Každý třetí listopadový čtvrtek patří Mezinárodnímu nekuřáckému dni. Dni, v jehož rámci se negativa spojená s kouřením připomínají ještě víc. Připomínají se ale i výhody, které nekouření přináší, a různé organizace se snaží kuřákům pomoci.

Jak každý ví, kouření s sebou přináší velkou spoustu zdravotních problémů. Často se můžeme setkat s argumentem, že každý člověk si se svým zdravím může dělat, co chce, že je to jen jeho věc. Do jisté (velmi malé) míry může být tento argument akceptovatelný. Pomineme-li náklady na léčbu kuřáků, kteří se mnohem častěji potýkají s různými onemocněními, je tu ale ještě jeden velmi důležitý fakt, protiargument. Příliš mnoho kuřáků je bezohledných ke svému okolí!

Chtějí-li si kuřáci ničit své zdraví, ať tímto odporným zlozvykem alespoň neobtěžují své okolí. Bohužel, realita je naprosto opačná. Jen velmi málo kuřáků si svou cigaretu zapálí někde v ústraní či ve společnosti složené jen z kuřáků. Zato téměř na každém kroku vidíme kuřáky, kteří jsou naprosto bezohlední a lhostejní ke svému okolí. Uvedu pár příkladů.

Matky kuřačky a příhoda na pískovišti

Nikdy nepochopím tuhle (dle mého) naprostou šílenost. Jak jen může matka kouřit v přítomnosti svého dítěte? A nejen matka, i otec či jiní členové rodiny. Často vídám matky, které jednou rukou tlačí kočárek s malým miminkem a ve druhé ruce drží zapálenou cigaretu. Některé matky nevidí žádný problém v tom, že kouří, ačkoli své dítě kojí. Jaký zdravotní přínos asi takové mléko plné škodlivin pro dítě má?
Bohužel, není výjimkou vidět kouřit těhotnou ženu.
Menším, i když stále příliš velkým zlem, jsou případy žen, které plánují otěhotnět, ale s kouřením nepřestávají. Znala jsem jednu maminku, která kouřila ještě den před plánovaným umělým oplodněním, ač ji lékaři důrazně upozorňovali, aby kouření zanechala co nejdříve. (Jestli se jí podařilo ze dne na den přestat kouřit, to bohužel nevím.)

Některé matky jakoby vůbec nebyly schopny pochopit, co je na kouření špatného.
Zašla jsem s dcerou na dovolené na místní pískoviště. Na malém plácku se tísnilo asi 20 dětí. Najednou jsem ucítila cigaretový kouř. Rozhlédla jsem se, zvědavá, odkud vítr ten puch přivál. K mému velkému zděšení stála jen asi jeden metr ode mě nějaká maminka se zapálenou cigaretou. Rázně jsem ji vyzvala, aby okamžitě opustila pískoviště. Paní se ihned ohradila, proč jako, že ona tu má právo být... Upozornila jsem ji, že kouří dětem přímo pod nos! A také - vždyť může nějaké dítě popálit! Kuřačka chtěla ještě argumentovat a hádat se, „dožadovat se svých práv“, ale všimla si, že i pár maminek v okolí se přidalo na mou stranu, tak jen uraženě odkráčela o pár metrů dál. Sotva dokouřila, vrátila se, smrdící, a začala se mazlit se svým dítětem, včetně pusinkování. Raději jsem dceru odvedla pryč, protože této paní vůbec nedocházelo, co dělá špatně.
Na jiných pískovištích vídám maminky, které si aspoň stoupnou opodál, nekouří dětem přímo do obličeje, ale i tak je cigaretový kouř nepříjemně cítit.

Kouření přímo u cedulí „Zákaz kouření“ (zejména u škol)

Dalším příkladem nehorázné drzosti kuřáků je i to, že si klidně stoupnou pod ceduli, která zakazuje kouření, a zapálí si svou cigaretu. Nejčastěji se s touto situací setkávám u školních budov, od základních škol až po univerzitu. Pochopila bych (ač s tím nesouhlasím), že si před školou zapálí skupinka puberťáků, kteří si musí dokazovat, jací jsou silní a dobří, jak mají navrch, že si klidně zapálí, ač jim to rodiče zakazují, že si sehnali cigarety, ač podle zákona jim je ještě pár let nikdo nesmí prodat. Nepochopím to ale u dospělých lidí, u kterých se předpokládá již jakási společenská úroveň a jistý stupeň sociální vyzrálosti. Takovým příkladem může být přednášející na vysoké škole, který po skončení přednášky vyběhne z budovy a zapálí si hned u vchodu. Každý takovýto kuřák nutí procházející nekuřáky, aby kouř dýchali. Vejít do školy často znamená projít skrz oblak cigaretového kouře. (O tom, že na univerzitách často studují i těhotné a kojící ženy-nekuřačky, se snad ani zmiňovat nemusím.)

Kouření v davu

Tohoto problému si zřejmě všímají mnohem víc maminky-nekuřačky. Kuřáci si klidně zapálí cigaretu a jdou, ruku po většinu času spuštěnou dolů podél těla. V úrovni zapálené cigarety se ale nachází obličeje malých dětí!!! Je neskutečně těžké uchránit malé dítě před tím, aby ho nějaký bezohledný kuřák v davu nepopálil. Ještě nikdy jsem neviděla kuřáka, který by svou zapálenou cigaretu sledoval. Že by si říkal něco jako „Co na tom, jestli někoho popálím či někomu propálím oblečení...“? Uvědomí si vůbec, že zapálenou, žhavou! cigaretou ohrožuje své okolí?

Vím, že přestat s kouřením je velmi těžké. Naštěstí existuje mnoho možností, jak s tímto zdraví škodlivým návykem skoncovat. Doporučuji podívat se například na některé internetové stránky, na kterých najdete mnoho argumentů, proč přestat kouřit, a hlavně - jak přestat kouřit. Například stránky www.odvykani-koureni.cz.

Pokud ale se svým zlozvykem nechcete přestat, myslete alespoň na své okolí a nenuťte nekuřáky dýchat cigaretový kouř! Neohrožujte své okolí (hlavně děti) zapálenou cigaretou!

Kéž by Mezinárodní den nekuřáků přinesl alespoň částečný úspěch v boji proti kouření.