„Co bys řekla na bambůčko druhé generace?“ přilétla mi docela nedávno zpráva od kamaráda na icq. V první chvíli jsem si myslela, že mi nadává. I zeptala jsem se slušně, oč kráčí. „No když si pohráváš s tou počítačovou grafikou a pořád něco retušuješ, mohl bych ti zapůjčit tablet.“ To už jsem věděla, o čem je řeč, protože rozdíl mezi tabletou a tabletem mi byl vysvětlen před několika lety.
Pro ty, kteří to ještě netuší – tablet je šikovná věcička, která u počítače nahrazuje myš a ocení ji hlavně ti, kteří si v počítači rádi kreslí. Je to, jako byste perem kreslila na plastovou destičku. Protože to neumím pořádně vysvětlit a protože by to stejně bylo na dlouho, můžete se mrknout na tohle výmluvné video (oficiální trailer Bamboo od Wacomu - přesně tuhle věc mám teď doma).
V životě jsem to nedržela v ruce. Ačkoli je mým největším problémem, že chci umět všechno hned a počáteční neúspěch mě od lecčeho odradí, svolila jsem a za dva dny ho měla doma.
Bylo mi řečeno, že se s tím naučí i absolutní počítačový analfabet. S odstupem času souhlasím. Ale první seznámení bylo pro mě, konzervativce, poněkud obtížné. Instalace je naštěstí zvládnutelná i pro amatéry. Ovládání pochopitelné. Jeden hrot „tužky“ je pero, opačný konec guma. A kdyby mi tužku sežral pes, funguje to i na dotyk prsty. Jenže ten zbytek už byl horší – totiž uvést teorii do praxe. Bohužel musím přiznat, že problém nebyl v tabletu, ale někde mezi ním a židlí.
„To jde o zvyk,“ podporoval mě přítel, který se snažil podchytit moje snahy to vzdát, seknout s tím do kouta a zase se chopit myši. „Cože? To mám zase projít celým tím vývojem od klubíček, přes hlavonožce, domečky až k tomu, co jsem si doteď myslela, že už umím?“
No vydržela jsem to, respektive byla jsem donucena. A nelituju. V prvních dnech jsem si stejně brala na pomoc starou dobrou myš. A to hlavně v případě, kdy jsem chtěla udělat něco rychle. Ale za týden jsem si tuhle šikovnou věcičku nemohla vynachválit, a tak jsem se od klubíček – a to nekecám – dostala až k animákům a konečně i k retuším. Najednou ubyla práce s detaily, ubyla práce s kreslením linií a obrysů, které s myší nebyly až tak dokonalé.
A víte, co je nejlepší? Když si dáte nohy na stůl, položíte se do křesla, tablet vezmete na klín a pracujete. Tohle s myší taky moc nejde. :-) Začíná mě mrzet, že ho budu muset vrátit. Co se dá dělat? Napíšu Ježíškovi.
Máte podobné zkušenosti s poznáváním něčeho nového? Vzpomínáte si, jak jste se učila ovládat svůj první mobil? Jaké to bylo? Potrápila vás někdy vaše pračka, mikrovlnka nebo televize? Musela jste si někdy něco opravit sama? A dopadlo to dobře, nebo pak nepomohli ani přivolaní odborníci? Jste s počítačem kamarádi, nebo spíše nepřátelé? Jak dlouho trvalo, než jste spřátelili? Jste technický typ nebo se držíte spíše v povzdálí?
Tohle všechno mě zajímá, protože dnešním tématem je náš vztah k technice. Máte k tomu co říct? Napadá vás nějaká historka s žehličkou, fénem, pračkou, počítačem, či jinou technickou vymožeností v hlavní roli a chcete se o ni podělit? Určitě jste si všimla, že tu chybí diskuze. To proto, že všechny vaše příspěvky chceme mít pohromadě v redakční poště. :-) Neváhejte a napište nám vše, co vám leží na srdci, na adresu
Vaše příběhy budeme v průběhu dne zveřejňovat a ty nejzajímavější se samozřejmě dočkají odměny.
