Naštěstí jsem zvládala to, že se v noci velmi často budil a chtěl pít mléko. Některá miminka položíte do postýlky a oni spí až do rána, ale můj druhý syn to tak neměl. Budil se s pravidelností 3x za noc a chtěl pít. K tomu ještě navíc velmi brzy vstával a nechtěl být v postýlce. Musela jsem k němu vstát a starat se o něj. I když jsem byla hodně vyčerpaná a unavená, věděla jsem, že s tím nemohu nic dělat. Vítala jsem pomoc mé matky, která si ho občas brala na hlídání, když už byl batole, byl pro mě požitek se normálně vyspat.
Foto: Shutterstock
Co mě ale velmi trápilo, bylo kojení. Laktace přišla hned po porodu v plné míře a syn velmi dobře prospíval. To mě velmi těšilo a bylo to pozitivní. Jako negativní jsem ale cítila, jak mě kojení zmáhá, připadala jsem si doslova jako zvíře, protože když se v kočárku nebo v peřince vrtěl a natahoval na hladový pláč, mě se v tu chvíli nalily prsy mlékem a moje největší přání bylo jim ulevit a vyprázdnit je. A to se první 4 měsíce opakovalo každé tři hodiny. Když jsem byla doma, bylo to zvladatelné, ale na procházce venku nebo někde u lékaře to bylo zoufalé. Z prsů mi samovolně vytékalo mléko a podprsenka i prsní vložky jsem měla úplně promočené. Do toho jsem se začala potit a musela jsem co nejdříve to šlo syna přiložit, aby mé mléko odsál. K tomu jsem měla stálé problémy s bolavými bradavkami, takže kolejní pro mě bylo opravdu náročné. Mé tělo ale bylo nastavené tak, že i kdybych chtěla přestat kojit nebo to jen omezit, tak to nešlo. Jakmile se blížila hodina kojení, měla jsem stres, že to zase přijde, všechny ty stavy a pocity.
Syna jsem přestala kojit kolem půl roku, kdy už měl i jiný typ stravy a dodnes na tuto dobu nevzpomínám ráda. Měla jsem radost, že pro něj dělám to nejlepší, ale tato cesta byla dlážděná stresem a bolestí. Jak jsem to měla s prvním miminkem daleko pohodovější, druhé mateřství mě v tomto opravdu zaskočilo. Navíc s kojením vám nikdo nepomůže, to si musí každá máma prožít.
Byla jsem ráda, že si o svém stresu mohu s někým promluvit, že mě mé okolí včetně mého muže neodsuzovalo za to, že nemám kojení ráda a že nejsem špatná máma, když tuto činnost nedělám s radostí a úsměvem. To mě opravdu pomohlo, protože v době, kdy jsem měla druhého syna bylo kojení na prvním místě a máma, která nekojila nebo kojit nechtěla, bylo společenské faux paux.
Karolína 48 let
„Kojení je dar! Každá máma musí kojit.“. Tohle dogma slýchává snad každá žena před i po porodu. Ty si pak kladou otázku – „Nekojím, jsem tedy špatná matka?“. Rozhodně nejste! Ne každé mamince se poštěstí mít možnost kojit a ne pro každou maminku je kojení příjemné. Mnohdy může být velmi bolestivé a úmorné. A věřte, že v tom nejste sama! Mnoho žen – stejně jako třeba vy – se potýká s podobnými problémy během kojení. Důležité je vědět, že vždy je tu nějaké řešení. Značka dětské výživy Sunar se proto rozhodla spustit webový rozcestník www.mamoubezprikras.cz, který pomáhá maminkám orientovat se v různých situacích i pocitech, které mohou během mateřství nastat. Nejen, že si na webu můžete přečíst zkušenosti a příběhy jiných maminek, ale také můžete najít konkrétní pomoc s vaším problémem.
Nový komentář