Soužití dvou lidí nikdy nebývá jednoduché. Je potřeba hodně tolerance, aby každodenní život nepřipomínal boj. A kromě dalších věcí je také důležité, co a jak si partneři říkají. Protože mluvení může toho druhého někdy pěkně rozčilovat.
Známe to asi všichni. Někdo prohodí občas něco, co tomu druhému vadí, někdo tak mluví pořád. Můj muž Honza je něco mezi tím. Nemluví moc, ale často používá ironii a nadsázku a různá spojení, která mi hodně vadí. Když přijde s nějakou novinkou, chvíli mi přijde docela vtipná, časem už to ale bývá otravné. I tady platí: všeho moc škodí...
Každého určitě ovlivňuje prostředí, ve kterém pracuje. Honza je sportovní novinář a pohybuje se hlavně mezi fotbalisty. A tak se u nás doma často objevují hlášky tohoto typu, které fotbalisti používají. Samozřejmě většinou jsou myšlené ironicky, ale lezou mi na nervy, když je slyším stokrát. Klasický příklad je samozřejmě: „Tak určitě...“, kterým fotbalisté odpovídají skoro na cokoliv. A u nás doma se z toho dělá legrace, která mi ale už nepřijde vtipná. Podobně je na tom spojení „Dobře ty (my, já, máma...)“. To úplně nesnáším!
Nejhorší je, že všechny tyhle hlášky používají i děti, a moc rády. Jako by nestačilo, že musím různé podobné „kecy“ poslouchat už 17 let. Pravda je, že teď už je kolikrát nevnímám, ale ze začátku jsem ironii moc nechápala (můj tatínek je vážný a solidní muž), takže jsem si všechno brala moc osobně a občas se urážela. To už mi naštěstí nehrozí.
Z jiného soudku jsou hlášky, které se týkají práce nebo sexu. Vždycky, když sedím u počítače, už předem počítám s větou: „Už zase pracuješ?“ A divila bych se, kdyby ji Honza neřekl. A stejně tak před spaním: „Co dneska? Bude něco?“ To opravdu miluju.
Poslední dobou mě ale rozčiluje jiná, nejnovější hláška mého muže. Na cokoliv, co se třeba nedaří, nepovedlo se nebo je složité, odpovídá: „Co už...“ A tak jen mávnu rukou a jdu si po svých. Ať si říká, co chce!
Rozdělila jsem si do tří skupin situace, jak reagovat, když partner řekne nějakou „oblíbenou“ hlášku.
- 1. Ignorovat. Prostě dělat, že nic neslyším.
- 2. Říct na oplátku něco, co partnerovi vadí.
- 3. Rozčílit se a třeba neuvařit večeři.
Do které skupiny patříte vy? :-)
Téma dnešního dne: Hlášky, které mě vytáčejí
- Jaké hlášky často používá váš partner?
- Čeho se nejvíc týkají?
- Vadí vám hodně?
- Jak na ně obvykle reagujete?
- Máte nějakou zajímavou (vtipnou...) historku na toto téma?
Pište, budu se těšit na vaše příspěvky. Vítězka získá dárek, hru pro páry: Hra o manželství od firmy Albi. Vaše příspěvky očekávám na adrese redakce@zena-in.cz do dnešních 14.30 hodin. Moc děkuju!
Nový komentář
Komentáře
Vzdy mi nejvíce vadilo, kdyz manzel odpovídal "To jo" nebo ríkal "v klidu" a úplně nejhorší "No jo".
Casto mě vytáčel.
Manzelství potrebuje opravdu hodně tolerance a také je i někdy vystavováno zkouškám, někdy mám pocit úplné bezmoci, tak se vypláču a je to zase dobré.
Mě vytáčí hláška: to není nic proti ničemu.Přítel ji používá snad v každé situaci.
Bych ho zapleštila.
Smůla, momentálně si na nějakou vtipnou hlášku nemůžu vzpomenout.
Pavla_b — #20 To u nás taky "jede"
jééé, nejdřív jsem si myslela, že my nic takového nemáme, ale vlastně ano, přítel pochází z vesnice, která se několikrát přejmenovávala a zřejmě od mala se u nich říká, že jedou k Jiřímu nebo jsou u Jiřího (kdežto my, normální Češi říkáme jedeme do Jiřího a jsme v Jiřím), hodně se tomu smějeme a snaží si to hlídat
janaf — #19 a te´d jsi mi připomněla, naší Sáře (psovi) říkal děda Káro, a pak když už si nic nepamatoval, tak ty náš pejsku
Tak určitě

toupalova — #18 to je hezký
Náš děda říkal své vnučce místo Kateřina - Klára...
lenig — #7
to náš děda říkal místo krému - grém a přítelkyni syna místo Gábina - tak zase Kábina... ted už se tomu smějem
Mě vytáčí minimálně,tudíž nějakou hlášku ani nezaregistruju anebo nevnímám
ještě se mi líbí, jak autorka píše, že její tatínek je solidní a vážný muž... .to je přesně moje máma a celoživotně jsme na tom tak, že kdokoli a cokoli řekne, tak se máma urazí
záleží, jaká je člověk nátura. Já mám tento druh humoru ráda a spíš se setkávám s tím, že lidi horádi nemají, ale k mému životu to patří, protože z čeho jiného si dělat legraci, než sami ze sebe
Gloria — #3 To chce tvrdě: "Yes, good night." a položit telefon. Pak si to zapamatuje.
janaf — #12 Bych ho zabila
Nejradši mám ale vtipné hlášky, nedávno jsme byli na návštěvě a tam měli velice tlustého psa. Večer mi pak muž povídá, ty můj Alíku...
Já patřím do 1. skupiny
Když mě vytočí, tak mu řeknu jsi blbej
Klára Křížová — #8 Tak můj taťka říkával, když jsem o něco žmuntrala - vys*r si voko a dej si tam malinu
, vždycky mě to zlomilo k smíchu, a manžel, když se mi něco nevedlo a já drtila mezi zuby "panebože", se ozýval . tu jsem, čeho si žádáš
. Jinak, nejen manželovi, odpovídám taky nějakou hláškou, když mě napadne, ale ne tak aby to někomu vadilo, spíš aby byla legrace
Včera jsem se bavila na toto téma večer s kamarádkami v hospodě. Jedna z nich mi vyprávěla, že jí úplně vatáčí, když její manžel komentuje její rozčílení a pronese "Aby ti nevypadly voči"... ona když je rozčílená a něco musí hlasitě a výrazně odkomunikovat, tak vykulí oči... i když to kulení očí dělá víc lidí ....