Její teta Sissi se starala o svou krásu, nekonvenční belgická královna Alžběta Bavorská o svůj lid

Alžběta Gabriela Bavorská (1876-1965) byla jednou z dcer Karla Theodora Bavorského, nejmilejšího bratra císařovny Sissi. Tento mimořádný člověk sice nepatřil k nejznámějším z Wittelsbachů, nicméně vykonal tolik dobra jako žádný jiný z tohoto rodu. Zatímco se Sissi dlouhá léta zabývala jen svojí krásou a plnění vladařských povinností se vyhýbala, její bratr se staral o zdraví prostých obyvatel i prominentů. Stal se renomovaným očním lékařem na klinice u Tegernského jezera, kterou si vybudoval na vlastní náklady za finanční injekce svého švagra, císaře Františka Josefa I.

Foto: Alžběta Gabriela Bavorská (Atelier Elvira, Mnichov 1888)
Hofatelier Elvira, Public domain, via Wikimedia Commons

I Alžbětina matka navzdory své modré krvi pracovala. Asistovala na klinice manželovi coby zdravotní sestra, a tak byli rodiče pro Alžbětu velkým vzorem. Impulzívní a činorodá dívka absolvovala studia na prestižním dívčím penzionátu a byla připravená obstát na evropském sňatkovém trhu.

Svého budoucího manžela belgického prince Alberta poznala Alžběta při netradiční události – na pohřbu své tety Sofie Alençon, rovněž svérázné sestry císařovny Sissi i jejího otce. Sofie zemřela tragicky při požáru budovy Bazar de la Charité v Rue Jean-Goujon v Paříži. Snažila se zachránit z plamenů mladé dívky a sama tam uhořela. Na tento pohřeb se sjela evropská aristokratická smetánka. Mezi smutečními hosty zahlédla Alžběta urostlého synovce belgického krále Leopolda II. A tehdy se rozhodla: Ten nebo nikdo!

Albert byl ovšem právě zamilovaný do francouzské princezny Isabely Orleánské a mínil se s ní oženit. Když žádal svého strýce o souhlas s tímto sňatkem, nedostal ho. Francouzská nevěsta, i když monarchie ve Francii už řádku let neexistovala, se prostě belgickému králi nehodila. Brzy se ale Albert blíže seznamuje s Alžbětou a má jasno! Další setkání je již romantičtější – rovněž v Paříži na Světové výstavě v roce 1900. Právě tam Albert při večeři, i když ne asi v pokleku, požádal Alžbětu o ruku. A ona? Souhlasila.

Foto: Zásnubní foto Alžběty a Alberta
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Tentokrát souhlasil i belgický král, a tak se v říjnu 1900 konala v Mnichově svatba za účasti celebrit z řad evropské šlechty. Přijetí belgickou veřejností bylo velkolepé. Alžběta se jim prostě líbila! Horší už to bylo s Albertovými rodiči. Těm se moc Alžběta nezamlouvala. Wittelsbachové pro ně byli příliš extravagantní. Sissi byla zářným příkladem. Jak se brzy ukázalo, nebyly jejich úvahy zrovna marné.

Konzervativní podmínky na belgickém dvoře se tolik lišily od těch bavorských, a tak není divu, že Alžběta hledala únik. Podobně jako kdysi její teta Sissi. Nicméně v krátkém sledu stihla porodit tři děti, dva syny a dceru a pak Belgii kvůli špatnému zdraví často opouští. Vlastně ani moc nesimuluje. Od dětství trpí angínami a bronchitidou, a tak musí často do lázní. Na rozdíl od Sissi ale svého manžela miluje a uvítala by při svých cestách za zdravím jeho přítomnost. Jenže ten se stal po smrti svého otce korunním princem, přímým následníkem stávajícího krále Leopolda II., svého strýce, a musí se připravovat na svou budoucí roli. Navíc začal podléhat svému novému koníčku, který si jako osamocený našel – horolezectví. Kdyby tak Alžběta tušila, že ho tato vášeň jednou připraví o život…

Foto: Alžběta s malým Charlesem
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Ale nepředbíhejme. Když tedy v roce 1909 umírá bez mužských legitimních potomků král Leopold II., Albert se s Alžbětou stávají panovnickým párem. Alžběta se vrací a přímo ukázkově plní své královské povinnosti. Všude manžela doprovází, věnuje se sociální problematice a charitě. Miluje umění, a tak jsou jejími hosty v královském paláci Laeken světoznámí malíři, hudebníci, básníci a spisovatelé. Přátelí se i s Coco Chanel, jezdí za ní často do Paříže. Její jednoduché, ale rafinované modely miluje, a stává se tak belgickou módní ikonou.

