Poslední vážný vztah měla na vysoké škole. Jenže po promoci se jejich cesty rozdělily. On odjel pracovat do zahraničí, ona měla pracovní nabídku tady. Od té doby se z každého pokusu chodit s někým vyklubal omyl. Jednou vyšlo najevo, že je ženatý, podruhé netoužil po monogamním vztahu a třetí byl příšerně nespolehlivý a dětinský. Vzdát to nechtěla, ale slevit ze svých požadavků také ne...

„Vždycky se mi líbili muži na úrovni. Takoví, co se umí hezky obléknout, chodí elegantně upravení, zkrátka je na ně pěkný pohled. Ano, samozřejmě, jsou důležitější hodnoty, s tím souhlasím. Ale upřímně, vy byste byly s chlapem, který vás vůbec nepřitahuje? S někým, kdo chodí v příšerném oblečení a nepečuje o sebe?“ ptá se Klára a sama má na otázku jasnou odpověď. Jenže pak narazila na Břéťu (42).

6555f04d49af4obrazek.jpgFoto: Shutterstock

Začalo to vtipnými e-maily

„Byl to náš klient, ale já ho naživo nikdy neviděla. Jen jsme si vždy psali. Jednou jsem se v e-mailu trochu překlikla, on z toho udělal vtípek a už to jelo. Začali jsme si psát pravidelně a já se na jeho zprávy vždy neskutečně těšila. Měl nejen úžasný smysl pro humor, ale jak se postupně ukazovalo, rozuměli jsme si i v dalších věcech,“ vzpomíná Klára, která po třech měsících dopisování si navrhla potkat se někde u kávy. Jenže když do kavárny přišla, čekalo ji velké zklamání.

Nebyl tím, koho čekala

„U esspresa tam seděl týpek, který vypadal přímo tragicky. Proplešatělý, po stranách dlouhé vlasy, trochu při těle, na nose příšerné brýle a co bylo nejhorší, byl jeho ohoz. Oblékl si etno triko a kalhoty, co víc připomínaly tepláky,“ oklepává se ještě dnes při pouhé vzpomínce Klára. Jenže jí přišlo trapné vzít roha, přece jen už si psali docela dlouho. Navíc s ním musela dál zůstat v kontaktu, protože byl klientem firmy, kde pracuje. A tak si rozpačitě přisedla. Stačilo ale pár minut, aby na zděšení zapomněla. Smála se stejně, jako za monitorem počítače.

„Jen se potvrdilo, jak moc si rozumíme. A já cítila, že jsem do něj nejspíš trochu zamilovaná. Radost jsem z toho ale neměla. Naopak. Představa, že žiju a ukazuju se na veřejnosti s takovým člověkem, mě nijak nelákala,“ přiznává Klára s tím, že měla v plánu zůstat u kamarádství. Pak ji ale napadla spásná myšlenka. Co kdyby Břéťu změnila k obrazu svému? Netušila však, zda by byl ochoten do toho jít. A tak se rozhodla vyrazit s kůží na trh.

Zeptala se napřímo

„Svěřila jsem se mu, že mám ráda upravené muže, s krátkými vlasy. Ať se neurazí, ale že by se mi mnohem víc líbil v jiném účesu a oblečení. Naštěstí to vzal sportovně, s humorem sobě vlastním,“ usmívá se Klára, jíž Břéťa hned druhý den poslal pozvánku ke kadeřnici, aby mu spolu s ní vybrala vhodnější účes. A pak ji poprosil, aby s ním šla nakupovat nové oblečení.

„Připadala jsem si trochu trapně a v kabince se mu za své požadavky omlouvala. On mě ale umlčel polibkem. A pak řekl, že já mu za takovou proměnu stojím. Prý se po ošklivém rozchodu před pár lety konečně znovu zamiloval a nerad by o mě přišel jen proto, že na sebe přestal dbát,“ vypráví Klára, která se dnes už za svého partnera rozhodně stydět nemusí. Naučila ho hezky se oblékat a pečovat o sebe.

Vysněného prince si stvořila sama

„Je to úplně jiný člověk, co do vzhledu. Moc mu to sluší a nikdo by v něm nehledal toho ušmudlaného týpka z kavárny. A já jsem ráda, že jsem se jeho vzezřením tehdy nenechala odradit. I když jsem tam prince na bílém koni, jak se říká, neobjevila, sama jsem si ho stvořila,“ dodává šťastně.

Zdroj informací: respondentka Klára

Čtěte také: