Foto: Se souhlasem Denisy Laňkové
Denisa Laňková je tanečnice, choreografka a tvůrkyně videí na TikToku, kam přidává videa o Jižní Koreji a životě v této asijské zemi pod pseudonymem Denise Woon. Sama ji navštívila už několikrát a nějakou dobu zde žila a pracovala. V roce 2012 v Koreji dokonce se svou tehdejší dívčí taneční skupinou O.M.G. reprezentovala Českou republiku na K-POP World Festivalu, kterého se zúčastnilo 33 zemí z celého světa, a odnesly si nejvyšší cenu Grand Prize v kategorii Performance,
Ke Koreji Denisu přivedla láska ke korejské pop kultuře, které dominuje zejména K-POP. Jako milovnici tance ji oslovily složité taneční choreografie, kterými je tento hudební průmysl známý, ale i hudba samotná, která tehdy ještě nebyla ve světě tak populární jako je díky skupinám BTS nebo BLACKPINK dnes.
Jak se v Jižní Koreji žije, jací jsou Korejci, v čem se nejvíce povahově liší od Čechů, na co si tam dávat pozor, co nezapomenout zařídit před cestou do Koreje, co Denisu překvapilo nebo kde se můžete ubytovat v Soulu? Na to a mnohem víc nám odpověděla v následujícím rozhovoru.
Foto: Se souhlasem Denisy Laňkové
V Jižní Koreji jsi byla několikrát? Kolikrát? A jak vzpomínáš na svou první návštěvu?
V Jižní Koreji jsem byla celkem čtyřikrát. Na svou první návštěvu vzpomínám velmi dobře, bylo to v roce 2012. S mojí taneční skupinou jsme reprezentovaly Česko v celosvětové soutěži, která byla pořádána jednou z největších korejských televizních stanic. Dokonce se nám podařilo soutěž vyhrát.
Co tě na Koreji tolik přitahuje a proč sis vybrala pro svůj pobyt zrovna Koreu?
Jižní Korea je krásná země, baví mě mix tradiční a moderní architektury, historie jako taková, skvělé jídlo, příroda, moře a samozřejmě jihokorejská pop kultura. Od malička jsem věděla, že chci v Asii strávit delší dobu, tím, že mi je Korea nejblíže, byla to jasná volba. Vždy se mi líbila velká města, proto jsem neuvažovala nad tím, že bych měla bydlet jinde než v Soulu.
Jak těžké je najít si v Jižní Koreji práci, když tam chceš déle žít?
Se získáním práce to není zrovna nejjednodušší. Pokud umíte plynně korejsky, šance je větší. Nejčastější práce pro delší pobyt pro cizince je například v gastru, hlídání dětí nebo učení angličtiny. Ideální je sledovat nabídky v Koreji pro cizince na soc. sítích nebo mít štěstí na místní přátele, kteří vám práci dohodí.
Na co sis nejdéle v Koreji zvykala?
Jedna z věcí, na kterou se těžce zvykalo, byly ceny ovoce a zeleniny, které jsou tam často opravdu vysoké. Korejci neznají osobní prostor, takže si musíte zvyknout, že do vás lidi na ulici vrazí klidně několikrát za den nebo jsou na vás namáčknutí v MHD celou cestu, co sedí vedle vás. Také jsem si zvykala na zastavování aut uprostřed přechodu, když mají chodci zelenou. Další věcí například je, že dokud v restauraci nezavoláte přes celou místnost na obsluhu, nikdo vás neobslouží. Pro ně naprosto normální, pro mě nepříjemný pocit, jako bych byla nějaký fracek, který huláká na lidi.
Je něco, co tě v Koreji vyloženě štve?
Štve mě, že pro většinu Korejců je bílá holka automaticky z Ruska. Otázkou „Jsi z Ruska?“ se vás vlastně ptají, zda jste povolnější, to totiž souvisí s událostmi z historie. Dříve totiž jezdily Rusky do Koreje a vydělávaly si tam prostitucí. Další věcí je, že v Koreji je naprosto normální chrchlat a plivat na zem na veřejnosti, naopak smrkání na veřejnosti je bráno jako neslušné. Horko těžko najdete pečivo, které není sladké. V ulicích je pak nedostatek odpadkových košů.
