Rozhodla jsem se napsat krátký příběh o jedné, malé příhodě z našeho zdravotnictví. Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor, co si myslíte, jak to nyní u nás v ČR, za naše finanční prostředky, vnímáte i vy.

V neděli večer 20/7/2003 mě bodla vosa nad zápěstí. Vzhledem k tomu, že nejsem alergická, nikdy jsem neměla žádné problémy ani komplikace, nevěnovala jsem tomuto drobnému incidentu žádnou pozornost. Vše bylo v pořádku až do pondělního rána 21/7/2003. Když jsem ráno vstávala ruka byla oteklá až po loket, brněly mě prsty, trosku se i točila hlava.

Rozhodla jsem se nastolit samoléčbu, a to Zyrtec (prášek na alergie), na oteklou ruku studené zábaly, ocet. Tuto samoléčbu jsem prováděla celý den, bohužel, k mému úděsu, bez úspěchu. Podotýkám, že jsem v Praze úplně sama, nemám kdo by mě odvezl na pohotovost, kdo by mně podpořil, takže než jsem se rozhodla, že se dovezu na pohotovost, chvíli to trvalo.

Kolem 23. hod jsem se již věděla, že musím a odvezla jsem se do Nemocnice Na Homolce. Nikdy předtím jsem zde nebyla a měla jsem strach z toho, co se bude dít. Po milém přijetí v centrální kartotéce jsem nečekala žádné nepříjemné věci, kromě samotného vyšetření. Jaké bylo mé překvapení, když jsem přišla do čekárny na pohotovost – interna?!

Ze sesterny vyšla starší sestra a již od pohledu bylo jasné, že od ní žádnou empatii nelze očekávat. Ve chvíli, kdy na mě vyštěkla, co vlastně chci a já jí zhruba řekla svůj problém, s povzdechem, jak moc ji otravuji (podotýkám NIKDO jiný tam nebyl) mi oznámila, ať se posadím, že zavolá lékaře. Ve ztichlé čekárně jsem se slzami na krajíčku čekala. Do prázdné čekárny se najednou přes dveře ozval hlas sestry (píši doslovně): „Paní doktorko, je tu ňáká holka, že píchla vosa, hnije jí ruka, a to jako přišla teď, no co si to dovoluje, no já asi umřu…“

Možná spousta z nás zná ten pocit bezmoci ve zdravotnickém zařízení, kdy pracovníci vědomě zlehčují náš problém a my pak myslíme, že jsme vůbec neměli nikam chodit, protože je obtěžujeme v noci, s malichernostmi, které nejsou oproti jejich noční činnosti vůbec důležité. S touto zdravotní sestrou a se spoustou jí podobných bych se chtěla někdy setkat v situaci, kdy JÍ a jí podobným bude úzko. Ráda bych viděla, jak by jí bylo naduši, kdyby se k ní někdo choval tak jako ona se chová k pacientům. Zřejmě si neuvědomuje, že je placená z peněz daňových poplatníků alias pacientů.

Také musím podotknout, že paní doktorka, která mě ošetřovala byla velmi příjemná a milá. Což částečně vykompenzovalo mé překvapení a dotčení z chování této zdravotní sestry, která sloužila noční pohotovost na interně v Nemocnici Na Homolce v noci, ze dne 21/7 na 22/7. Na závěr dodávám, že se všeobecně přístup k pacientům ve zdravotnických zařízeních zlepšil a také doufám, že se bude nadále zlepšovat a že zmizí sestry typu té, o které je psáno výše.

Lucie    

    
Reklama