Dobrý den a krásný předvánoční čas všem, připojím se k vánočnímu příběhu.

Je to už hodně dlouho, po revoluci, neměli jsme peníze na velké dárky, zašla jsem za tchyní, zda by jí nevadilo, kdyby nedostali žádné dárky, že nemáme peníze.

Ona se zašklebila a řekla, že bychom dědovi (jako tchánovi) něco koupit měli. Jenže děda byl (už bohužel nežije) hrozně hodný, to chtěla mamka, abychom jí něco koupili.

Takže jsem nakoupila dárky jim, moje máma mě naštěstí pochopila, nechtěla nic a za ty peníze, co nám dala (500,-Kč), jsem aspoň mohla nakoupit klukům. No samozřejmě že jsem to vše děsně obrečela. Ale kluci byli fakt bezvadný, vůbec nebrečeli a nebyli naštvaný, prostě to pochopili a večer jsme s nimi hráli hry (hlavně dostihy).

Odstupem času to hodnotím jako nejkrásnější Vánoce.

Janecka


Vidíte, jak i to málo může dát člověku něco, co mu nedá ani nové auto. Pocit sounáležitosti a rodiny. To jsou pak nejlepší svátky a je škoda, že na to mnoho lidí zapomíná.

TÉMATA:
DŮM A BYT