Co mě bude štvát asi vždycky a nezvyknu si, je špatné ovzduší a vlhko během nepříjemného vedra. Hodně smutno mi pak bylo pokaždé, když jsem viděla, jak kolem 11 hodiny večer rozváží speciální autobusy děti domů z Hagwonů. Hagwony jsou soukromá doučovací zařízení, kam se po škole chodí děti doučovat a psát úkoly až do pozdních večerních hodin. Celkově je korejský školní systém šílený a na studenty je vyvíjen neskutečný tlak už od malička. Nereálné až nesmyslné jsou pak korejské standarty krásy, kvůli kterým se lidé trápí a drží brutální diety. Není nic neobvyklého, že studenti jako dárek k dokončení středoškolského studia dostanou od rodičů poukaz na plastickou operaci.
Měla jsi pocit, že se na tebe lidé v Koreji neustále dívali nebo si tě fotili, jelikož jsi bílá? Vím, že se to hodně mým známým (ženám) dělo například ve Vietnamu.
Můžu potvrdit, že focení a zastavování na ulici jsem ve Vietnamu zažila. V Jižní Koreji je to spíše dlouhé zírání nebo milé usmívání, což je ta příjemnější část. Focení jsem tam zažila minimálně.
V čem jsou podle tebe Korejci nejvíc odlišní od Čechů. Nemyslím teď vzhled, ale spíš mentalitu a chování.
Asi největší odlišnost oproti nám vnímám v úctě ke starším lidem, tradicím a rodině. V korejštině existují tři zdvořilostní stupně. Také se jen tak nestane, že by se pohádal zákazník s prodávajícím. Heslo „náš zákazník, náš pán“ je tam svaté a lidé ve službách jsou milejší. Další odlišnost vnímám v projevu emocí, které se ani muži nestydí ukázat, a to je mi sympatické. Není běžné, že by se někdo v MHD hlasitě bavil nebo smál. Maximálně důchodci. Lidé se snaží být tišší z respektu vůči ostatním. Když vám někdo něco nabídne, tak je neslušné vzít si to pouze jednou rukou. Vždy byste měli oběma! Stejně tak je neslušné ukazovat prstem. Ideálně celou dlaní. Když se s někým seznámíte, děkujete, nebo se loučíte, tak se lehce ukloníte. Slušné vychování je pro Korejce v podstatě základ.
Co tě v Koreji doposud nejvíc překvapilo. Zažila jsi nějaký kulturní šok? Jaké největší rozdíly vnímáš?
Myslím, že s každou návštěvou mě překvapí něco nového. Vzhledem k tomu, že jsem tam zažila období zimy, tak jsem byla hodně v šoku, když jsem denně viděla Korejky, které v -15°C nosily mini sukně, bez silonek, a baleríny k tomu. Další věcí je, že od malička žiju v tom, že si musím dávat pozor na své věci, nikde je nenechávat bez dozoru, nikde nic nezapomenout. Tam si můžete v klidu nechat mobil, doklady nebo notebook na stole v přeplněné restauraci a odejít na záchod s pocitem, že se vrátíte a vše zůstane tam, kde bylo. Zkrátka se tam nekrade.
Dalším velkým rozdílem je to, že je v každé restauraci voda zadarmo a nikdy se nenechává spropitné. Při objednávání jídla mluví jeden za všechny a platí taky pouze jeden. Když si chcete rozdělit účet mezi několik lidí, může dojít k mírnému zmatku. Mile mě překvapilo, jak moc Korejci milují tanec a hudbu. Karaoke je tam velmi levné a najdete ho ve skoro každé ulici. Vevnitř neuslyšíte pouze skupinky lidí, jak jsme zvyklí my, ale i sólo jedince, kteří se rozhodně nestydí zpívat z plných plic. Na pouliční umění zvané busking jsou vyloženě vyhrazená místa, které si tanečníci, zpěváci a muzikanti musí rezervovat dlouho dopředu. O pouliční vystoupení je v Koreji velký zájem a atmosféra, kterou vytváří kolemjdoucí a všichni, kteří podporují vystupující, je skvělá.
