidé okolo vás miminka plodit budou. A to i vaši známí. Miminko pochvalte, a pokud následně potřebujete a nic vám v tom nebrání, běžte na nejbližší toaletu a tam se vyplačte. Uvidíte, že se vám uleví.
- Nezapomeňte se rozmazlovat. Je naprosto v pořádku chtít být hodná sama na sebe, když to vypadá, že příroda se k vám chová nefér. Poté, co strávíte čas okolo dětí, zajděte třeba do posilovny, bazénu nebo sauny. Můžete část svého času věnovat třeba knize nebo zajít na kosmetiku. A utěšit se tím, že na tohle čerstvé maminky pravděpodobně čas nemají.
Zdroj: www.zenska-neplodnost.cz
Reklama
Nový komentář
Komentáře
máte pravdu pro tyto ženy to musí být velká bolest ,sama jsem si to nedovedla vůbec představit ,až mi oči otevřela kamarádka ,ze základky ,psala jsem jí že se mi narodila holčička ,došla za mnou do porodnice a vše bylo v pořádku .Dříve jsme se hodně stýkali ,myslela jsem že to bude i po porodu ,ale vše se změnilo nechtěla k nám chodit ,až mi jednou napsala dopis ,který mám dodnes schovaný jen jak si ho čtu chce se mi plakat ,Když byla za mnou v porodnici a viděla jak jsme štastní z naší krásné zdravé holčičky ,jí ovšem bylo moc smutno nedokázala se na nás dívat a s pláčem utekla domů .Moc mě to mrzelo ,že jsem jí ublížila ,tím ,že jsem ji nutila se dojít podívat já byla štastná a ona doma plakala budou to 4 roky ,a viděla ji jen jednou venku,Kdyby jsme se nepotkali na pohřbu mého táty ani by jsme se neviděli .Moc mě zmrzí že tímto náš bližší kontakt skončil
ono je to taky o přístupu okolí. Když každej okolo mele o dětech a že co vy a ty, tak to taky na psychice nepřidá. Já zatím dítě neplánuji, před 2 lety jsem se vdala a od té doby slyším pořád kecy, že UŽ bychom měli, jestli UŽ na tom děláme a tak. A vysvětlovat pořád dokola, že dítě neplánuji už mi leze krkem. Začínám kolem říkat, že mám problém (i když to není pravda) a už všichni drží ústa. Je to fakt na ranu
. Pro holky které dítě opravdu chtějí to musí být přímo utrpení. A taky se svěřovat se svým zdravotním stavem širokému okolí se mi dost ekluje, je to moje soukromí ,které probírám maximálně s manželem.
Pěknej článek, alespoň se necítím tolik divná. Taky se mi nedaří a neustále mi někdo z okolí servíruje těhotenství, porod a malé děti. A já pak brečím a brečím. Nedá se to pořádně zvládnout, obzvláště když to přichází obvykle ve chvíli když se mi jinak pravidelná menstruace zpozdila o 2-3 dny. Je to velmi nepříjemné, ale nejhorší to bylo když mi 5 měsíců po potratu švagrová líčila do trelefonu, jak se jí na ultrazvuku mrská v břiše třetí dítě ...
Takže nenavštěvuju čerstvé matky a na odpověď na nadšené oznámení přírůstku do rodiny si snad připravím formulář. Ono se to hezky řekne, ale v určité fázi ta lyžovačka nebo výlety přestanou být tak atraktivní v porovnání s vypouklým bříškem.
Ale už jsem objednaná na konec ledna ke specialistům, tak snad pomohou mágové v bílých pláštích. Klidně sežeru jakékoli prášky a neděsí mě ani dlouhé jehly a klidně prozvracím celé měsíce. Jen ať se přestanu cítit tak zle že ostatním závidím. Závidím a strašně. A nedokážu s tím nic udělat.
Bébina — #19 Myslím, že v tom, že byla nervózní a chtěla to hned.
Astřička — #20 Mňa ešte len laparoskopia čaká. Snažíme sa už skoro dva roky. Stále dúfan že sa to podarí prorodzenou cestou. Ale ak nebude vyhnutia podstúpime umelé oplodnenie.
Astřička — #20 může být problém právě v těch protilátkách apod., ale spíš není problém žádný a brzo to vyjde :-)
Astřička — #20 Neztrácej naději, na druhé dítě jsem čekala tři roky a dočkala jsem se, sice v trochu pozdějším věku, kdy už jsem to ani nečekala, ale o to větší překvapení to pak bylo.
Astřička — #20 DRŽÍM PALCE
Tak zrovna dneska jsem vrátila od doktora. Jsem 3 neděle po laparoskopii, vše mám v pořádku, manžel je taky O.K. a tak prý nejsme vhodný případ pro umělé oplodnění, i když víc než rok se nám nedaří. Ach jo. Tak sakra proč to bejbátko k nám nechce?
Každopádně neztrácíme naději, snad se nám v tom novém roce zadaří. držte palce, prosím.
átéčko — #18 A v cem byl nakonec problem?
Holky, psala jsem tu kdysi SOS. kamarádka nemohla otěhotnět. Už má roční miminko a říkala, že jí mnohé z vás hodně pomohly.
mishka76 — #15 No nevim... Nikdy nerikej nikdy - kdo vi, co bude za pet let. Ale vim, ze ted se na to fakt necitim. Nemam na to trpelivost ani chut.
maje — #7 jak já ti rozumím
taky bych chtěla hrozně druhé dítě, ale s tímhle chlapem rozhodně ne a finančně bych ho nazvládla, je mi to líto, ale je to tak ... bohužel 
Lyoness — #12 no neboj, ono to taky jednou na tebe přijde
doginka — #13 musím s tím souhlasit. moje sestra jezdila po vyšetřeních a léčila se skoro 2 roky. pak se náhodou dostala k doktorce, která jí řekla, ať si nechá udělat testy na štítnou žlázu. a dostala prášky a během 2 měsíců otěhotněla. jak poprvé, tak podruhé
Dana90 — #1 sestřenka je hodně mladá,navíc nemá problém počít,ale donosit. At si zajde na hematologické vyšetření a na imunologické vyšetření, tam někde bude problém v protilátkách. Uvidíš,že se dočká
Libča — #10 Cha cha - ja mam kamaradky s detma - od 4 mesicu do sesti sedmi let... Taky rikam, ze je to nejlepsi antiko - jit je navstivit...
Libča — #10 Jen neříkej! Nakonec bys to ty měsíc bez nich nevydržela!
pujcim sve dva syny na mesic, se vsim vsudy prosim vratit az za mesic, a verte ze ta chut na miminko okamzite prejde je to nejlepsi antikoncepce moje dve ratolesti
Dana90 — #1 Já taky 2x potratila - shodou náhod poprvé, když byla těhotná švagrová, podruhé, když byla těhotná ségra, ale nikdy by mě nenapadlo přát jim něco zlého nebo se ze synovců netěšit, ale přesně naopak, alespoň jsem rozmazlovala je. Teď už mám dvě malé dračice. Sestřenka je ještě mladá, miminka se dočká, je to šílené, ale moje sestřenka potratila 6x a teď má roční Haničku, jen se do té doby nezbláznit, obdivuji její odvahu.