Říká se „malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti“. Myslíte si, že je to pravda? Já to zatím neumím posoudit, ale dceři začíná puberta, takže to asi brzy poznám. Každopádně když dospívající a dospělé děti hledají partnery a odcházejí z domova, tak to určitě není nikdy lehké
A největší problém asi nastane, když se rodičům partneři dětí nelíbí. Samozřejmě jejich věc to není a nemají do toho co mluvit, vždyť s tím člověkem nežijí oni. Ale na druhou stranu - pokud chtějí dítě vídat, s jeho partnerem se musí stýkat a tolerovat ho. A když jim není po chuti, je někdy těžké vyhnout se střetům.
Podle mě jsou na tom trošku hůř rodiče synů, protože představa maminky je vždycky jiná, než co upřednostňuje syn. Navíc ta „cizí“ holka často do rodiny úplně nezapadne, přece jen to není dcera. Alespoň tak to vidí Libuše, jedna ze známých mé tety. „Náš syn Ondra si našel přítelkyni asi před dvěma lety. Myslím, že si spolu rozumí, to jsem moc ráda. Ale...“ začíná své vyprávění Libuše, která má kromě Ondry ještě dvě dcery a od nich tři vnoučata. Jen syn se zatím neoženil. „A já pořád doufám, že se někdy ožení, vždyť už mu letos bude třicet šest. Snad se někdy dočkám. Jenže se mi moc nezamlouvá, že by si vzal Karolinu, s kterou teď žije.“
Je úplně jiná
„Já vlastně nevím, proč ji nemám ráda. Ona je úplně jiná, do naší rodiny se moc nehodí. Prostě mi nesedí. Jsou to takové maličkosti, které mi na ní vadí, ale Ondra má na to asi jiný názor. Co třeba? Obvykle k nám jezdí oba na návštěvu o víkendu. U nás jí a přespí, ale Karolina nikdy nic nepřinese, mohla by vzít aspoň čokoládu, když jsou tu vnuci. A když už něco přinese, dá si to do lednice a pak si to sní, ani nikomu nenabídne. Přinejmenším mi to připadá neslušné. Ale jí to asi připadá normální, protože si ještě vezme jídlo s sebou domů, když potom odcházejí. Já jim samozřejmě dávám jídlo s sebou, vždyť to bude jíst i můj syn, ale ten způsob, jakým to dělá...
Vlastně mi ani nikdy s ničím nepomůže, nenabídne, že by třeba umyla nádobí nebo oškrábala brambory. Ale to mi až tak nevadí, doma to určitě dělá, aspoň podle toho, co povídal Ondra. Víc mi vadí to, že často jen tak sedí, kouká, my se bavíme, ona neříká nic, takže vůbec nevím, co si myslí, co jí vadí... Tváří se pořád stejně. A možná si myslí, že jsem úplně blbá, co já vím.
Taky mi připadá, že je na synovi hodně závislá, neopouští ho ani na chvíli. Říkám si, že by někdy mohl přijet sám, abychom si popovídali jen s ním a s dcerami, ale to se už hodně dlouho nestalo. A před Karolinou si některé věci říkat nechceme, to jsou přece rodinné problémy, které bych před ní říkala nerada.
Mám to synovi říct?
Nemyslím si, že bych byla netolerantní nebo viděla na Karolině chyby jen proto, že mi ,ukradla´ syna. Předtím měl jiné přítelkyně, některé jsme znali, taky s nimi chodil k nám. A jednu z nich jsem měla hodně ráda, rozuměli jsme si, tehdy mi bylo docela líto, když se rozešli. I manžel má na ni podobný názor, není to jen nějaký můj výmysl.
Je mi jasné, že syn má jiný vkus a jiné nároky než já, ale je těžké, když musím tolerovat člověka, který mi nesedí. Nezbývá mi než se s tím smířit, ale dobré to asi nikdy nebude, když už to nefunguje teď. Opravdu ji nemám ráda a cítím, že ona nás taky nemusí. Snad je s ní spokojený aspoň syn. Nevím, mám mu něco říct, nebo mám radši mlčet a dělat, že se nic neděje?“
Nový komentář
Komentáře
Tak bych řekla, že chyba je spíše ve tchýni. Psát o chybách typu: vezme si s sebou své jídlo, odnese si jídlo, nenabídne pomoc..., to jsou opravdu podle mého názoru malichernosti, nad kterými by tchýně měla spíše mávnout rukou a být ráda, že jsou spolu jako pár šťastní. Pokud chce pomoc, ať si o ni řekne sama-například Karolínko, pomohla bys mi prosím tě umýt nádobí? A uvidí, jak se k práci Karolínka bude mít. Pokud nechce, aby si nosila s sebou jídlo, ať jí to řekne, že je zde jídla dost nebo pokud nechce, aby ho odnášela, tak ať jí ho prostě nenabízí. Mně z toho jde opravdu hlava kolem, jak to, že si na tohle tchýně stěžuje?!