V Jižní Koreji ses věnovala i tanci a tančila jsi v hodně známém studiu. Jak ses tam dostala. Bylo těžké se tam dostat? Konkurence tam asi nebude úplně malá.
Ano, byla jsem na několika tanečních lekcích v nejznámějším korejském tanečním studiu 1Million. Spousta choreografů a tanečníků, kteří pod tohle studio patří, jsou mými vzory. Do studia není vůbec těžké se dostat. Na lekce může přijít kdokoliv, jen je předem potřeba rezervace, kvůli omezenému počtu míst. Konkurence je velká a každý doufá, že si jich lektor všimne a následně je vybere do videa, které se natáčí na konci lekce a následně se zveřejní na jejich YouTube kanál. Když vás lektor vybere, tak je to čest.
Jak vypadal takový tvůj běžný den v Koreji?
Část ročního pobytu jsem cestovala a část pracovala. Během mého pracovního období bych neřekla, že by byl můj běžný den odlišný od normálu. Hlídala jsem děti, takže jsem ráno vstala a hlídala cca 5-6 hodin. Odpoledne jsem si vařila, setkávala se přáteli, občas chodila na K-POP festivaly nebo koncerty, chodila na procházky, taneční lekce anebo jsem nasedla do jakéhokoliv autobusu a jezdila Soulem i mimo Soul. Strašně mě lákalo projezdit celý Soul a troufám si říct, že se mi to povedlo.
Na jakém místě, které jsi navštívila, se ti nejvíc líbilo?
Poznávání této země mě prostě baví a asi nebylo místo, kde by se mi nelíbilo, ale jeden z největších zážitků byl určitě jihokorejský ostrov Čedžu, město Kangnung, kde jsou krásné pláže a moře a také město Čondžu, které si zase zachovává tradiční styl.
Na co by měl člověk nejvíc myslet, když se chystá jet do Jižní Koreje. Co vše je například důležité mít před takovou cestou připravené?
Pokud jedete do Jižní Koreje jako turista (pod 90 dní), je před odletem nutné vyplnit tzv. K-ETA formulář a mít platný cestovní pas. Peníze je dobré rozměnit na eura nebo dolary, které si po příletu vyměníte na jihokorejské wony. Také je dobré si zařídit si před odletem korejskou SIM kartu. Ta se dá vyzvednout přímo na letišti. V případě, že se jedná o dlouhodobější pobyt, je potřeba vyřídit si vízum na korejské ambasádě v Praze, které bylo v mém případě Working Holiday. K tomu bylo potřeba několik náležitostí, jako například mít na bankovním účtu našetřeno předem stanovenou minimální sumu peněz, výpis z trestního rejstříku, výpis o celoročním plánu atd…
Kde je podle tebe dobré se ubytovat, když jedeš na několik dnů či týdnů?
Hotely a Airbnb jsou vždy jistota. Pokud chcete ušetřit a nevadí vám malé prostory, tak využijte možnost ubytování v Goshiwonu. Jsou to malé komůrky, které mají v průměru 3,5m². Je tam postel, skříň, lednička a stůl. Pokud si připlatíte, dostanete komůrku i s oknem a vlastní mini koupelnou. Jinak jsou koupelny a záchody společné i včetně kuchyně.
Foto: Se souhlasem Denisy Laňkové
Jak si Jihokorejci užívají volno? Opravdu pracují do úmoru nebo je to dnes už volnější?
Korejci moc volného času nemají. Když ano, tak se chodí společně bavit do klubů, na karaoke, arkády, ale především chodí jíst. Společně strávený čas u jídla je velkou a důležitou součástí jejich kultury. Hlavně o víkendech uvidíte doslova přeplněné restaurace mladými i staršími. Přepracovanost u místních lidí bohužel stále přetrvává. Často dochází k depresím a je smutné, že psychologická a terapeutická pomoc je v Jižní Koreji tabu.
