O dětských domovech koluje řada mýtů. Do pravdy mají hodně daleko a jeho obyvatelům často velmi škodí. Víte například, jakou část tvoří sirotci či Romové, nebo jak to v takovém zařízení dnes chodí? Zcela odlišně, než dřív! Nepravdy vyvrací Michaela Chovancová, zakladatelka a ředitelka DEJME DĚTEM ŠANCI o.p.s.

V dětských domovech žije většina Romů.
Ani tato domněnka se nezakládá na pravdě. Percentuální podíl romské populace je řádově do 30 %. Samozřejmě se liší podle regionu, ale děti majoritního etnika jednoznačně převažují.

V dětských domovech žijí většinou sirotci.
Oboustranných sirotků je v dětských domovech jako šafránu. Naprostá většina dětí dokonce udržuje, i když často velmi sporadický, kontakt se svými biologickými rodiči, kteří však nejsou schopni, či ochotni se o dítě starat. Dětem se v biologických rodinách nedostává řádné výchovy, v naprosté většině případů vládne v těchto rodinách naprostá anarchie, nikdo nemá žádné povinnosti, pro děti neexistují žádné běžné vzorce chování. Rodiče dětem nejsou schopni zajistit potřebné materiální zázemí, ani duševní podporu. V některých případech rodiče dokonce své děti týrají či zneužívají. V případě, že roli rodičů neplnících rodičovské povinnosti nemůže zastoupit širší rodina a nenabízí se možnost náhradní rodinné péče, pak přichází ke slovu nařízení ústavní péče. Naprostá většina dětí žijících v dětských domovech byla z biologických rodin soudně odebrána.

chovancova

Michaela Chovancová. Zdroj foto: DEJME DĚTEM ŠANCI

Děti žijí v dětských domovech od narození až do dospělosti.
Takových dětí je v dětských domovech naprosté minimum. Velké procento dětí z kojeneckých ústavů se daří umisťovat zpět do biologických rodin, či do rodin pěstounů. Věková hranice dětí přicházejících do dětských domovů rok od roku stoupá. Průměrná doba pobytu dítěte v dětském domově jsou 4 roky!

Překvapí vás, že některé děti přicházejí do dětského domova na vlastní žádost. Obvykle se jedná o děti starší, které si uvědomují, že se o ně jejich rodiče nedokážou náležitě postarat, zajistit jim základní životní potřeby, natož podmínky ke studiu. Takové děti se pak samy obrátí na sociální pracovnice a zažádají si o umístění do dětského domova, protože si uvědomují, že tam jim toto zázemí bude poskytnuto a budou moci dostudovat.

Dětské domovy jsou zařízení internátního typu, kde děti žijí ve společných prostorách s minimem soukromí.
V ČR máme dětské domovy rodinného typu. Děti jsou rozděleny do rodinných skupin, tzv. „rodinek“. Každá rodinka může být maximálně osmičlenná. V rodince jsou děti obou pohlaví a různého věku, důraz se klade na zachování sourozeneckých skupin. Každá rodinka má v rámci dětského domova a často dokonce mimo areál dětského domova svoji samostatnou bytovou jednotku, která obvykle sestává ze tří dětských pokojů, pokoje tet (strejdů) společného obývacího pokoje, kuchyně s jídelnou a sociálního zařízení. Jedná se prakticky o byt 4-5+1. Každá rodinka má své kmenové tety a strejdy, kteří se o děti starají. Rodinka je většinou, co do obslužnosti, samostatná jednotka, která si hospodaří s přiděleným rozpočtem. V rámci rodinky si děti samy či s pomocí tet perou prádlo a v menší či větší míře zajišťují stravování. Některé rodinky obývají standardní byty integrované v běžné zástavbě. V těchto případech se chod rodinné skupiny po praktické stránce příliš neliší od chodu vícečlenné rodiny s tím rozdílem, že roli rodiče(ů) suplují stálí vychovatelé.

Děti v dětských domovech nevědí, jak vypadá neoloupaná brambora a bochník chleba.
Toto je asi nejzažitější mýtus vůbec. Děti ve všech dětských domovech se alespoň částečně podílejí na nákupech a vaření v rámci svých rodinných skupin. Někde si na rodinkách vaří jen o víkendech, někde každý večer, v některých dětských domovech byly dokonce společné jídelny zcela zrušeny. Naprostá většina dětí je zapojena do společných nákupů. Problém nastává u dětských domovů v menších městech, kde díky nedostatku konkurence jsou většinou ceny v místních obchodech vyšší než ve velkých městech. V těchto případech domovy často řeší z finančních důvodů nákupy hromadně v městských supermarketech či velkoobchodech.

O děti v dětských domovech se starají pouze ženy.
Je pravda, že muži jsou obecně v „pedagogickém světě“ nedostatkové zboží. V každém dětském domově ale pár strýčků najdeme. V poměrně velkém počtu domovů jsou muži i na pozici ředitele. Známe dokonce domovy, kde mají „strejdu“ na každé rodince. Možná při percentuálním srovnání, kolik dětí vyrůstá v běžných rodinách pouze s matkou, nebude ten rozdíl mužského zastoupení ve výchově tak alarmující. To samozřejmě neznamená, že muži obecně nechybí, ať už v dětských domovech, tak v rodinách. Pro všechny děti je vhodné mít možnost pozorovat a rozlišovat vzorce ženského i mužského chování.

Dětské domovy se budou zavírat.
Paradoxně toto tvrzení dětem žijícím v dětských domovech škodí nejvíce. Když se někdo dozví z médií zprávu o tom, že se budou dětské domovy zavírat, logicky dospěje k závěru, že nemá cenu dětem v domovech pomáhat. V současné době nemáme jinou alternativu, co dětem, které nemohou vyrůstat ve svých biologických rodinách, nabídnout. Stále není dostatek zájemců o pěstounskou péči.

Čtěte také:

TÉMATA:
DĚTI