já jsem asi naivní,ale na mě to vyznělo,že paní by jí chtěla víc poznat,že stojí o jejich sblížení a třeba se ona fakt stydí a je jí tam nepříjemně a kdyby se víc sblížila s rodinou,tak si klidně můžou rozumět,nejsem zatím tchyně,ale svou švagrovou mám jako sestru a ona s mamkou vychází výborně,přestože začátky byli díky odlišnostem v rodinách taky trochu krušné
nemůžou si s ním promluvit sestry?jako proč se Karolína tak málo zapojuje?a podobně..... má-li s nimi dobrý vztah tak od nich to bude brát líp,si myslím
asi ji jinak vychovali, máte si to vyříkat...
Vidím to u nás tak stejně.."ukradla" jsem jim ho, jsem špatná
No to je babizna, synovi je teprve 11 let, ale budu se snažit, abych byla spíš tchýně kamarádka. Jen se divím té slečně, že k nim ještě jezdí, mě už by tam neviděli.
rendac — #43 to je pravda, ale někdy nejde přijmout člověka takového jaký je, prostě u někoho s tím máme problém...
každý je nějaký
Rikina — #2 Taky spouhlasím. Byla jsem v podobné situaci, když jsem něco dovezla, dala to do lednice, nikdo si to nevzal protože to bylo ode mě, tak jsem vozit přestala. Potencionální tchýně mě nejprve brala, já neumím být jenom ta, která sedí, ptala jsem se můžu něco pomoct nebo tak - vždycky jsem se doslechla ne ne, udělám to sama - taky jsem se pak přestala ptát. An jka to dopadlo? Po rozchodu jsem se dověděla o sobě něco podobného co čtu tady. Ono to nikdy není jenom tak nebo tak. A ty maminky si ty synáčky opravdu střeží a nebyla by jim dobrá snad žádná. Takže já si myslím, že ona ta situace nebude až tak jednoznačná jak čteme.
OlgaMarie — #8 Léthé — #18 Taky jsem měla pocit, že je to o mé tchýni.
Jejím vnukům jsem nic nevozila, protože ona mým klukům taky nic nedala. Nejedla jsem u ní, protože mi její jídlo nikdy nechutnalo. Nemluvila jsem s ní, protože každou větou, kterou vyslovila, se mě snažila ponižovat.Brambory jsem taky nešlrábala, protože ona ořezávala brambory nožem a to já neumím. Nikdy jsem nenašla jediné společné téma. A to proto, že to nechtěla ona.
Ale byla jsem na tom o něco lépe, než švagrová. Ta když otěhotněla, tak jí tchýně dávala peníze na potrat.
Teď jsem tchýní i já. Mám snachu moc ráda. Zjistila jsem hned, co má ráda, abych nevařila, co ráda nemá. Abych věděla, co jí mám dát, abych jí udělala radost.
Někdy stačí tak málo, aby spolu lidé dobře vycházeli!
Vivian — #39 ono taky hodně záleží na domluvě. V domácnosti, kde teď většinu času přebývám, se běžně zapojuju do každodenních činností od vaření až po drhnutí záchodu, prostě "jako doma", ale stejně tak dobře si dovedu představit tchýni, která by mě pokaždé brala jako návštěvu a pořád na mně hledala nějaká negativa /díkybohu jsem to nikdy nezažila/. Pokud se ale ta článková paní bude takhle užírat, tak brzo praskne vztekem a nikdo nebude vědět, proč se tak stalo.
Ano, je to jen její problém. 
Hm, no to je fakt problém, že je jiná. A že nenosí vašim vnukům čokoládu. A že moc nemluví. A že nechce pomáhat v kuchyni... Uáááááá...
Jediná věc, na které záleží, je to, že s ní je Ondra šťastný, že si rozumějí.
Že vy jste si k ní nenašla cestu, to není problém ani Karolínin, ani Ondrův, ale jen váš, a nevyřeší se tím, že ty dva rozeštvete.
To, že vám Karolína nenabízí pomoc v kuchyni, může být třeba tím, že byla jinak vychovaná. Já osobně si třeba nedovedu představit, že bych své hosty nechala umývat nádobí nebo škrábat brambory. Hostitelka jsem sice mizerná, ale takhle se k hostům přece jen nechovám. Ale vím, že některé tchyně jsou takhle nastavené. Že když jsem někde na návštěvě, tak se musím hnát pomáhat do kuchyně, jinak mě pomluvěj, že jsem špatná hospodyně. Je to ale trošku na hlavu. To taky můžu poslat návštěvu čistit boty.
