Mohou využít pomoc při placení ve zdravotnictví nezaměstnaní, bezdomovci či sociálně slabí? Na to jsme se zeptali právníka Miroslava Dvořáka z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva.

 

Jak to vypadá v praxi, existuje nějaká pomoc?

U nezaměstnaných je samozřejmě důležité, aby byli registrováni na úřadu práce. Pokud je někdo nezaměstnaný a není evidován, tak nemůže získat žádné rozhodnutí o příspěvku na živobytí. Takže tady bych apeloval na všechny nemajetné, bezdomovce, lidi, kteří nejsou evidovaní na úřadu práce, aby tuto svoji nejenom povinnost, ale řekněme i určitý servis státu plně využili. Pokud ho nevyužijí, tak ty poplatky budou moci být od nich vymahatelné.

 

Když najdu na ulici bezdomovce, kterému budu chtít pomoci ve zdravotní nouzi a zavolám záchranku,  jak je to v tomto případě,  když on nebude mít peníze a odmítne platit?

Poplatek platí vždy pojištěnec nebo pacient, zároveň na něj bude uvalena zákonná tíha, že bude platit poplatek, protože neměl v ruce nic, co by zdravotnickému zařízení nebo lékaři dávalo možnost, aby ho oprostilo od této povinnosti. Čili potom by dluh šel za touto osobou.

 

Mám dítě na táboře, něco se mu stane a je ošetřeno. Jak probíhá platba?

Když je dítě na táboře, je vyšetřeno a je provedeno nějaké klinické vyšetření. V tomto případě za dítě vždy zodpovídá zákonný zástupce, čili já předpokládám, že to bude fungovat následovně. Dítě odjede na tábor, vedoucí tábora bude mít kasičku, v ní budou  peníze pro tyto náhlé případy, a až se dítě vrátí, tak pravděpodobně organizátor tábora bude po rodičích chtít částku zaplatit. Nevylučuji ani to, že už samotný organizátor toho tábora bude chtít nějakou zálohu třeba 100 korun, kdyby se něco takového stalo a v případě, že dítě bude zdravé, tak rodiče obdrží zpátky tuto zálohu.

 

Týká se to také lázní nebo ozdravovny?

Určitě, v ozdravovnách, v lázních, v nemocnicích, všude tam platíme  60korunový hospitalizační poplatek. Když dostanu lázně, tak si musím být vědom toho, že za každý den pobytu tam zaplatím minimálně 60 korun.

 

Co pacienti v tzv. dispenzární péči?  

Dispenzární péče je zvláštní forma poskytování zdravotní péče. Když mluvíme o dispenzární péči, tak máme na mysli děti do osmnácti let a těhotné ženy. Jedná se většinou o velice vážně chronicky nemocné osoby, které mají chorobu, která je stanovena vyhláškou Ministerstva zdravotnictví, např. epilepsie, nebo velmi závažné astma, a právě tyto kategorie pojištěnců jsou vyňaty z povinnosti platit 30korunový poplatek za návštěvu toho lékaře, u kterého jsou dispenzarizováni, tzn. neplatí poplatek u toho jednoho konkrétního lékaře pouze v souvislosti s tímto onemocněním.  Pokud navštíví toho svého lékaře v jiné věci, tak 30 korun zaplatí. Vždy ta výjimka z povinnosti neplatit poplatek v této kategorii pojištěnců platí pouze u lékaře, u kterého je evidovaný jako dispenzarizovaný pacient a zároveň vždy jen v souvislosti s tím onemocněním, vůči kterému jsem dispenzarizován.

 

Důchodce je sám, platí si byt a je hospitalizován. Nebude mít na poplatek, co v takovém případě?

Pokud je důchodce sám, a to je jedna z těch ohrožených osob, možná více než mladé rodiny s dětmi, tak má jedinou možnost, jak předcházet potenciální dluhové pasti. Měl by jít na radnici, na svůj obvodní úřad, na sociální odbor a měl by zažádat o zvážení, zda-li nespadá do kvalifikace osob v hmotné nouzi. Pak samozřejmě může žádat o několik dávek, které s hmotnou nouzí souvisí, jedná se o doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí. V případě, že osoba by v  hmotné nouzi byla a už předtím byla v nemocnici, měla nějaký dluh, tak může žádat o  třetí formu dávky, a to je tzv. okamžitá finanční výpomoc, kterou právě ten sociální odbor může dát, a tou by mohl saturovat  dluh za hospitalizaci. Toto by byl návod pro důchodce, ovšem kdyby do hmotné nouze nespadal, tak potom ta záchrana je velice svízelná.

Reklama