Ahojky všem ženám-in!

 

Dnešní téma je hodně zajímavé, a to asi nejen pro ženy. Svůj příběh jsem tu již psala. Byl o tom, že nejdříve mi řekli, že nemohu mít děti, po roce od poslední gynekologické operace jsem zjistila, že jsem těhotná a dnes mám krásného klučinu. Pro mě je on tím největším pokladem a nikdy mi nevadilo, že jsem klesla v životní úrovni, na čas se vzdala cestování a žiji trošku odlišný život, než kdybych byla bezdětná.

 

Mám kamarádku, které je již přes čtyřicet, i když na to ani náhodou nevypadá. Je krásná, sexy a otočí se za ní téměř každý chlap. Má přítele, se kterým žije již skoro 20 let. Nikdy se nevzali, dohodli se, že na svou lásku papír nepotřebují. On hrával vrcholově fotbal, ona si úspěšně budovala kariéru. Když jsem je před 13 lety poznala, nechápala jsem, proč nejsou manželé a už vůbec, že nechtějí mít děti.

 

Víc jsme se poznali, až když jsem byla těhotná. Lenka se mě neustále ptala, jaké to je, co cítím a tak. Pak mi řekla, že mi to trošku závidí, ale že ona se již cítí stará a že si jednou vybrala život bez dítěte, tak to musí zvládnout. Po porodu byla dost naměkko a já měla chvilkami pocit, že by miminko moc chtěla. Byl to však jen můj pocit.

 

Ještě malé porovnání. Mám sice krásné zdravé dítě, ale úplně šťastná nejsem, jelikož nám doma přece jenom někdo chybí. Ona není ani vdaná, ani není maminkou, přesto když je potkám, smějí se, jsou šťastni a je z nich cítit láska na hodně daleko. Nezávidím jí, neměnila bych, jen chci říci, že vše má svá pro a proti.

 

Pohodový vstup do nového týdne všem od

 

Jacquelline

 

Milá Jacquelline, je to přesně tak. Samotný fakt, že má člověk dítě, mu nezaručí štěstí. A naopak. Záleží na tom, zda člověk žije tak, jak mu vyhovuje. Díky za Tvůj příspěvek.

 

Nezapomeňte... už přibližně za hodinu bude vyhlášena soutěž, ve které můžete vyhrát 1 000 Kč!

 

Krásné pondělí přeje jedna polovina dnešní editorské dvojice 

Reklama