Holt se budete muset smířit s tím, že si nesednete s každým. Jestli jste až dosud žila v iluzi, že si s každým musíte padnout do oka a s každým být naladěná na stejné vlně, tak to bude trošku tvrdé vystřízlivění, ale s tím se holt budete muset nějak popasovat. Nechte je žít, respektujte jejich vztah, do ničeho nekecejte (a hlavně si před synem odpusťte řeči o tom, že nemáte Karolínu ráda, to by ho mohlo mrzet a ničeho dobrého tím nedosáhnete).
Mlčte a řešte si svůj problém v sobě. Ti dva vůbec za nic nemůžou.
Trefa:vnuk si privedl devce z Moravy a velmi dobre spolu vychazime.
olinka55555 — #32
Třeba tam mají tak zasviněný sporák, že by jídlo na něm vařené nemohla ani polknout.
Titulek říká:"Nemáme rádi synovu přítelkyni",ale zatím je to asi jen matka syna,která si k ní nenašla cestu.Nemá jí ráda a ani neví proč.Že je jiná?Takže v tom případě asi nebudeme mít rádi nikoho,kdo je jiný,než my.....trochu demagogie....
Ale připomělo mě to doby,kdy jsem byla mlaďounká a přišla poprvé do rodiny mého vyvoleného.Žili absolutně jinak,než my dosud doma.Já byla mládě,oproti mému o více jak osm let zkušenějšímu partnetovi.Netroufala jsem si v té rodině pomalu ani dýchat.Za celý den jsem 2X pozdravila a nesčetněkrát poděkovala,u stolu jsem vždycky snědla jen pár soust.Svého partnera jsem se držela jako klíště a být sama s jeho rodiči třeba jen 5 minut byl pro mě horor.Nikdy bych si ani netroufla nabídnout zkušené hospodyni svojí chabou pomoc a taky mě nikdo o nic nežádal,protože o ní ani nestál.Nebyla jsem pro ně partner.Nejen,že si představovali pro syna někoho jiného,ale asi i společensky jsem nebyla přijatelná.Nikdy víc jsme s paní tchýní nenavázaly bližší vztah,nikdy mě neřekla,jak jí mám oslovovat.Bylo mi to líto,protože i tak jsem si jí vážila jako matky svého muže,ale bylo to studené.Takže možná chápu,že se slečna nehrne do jakékoliv aktivity.Jen mi trošku nejde na rozum,proč tam jezdí každý týden?
Ja tedy vozim malickosti i do rodiny, mam to takhle nastavene
. Rada delam lidem radost i malou pozornosti. Tim nemyslim, ze bych ocekavala stejne od jinych, kazdy to ma jinak. Na druhou stranu, na svoji povahu bych se nenechala vykopavat na tak caste navstevy tam, kde o me zjevne nestoji a neni mi tam dobre.
Jestli myslis tu pomoc v kuchyni, tak ji odmitam i od rodiny, protoze si stejne udelam vsechno nejlip sama
Chybi mi tam ale snaha o "zkamaradeni se" v obou smerech
.
Dudlajlama — #33 jenže karolína není návštěva karolína patří do rodiny a to je rozdíl
Kdyz k nam prijede navsteva, odmitam jakoukoliv pomoc a zenu je z kuchyne ven. Predpokladam, ze o prijezdu vim predem, takze mam veci pod kontrolou
. Pokud si Karolina vozi sve jidlo, musi to mit nejaky duvod a nechapu, proc se na to pani nezepta. Nemyslim rejpave a utocne, ale se skutecnym zajmem. Je tedy fakt, ze kdyz jedu na navstevu ja, snazim se dovalit alespon flasku vina ci kytku pro hostitelku, ovsem zrovna tak by mohl donest neco syn, jakoze za oba. Karolina musi sveho pritele nejspis hodne milovat, kdyz s nim pravidelne absolvuje tento ocistec.
Mně se tedy zdá zvláštní, že si nosí svoje jídlo, ale proč ne, ale já bych se jí tedy určitě zeptala.
Syn i představil pouze současnou přítelkyni a až když to sám uznal za vhodné, chodí k nám párkrát do roka a občas se vídáme i jinde a je to v pohodě, tykáme sei a říkámě křestními jmény a rozhodně si nepřipadám jako tchýně:-)) Když je pozvu na oběd, tak také nečekám pomoc v domácnosti, když jsou k nám na grilovačku, tak je samozřejmé, že se přenášení nádobí a potravy a soudku s pivem zůčastníme všichni:-))))
Vznesla se vlna kritiky na pisatelku, já bych to tak černě neviděla, prostě si navzájem nesedí, to se stává. A koneckonců s ní bude žít její syn. Spíš vidím problém v tom, že ještě nemají rodinu, to asi pisatelce vadí nejvíc.
Mému synovi bude 33, jeho přítelkyni 32 a až po několika letech se konečně zmínili o mateřství, já se ho na tohle neptám, stačí, že je na tohle téma drtí moji rodiče:-))
říká se že nevěsta nemá šanci být nikdy lepší než dcera v očích tchýně a znám to z vlastní zkušenosti.