Marie Španělská (1528-1603) je občas taky v literatuře vedena jako Marie Rakouská. Narodila se v Madridu jako legitimní dcera císaře Karla V., který byl zároveň prvním Habsburkem na španělském trůně a zakladatelem španělské větve Habsburků. Byla svou matkou Isabelou Portugalskou vychovávána v přísně katolickém duchu, a to byl také jeden z důvodů, proč její otec spolu se svým bratrem, českým a uherským králem Ferdinandem I. naplánovali, že se provdá za jeho prvorozeného syna a dědice Maxmiliána II. (1527—1576). Tento sympatický mladík dělal své rodině starosti nejen nevázaným způsobem života, ale taktéž tolerancí k nekatolickému náboženství.
Marie Španělská
Foto: Antonis Mor, Public domain, via Wikimedia Commons
Tady mohla pomoci jen zbožná choť – tedy Marie a pobyt v přísně katolickém Španělsku. Nápadité řešení! Princ se však svatbě s vnucovanou sestřenicí vehementně bránil a svého bezstarostného mládeneckého života se nechtěl jen tak vzdát. A tak začala masáž ze všech stran.
Oba mladí lidé, ač blízcí příbuzní, se před svatbou vůbec neznali. Nikdy se neviděli a ani o sobě nic nevěděli. Španělsko bylo přece jen daleko a navíc tatínek Ferdinand se postaral o to, aby tam nepronikly žádné zprávy o prostopášném synově životě. Marie byla nevinná dívka držená zkrátka svou matkou, která děti vychovávala ke skromnosti. Spolu se svými sourozenci Marie musela na slovo poslouchat, jinak prý následovaly drakonické tresty.
Maxmilián ale nebyl Mariin první nápadník. Už jako malé jí naplánovali, že by se mohla vdát za Karla, nejmladšího syna francouzského krále Františka I. Francouzi měli zájem především o její věno – Nizozemí a Franche Comté, což bylo dědictví po prababičce Marii Burgundské. K sňatku nedošlo, protože Karel Orleánský zemřel, což se nyní docela hodilo.
Maxmilián a Marie
Foto: Workshop of Nicolas Neufchatel, Public domain, via Wikimedia Commons
Novým ženichem se tedy stal Maxmilián. Blízké příbuzenství nikomu nevadilo, ba naopak. Aspoň vše zůstane v rodině. Genetické důsledky se tehdy ještě nebraly v potaz, ostatně Habsburkové si s tím nelámali hlavu ani později. Řešilo se Mariino nemalé věno a otázka nástupnických práv. V roce 1548 bylo vyhlášeno zasnoubení, a ještě téhož roku se konala svatba. Maxmilián se na ni vydal z Augsburgu se svým početným doprovodem. Po cestě došlo ke skandální události, když tato „veselá partička“ přepadla a znásilnila několik žen a pak je směšnou částkou odškodnila. Maxmilián se zachránil tím, že co nejdříve uprchl z místa činu a vydal se lodí do Španělska. Plavba byla nekonečná a během ní Maxmilián onemocněl. Dorazil ve vysokých horečkách, ale svatba se už nedala odložit. Pro ženicha to bylo utrpení, stejně jako následující několikadenní oslavy. Svatební noc byla spíše formální. Teprve až se Maxmilián uzdravil, byl schopen plnit pravidelné manželské povinnosti.
Manželství se ukázalo přes původní ženichovy pochybnosti jako velmi šťastné. Šestnáct dětí, deset synů a šest dcer, toho bylo důkazem. První dvě desetiletí byla Marie prakticky stále v jiném stavu. Nejspíš své děti nekojila, ale svěřovala kojným, protože v té době se prý laktace považovala za spolehlivou antikoncepci. Bohužel jeden syn se narodil mrtvý a dalších pět dětí zemřelo do jednoho roku. Naopak z těch přeživších jich několik překročilo šedesátku, což byl v té době relativně vysoký věk. Co ale bylo neuvěřitelné, že to pro pokračování rodu nestačilo! Z šesti synů nedokázal žádný zplodit legitimního potomka a na trůn se pak dostala vedlejší větev štýrská.
Maxmilián II. a jeho rodina v roce 1553
Foto: Attributed to Giuseppe Arcimboldo, Public domain, via Wikimedia Commons
Názory na náboženství mezi manželi přetrvávaly. Marii se nepodařilo přivést manžela na „pravou víru“. Dosáhla jen toho, že se přetvařoval a své přesvědčení si nechával pro sebe. A tak Marie, která byla opravdu bigotní katoličkou, poslala do Španělska na převýchovu alespoň své dva syny Rudolfa a Arnošta. A pak ještě další děti.
Mariina manžela Maxmiliána II., který se stal v roce 1564 po smrti Ferdinanda I. císařem Svaté říše římské a králem českým a uherským, dlouhodobě sužovaly mnohé nemoci, jež mu bránily v plnění vladařských povinností. Když v poměrně mladém věku 49 let zemřel, přesídlila Marie do Prahy, které se zvolil jako své sídelní město její nejstarší syn Rudolf II. Prahu navštívila či krátkodobě tu žila i předtím a nepřímo zasáhla do českých dějin. Několik českých šlechticů se totiž oženilo s jejím dvorními dámami, které si přivezla ze Španělska. Asi nejznámější byla Marie Manrique de Lara, která se provdala za Vratislava z Pernštejna a stala se matkou nejvýznamnější ženy české renesance Polyxeny z Pernštejna.
Marie kolem roku 1600
Foto: Juan Pantoja de la Cruz, Public domain, via Wikimedia Commons
Císařovna Marie Španělská se ale v Praze necítila doma. Měla taktéž četné spory se svým synem Rudolfem II., a tak se po pěti letech rozhodla spolu se svou dcerou Markétou pro návrat do své rodné vlasti. I tady zažila velké zklamání. Její bratr Filip II. jí měl za zlé, že neobrátila manžela na pravou víru, považoval to za její velké selhání. Kromě toho ji podezíral z touhy po moci. Marie Španělská se pak dostávala do izolace a stala se z ní zatrpklá žena. Zemřela v klášteře v roce 1603…
Zdroje info: Sigrid-Maria Größing: Habsburské císařovny, 2019, Brigitte Hamannová: Habsburkové, 1996, Jaroslav Čechura a spol: Královská trilogie, 2007
Nový komentář
Komentáře
Děkuji
Děkuju
Děkuji za zajímavý článek.
Moc děkujeme
Moc děkuji za pěkný příspěvek.
Opět zajímavé čteni z historie. Děkuji