V Belgii je velice oblíbená, a když v roce 1910 vážně onemocní, celý národ se obává o její život. Všichni si oddechnou, když se královna uzdraví. Jenže to už brzy začne válka a Alžběta svým bavorským původem stojí na té nesprávné straně barikády. Srdcem je už ale dávno Belgičankou, obětavou královnou. Děti sice posílá do bezpečí do Londýna, ale ona zůstává v této nelehké době po boku krále, který se postavil do čela armády. Navštěvuje raněné v lazaretech, organizuje koncerty a divadelní představení pro vojáky, posílá jim drobnosti na frontu – cigarety, doutníky, karty… Belgičané jsou vděční a po válce královskému páru nezapomenou, že zemi neopustil.

Foto: Královna Alžběta Bavorská. Stockholm 1926
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Dvacátá léta patří k nejkrásnějšímu a nejklidnějšímu období, je čas i na koníčky, zejména na cestování. Alžbětinou velkou láskou byl od mládí Egypt. Sen si splnila v roce 1923, když tam cestovala s renomovaným odborníkem Jeanem Capartem, a britské archeology přímo překvapila svým nelíčeným zájmem o tuto zemi. Dárkem ke stříbrné svatbě byla cesta do Indie a v roce 1928 manželé navštívili Belgické Kongo, které tak bezostyšně vykořisťoval Albertův strýc a předchůdce Leopold II., aniž ho vůbec kdy navštívil. Na Alžbětinu počest tu bylo po ní pojmenováno město Elisabethville, které dnes nese název Lubumbashi.

Naopak třicátá léta přinesla královské rodině mnoho smutku. V roce 1934 se stal králi Albertovi osudným jeho koníček - horolezectví, který pro něj znamenal odreagování. Zřítil se z útesu a záchranný tým ho našel mrtvého až po několika hodinách. Alžběta je tak zdrcená, že se nemůže účastnit ani pohřbu, zastupuje ji jej snacha Astrid. Nic už ji netěší.

Foto: Královna Alžběta Bavorská v Pekingu 1961
Harry Pot / Anefo, CC0, via Wikimedia Commons

Další léto tráví Alžběta u své dcery v Itálii, když přichází další děsivá zpráva. Její syn Leopold havaroval se svým vozem na dovolené ve Švýcarsku. Jeho milovaná žena Astrid, maminka tří malých dětí, na místě zemřela! Alžběta se okamžitě vrací do Bruselu. Tato tragédie ji vrací do života. Cítí, že musí fungovat jako matka a babička. Ve volných chvílích se pak věnuje sochařině v nově zbudovaném ateliéru v blízkosti paláce v Laekenu.

Jenže to už klepe na dveře další válka. Podobně jako v první světové válce i nyní pomáhá, teď především židovským rodinám. Píše dokonce i samotnému Hitlerovi. Válka dost ovlivnila její politické názory, naivně podlehla falešné komunistické ideologii. Začala se učit rusky, podporovala Společnost belgicko-sovětského přátelství a dokonce se vypravila i do SSSR a komunistické Číny. Setkala se s jejich vůdci, za což si vysloužila nálepku „Rudá královna“. Ačkoli byla do pozdního věku zastánkyní zdravého životního stylu, zemřela nakonec na infarkt. Dožila se 89 let…

Zdroje info: Rodan, Kamil: Ženy s korunou, 2016, Rodan, Kamil: Život s korunou, 2018, Wikipedie

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

• Sofie Alençon, mladší sestra císařovny Sissi
• Jako pohádková Popelka potkala svého prince na bále. Život královny Astrid ale pohádkově neskončil
• První novodobá norská královna po koruně netoužila! Její královská babička Viktorie by ale z ní měla radost…