Na TikTok dáváš spoustu tipů a ukazuješ zajímavosti ze života v Koreji. A co tipy na kosmetiku? Dáš nám tip na nějaké konkrétní produkty, které sis ty sama oblíbila?
Produkt, který jsem si absolutně zamilovala a používám ho velice často, je tzv. glow stick. Aplikuje se úplně nakonec make-upu a udělá hezky lesklou pleť. Má ho skoro každá korejská kosmetická značka.
Foto: Se souhlasem Denisy Laňkové
Co si myslíš o korejských fanoušcích K-POPu? Je tam opravdu takové šílenství po pěveckých hvězdách, jak to na první pohled vypadá?
Řekla bych že šílenství některých korejských K-POP fanoušků je ve skutečnosti ještě horší, než to na první pohled vypadá. Jak už jsem zmínila, Korejci neznají pojem osobní prostor. Proto je běžné, že se na místech, kde nejsou žádné barikády, na idoly vrhne několik desítek lidí najednou. Už několik let se řeší problém zvaný „Sasaeng fans“, což je skupina fanoušků, která dělá hrůzostrašné činy, aby si je jejich oblíbený idol zapamatoval klidně i ve zlém, například: stalking, umisťování mini kamer do plyšáků a jiných předmětů, které idolům během fan meetingu dají a potom je sledují, výhrůžné dopisy psané krví, nabourávání se do telefonů atd… někteří žijí v takové iluzi, že se nedokážou smířit s tím, když jejich oblíbený idol začne randit. To potom na scénu přichází výhružky smrti nebo psaní petic o vykopnutí onoho člena ze skupiny.
Přijde ti na ulicích v Jižní Koreji bezpečno, když tam půjdeš třeba večer ven jako samotná holka?
V porovnání s Českem je v Jižní Koreji velmi bezpečno, všude jsou totiž kamery, na každé ulici, v každém obchodě. Jediné situace, kdy jsem se bála, byly, když jsem šla o půlnoci uličkou, kde vůbec nikdo nebyl. V Česku se bojím občas i přes den. Tam ne.
Korejci se prý koupou v moři celkem oblečení, což se nám může zdát dost nezvyklé. Je to pravda? A proč to tak je?
Je to pravda, jsou to tzv. zahalující plavky. Jedna věc je ta, že se nechtějí spálit, a druhá, že se zkrátka nechtějí odhalovat, což je paradox, protože běžně uvidíte v ulicích holky v mini sukních a nikdo to neřeší. Ale ve chvíli, kdy si vezmete triko s mírným výstřihem, může být problém. Každopádně i mně se tahle zahalující plavková móda zalíbila a jedny takové plavky jsem si pořídila. Vtipným faktem může být, že Korejci neumějí plavat, takže je zcela normální, že jsou v moři spíše při břehu a s nafukovacími kruhy, podložkami a rukávky.
Na co si dát v Koreji pozor?
Jižní Korea má velký problém se sektami. Pokud vás na ulici zastaví většinou mladí Korejci, nebo Korejky, tak patří na 90 % do nějaké sekty a budou vás do ní chtít nabrat. Většinou vám polichotí ve všem možném a po krátké konverzaci vás pozvou na kafe. Další věcí, na co si dát pozor je třídění odpadu. V Jižní Koreji se klade se důraz na třídění odpadu. Třídí se všechno, když vyhodíte špatně a někdo vás chytí, můžete dostat pokutu.
Zdroj: Autorský rozhovor s Denisou Laňkovou
Nový komentář
Komentáře
tam by som sa rada sla pozriet. pekny clanok.
Moc pěkný článek.
Zajímavý rozhovor o zemi, do které se určitě nikdy nepodívám. Děkuji moc.
Moc děkuji za rozhovor.
Když to tak čtu, co tak z toho života mají?