Ne že bych se vyhýbala lidskému společenství, ne snad že bych nebyla otevřena zábavě a brilantnímu humoru, neuměla tančit a bujaře výskat, či snad že by mi neslušela papírová čepice a věnec z konfet.
Právě naopak, vypadám s těmito doplňky velice sexy. Přesto tak jako loni mám chuť zůstat zítra večer doma. A klidně se budu věnovat věštění z rybích kostí.
Mám problém pít a bavit se na povel
Mám tohle prakticky od chvíle, kdy jsem se počala cítit dospělou. Tedy něco přes rok. :-)))
Tehdy jsem si uvědomila, že se mohu klidně beztrestně opít, být dlouho vzhůru, říkat vulgární slova a vrtět pozadím na parketu. Nikdo mi nic nezakazuje. I zkusila jsem.
Alkohol má na mě fatální dopad
Ne, nikdy jsem se nepovalovala pod nohama přátel, ba ani u krajnice, a dokonce jsem se nikdy pod vlivem lihovin neprala jako mnoho jiných opilců. Přesto každá moje opice v životě v počtu čtyři nemá nádech veselí a zábavných vzpomínek.
Je mi vždy strašně zle ještě 4, nebo i 6 dnů.
- Poprvé to byla mixela.
Bylo mi osmnáct. Po té, co mě kamarádi přivedli domů, řekla jsem mamince ve dveřích: „Dobrý den, paní, jsem tu správně doma?“ I obdržela jsem facku. Zvracela jsem do peřiňáku, neb jsem se bála, že to máma uslyší ze záchodu.
Ráno jsem za to obdržela druhou. - Podruhé to bylo v Holandsku.
Snažila jsem se urgentně zastavit taxikáře, který to odmítl. Vysvětlila jsem mu, že vyskočím. Zastavil, zaťukal si na čelo a odjel. Poté, co jsem se osamělá odebrala decentně odložit část obsahu žaludku v blízkém remízku, narazila jsem tam na dobře ukrytého exhibicionistu.
Pokusila jsem se ho za trest pozvracet, ale už se mi nechtělo.
Zvolila jsem zbabělý útěk, při němž jsem přepadla přes betonový sloupek a rozbila si koleno a část obličeje. - Potřetí šlo o křtiny.
Po citronovém fernetu, který mi nesedl, jako ostatně žádný alkohol, jsem vyhodnotila, že se odeberu nenápadně na záchod, kde se mi snad udělá lépe. Zvolila jsem zmateně pánský.
Mušle mi nakonec přišla výhodná, neb se člověk nemusí tak předklánět. Jen ale do chvíle, než přišel přítel mé kamarádky.
S klidem angličana mě oslovil: „Nazdar, co hledáš v tý mušli?“ a klide vedle mě močil.
„Perlu,“ pravila jsem a vzhlédla. Pohled mě šokoval.
Utekla jsem, ovšem opačným směrem.
Domů jsem jela k ránu s dobrotivými popeláři.
Stavěli ochotně každých pár metrů. - Naposledy to bylo na besídce redakce ŽENY-IN.
Nucena u mikrofonu zpívat píseň, kterou jsem neznala, jsem utrpěla morální úpadek, který jsem obratně zapila trojitým fernetem a pak rychle ještě jedním trojitým.
Začal mě brnět spodní ret a společnost se z mého pohledu velice rozrostla. Utekla jsem.
Opět jsem zvolila taxi. Zamávala jsem. Byla to autoškola. Nezastavila. Na druhý pokus jsem „chytla“ policejní hlídku. Byli to bratrovi kolegové.
Po třech minutách: „Odpusťte, prosím, ale velice ráda bych na pár minut vystoupila, a ač nerada, jsem nucena znečistit zdejší chodník. Děkuji za ochotu!“ Nakonec zapli houkačku, aby snížili počet zastávek. Poslouchám to dodnes.
Tak vychovanýho opilce prý ještě nevezli.
No, takže děkuji.
Z opilců mám osypky
Můj otec dost pil, můj první manžel pil a můj předešlý přítel rovněž.
