V životě se bojíme různých věcí a časem se naše strachy transformují do nových podob. Už to nejsou zvířata nebo hmyz, strachy se mění v něco nehmotného, přesto děsící víc, než pavouk v rohu místnosti nebo žralok v moři.

„Když jsem přemýšlela nad tím, čeho se nejvíce bojím, došlo mi, že je to něco, co jsem si asi nikdy nechtěla přiznat. Mám totiž největší strach ze samoty. Z toho, že zůstanu sama, na ocet, bez partnera a jako kůl v plotě. Není se ani čemu divit, už od střední školy jdu ze vztahu do vztahu. A přestože mám skvělého muže, podvědomě mě děsí, že mě opustí a já skončím na světě sama.“ Klára, 36 let

„Z dětství a od své maminky si nesu jeden velký strach. Bojím se, že ztratím svůj půvab i vydřenou postavu. Moje máma, kterou nadevše miluji, mi od malička vtloukala do hlavy, že se nemám s ničím obyčejným spokojit a mám na sobě stále pracovat. Tak, abych byla vždy atraktivní, a to i ve chvíli, kdy půjdu s pytlem odpadků k popelnicím. Pustila jsem se do aerobiku, v pětadvaceti jsem si nechala udělat implantáty a o rok později jsem šla na svůj první botox.  Máma mi vždy říkala, že jsem krásná. A o to se moc bojím přijít.“ Anita, 29 let

„Jsem hypochondr. Přiznávám se a vlastně se za to ani nestydím. A můj největší strach jsou bacily a všemožné choroby. Rouška v období epidemií je povinnost a nikdy, nikdy a opravdu nikdy bych nevyšla z domu bez antibakteriálních ubrousků či gelu.“ Kateřina, 42 let

„Myslím, že mít z něčeho strach, je dobré. Tím mým osobním strašákem je pocit zmaru. Představa, že se plácám na místě, že nikam nesměřuji, ztrácím čas nebo jím mrhám. Bojím se, že svůj život přestanu žít a jen ho budu přežívat.“ Anna, 31 let

„Nejvíce se bojím toho, že můj muž zjistí, že dcera není jeho a že jsem mu byla před patnácti lety nevěrná. To je můj každodenní strach, kterému budu asi čelit napořád.“ Petra, 45 let

„Mám šílený strach z létání. Už jen ta představa mě děsí. A mrzí mě, že se kvůli tomu nikdy nepodívám do Ameriky, která je mým velkým snem. Věřím ale tomu, že by mi taková cesta způsobila opravdové trauma.“ Magdaléna, 40 let

„Můj terapeut mi řekl, že se nejvíce bojím být ve svém životě šťastná a svá. Že se řídím tím, co mi řeknou jiní, dělám to, co mi navrhne partner nebo mi řekne máma. A zapomínám na sebe a své pocity. A asi má pravdu, opravdu se necítím být šťastná…“ Alena, 33 let

„Já se bojím, že budu někdy matka. Děti mě hrozně děsí. Netuším, jak se k tomu postavit, protože můj partner už by miminko chtěl. Moc se bojím toho, že se mi naprosto převrátí život a už nebude takový, jaký jsem si ho budovala…“ Zuzana, 30 let

„Nejvíc se ve svém životě bojím ztráty. Lidí, které mám ráda, zdraví, krásy...Ten seznam by byla asi nekonečný.“ Alžběta, 35 let

„Jsem žárlivá a velmi si střežím své soukromí a svůj vztah a mým velkým strachem je nevěra. Děsí mě, že mi přítel zahne. A nejvíce se bojím, že to bude dělat opakovaně, za mými zády a bud se vždy „po akci“ vracet domů k teplé večeři a do našeho domova.“ Markéta, 43 let

„Jsem se svým přítelem už dvanáct let a moc toužím stát se jeho ženou. Rozhodla jsem se proto, že ho požádám o ruku a budu kašlat na předsudky a pravidla. A mým velkým strachem je odmítnutí. Bojím se, že tou žádostí zahodím všechny ty roky a my se kvůli tomu rozejdeme,“ Lenka, 38 let

Také si přečtěte:

Reklama