Vedle denních anabází manžela, jako třeba půlnoční hra na Saigon v sídlištním jezírku za asistence policie, nebo jeho povalování se po parku s tím, že je na čundru, či model, kdy si spletl kuchyňský kout s veřejnými záchodky a na můj nesmělý apel odpověděl: „Co děláš sakra na pánskym hajzlu?“ mně rovněž opilý čert pozvracel bundu, jiný opilý maník mi vlezl oknem do kuchyně, kde si směle ustlal na kanapi, a další paní mi v tramvaji prokousla kabelku.
Mám na alkohol prostě životní smůlu. Možná je to karma. Možná jiné topné zařízení.
Každopádně mám sto chutí zůstat doma a popíjet mléko.
Navíc mám hrůzu z rachejtlí a bouchacích kuliček.
Nevím, jestli se nechám přemluvit. Jak jsem dopadla samozřejmě zdokumentuji.
Každopádně, ať už budete popíjet cokoli, kdekoli, nezapomeňte: DYCINKY ZA DÁMU!
Ať se někdo pak nebaví celý rok na váš účet jako níže.
Přeji všem pěkné oslavy, veselou náladu, dobrou paměť a do Nového roku vstupte pokud možno po nohách, ne po břiše.
- Nedržte rachejtle za horní část.
- Miřte jimi vzhůru, nikoli na sklad vojenského materiálu.
- Neochutnávejte vodu ze záchodu jako paní na videu.
- Nedělejte hlavou díry do zdi policejní stanice jako pán tamtéž.
ŠŤASTNÝ A VESELÝ!!!
Nový komentář
Komentáře
Michaela Kudláčková — #11 Ahoj Míšo, tak to se už ted těším na tvůj článek.
Jinak Míšo Tobě a celé Tvé rodině přeji do nového roku hodně zdravíčka a i štěstíčka
-to je také potřeba. Neb jak říká moje sestra : na Titaniku byli všichni zdraví a jak dopadli skoro všichni. To štěstí prostě chybělo.
A spoustu dobrých článků. Míšo děkuji Ti za vše.

Sekyrová — #10 Ahoj. Děkuji Tobě také. Rozhodně bude hnedle v pondělí - už se na to soustředím pár dnů - intenzivně :-)
Milá Míšo, přeji Ti krásný a úspěšný nový rok 2010, spoustu veselých zážitků a skvělé nápady na články. Bude nějaký článek, jaká je Tvoje vize nového roku, co nás čeká?
To ja mam o svych planech jasno. Udelam nejakou dobrou pomazanku, nazdobim si jednohubky, otevru si lahvinku dobreho cerveneho vina.
Koupila jsem si vcera od Clavela Soguna, Tai-pana a Gaidzina, mam tam rozpleteny svetr a hysterickeho psa.
Takze o zabavu mam postarano.
syrrit — #7 ...neboj
Michaela Kudláčková — #2 dnešní magický úplněk se zatměním nebude mít vlastní článek? Velká škoda.
Já nepiju a nijak mi to nechybí, naštětsí mí kamarádi to respektují a v mé společnosti se velice krotí - mám panickou hrůzu z opilců po tom, co se kvůli bolesti opil vedoucí dětského tábora a já musela tahat malou holčinu, co neuměla plavat z velké hloubky.
Jinak v životě jsem se napila jednou a ten anafilaktický šok, kdy jsem celou noc seděla u telefonu a přemýšlela jestli prášky zaberou, nebo budu volat záchranku (vracela jsem se ze silvestra a byla sama doma) už zažít nechci i když mi bylo řečeno, že tahle reakce byla spíš souhra náhod, znovu to pokoušet nebudu. Jo a prášky nakonec zabraly.
Takže přeju všen krásné a bezpečné prožití dnešních oslav ve stylu který vám vyhovuje. Já budu opět jako řidič celé společnosti
Jó Mixela to bylo pitíčko
Já tenhle den ani neslavím. Na věštění a meditace je tento večer nevhodný, protože bydlím u náměstí a jest dost hlučno. Ani usnout se nedá.
Anai — #1 ...ále...když já zrovna takový období, kdy se mi chce spíš přemýšlet, než se veselit....mívám to. Ne často ale mívám. Navíc fakt mě vadí, když se kolem mě ve velkém chmelí.
Míšo, přeju Ti taky a jak Tě tak trošičku znám hlavně tady ze článků, nejsem si jista, zda zítřejní večer strávíš doma se sklenicí mléka nad rybími kostmi a když, tak před, nebo po nějaké pořádné oslavě!