Omlouvám se všem, které jsem minulý týden unavila článkem Nejdelší předehra. Jelikož ale jsem soukromá podnikatelka, vím, že každý neúspěch je vlastně výzva, jak se zlepšit. Proto jsem sepsala další svůj zážitek a tentokrát jsem se pokusila být konkrétnější, i když si myslím, že největší jiskření umí vyrobit jen fantazie každého z nás.
 
 

Měla jsem za sebou těžký a dlouhý den školení. Druhý den mělo školení pokračovat, tak nás ubytovali v útulném hotýlku na konci města.

S úlevou jsem stála pod sprchou,  kapky jsem nechávala volně stékat po svém těle a oddávala se snění a svým nekonečným fantaziím.

Dnes byl předmětem mého snění jeden kolega ze školení.

 

Vstoupil ke mně sprchy a jeho ruce stékaly spolu s kapkami níž a níž,  k jádru mého těla blíž a blíž.

Jeho sametový hlas  mi jemně šeptal krásná něžná slůvka touhy, jeho tělo stalo se za chvíli vesmírem, co do mě vstoupil.

 

Klouzali jsme po mléčné dráze, topil se v mojí černé díře, jela jsem na velkém voze, nakonec jak Fénix v dobré víře, nechal se mým tělem spálit.

A nechal mě zase v té sprše samotnou.

Osušila jsem se ručníkem a po tomto zážitku jsem se rozhodla spát nahá.

Pokoj, kde jsem spala, jsem nechala nezamčený. Připravujíc si prostor pro další fantazii. Kdopak by mohl těmi dveřmi asi vstoupit?

Přikrývala jsem se dekou, látku jen lehce sunula po rozdrážděném těle.

Na stropě pokoje se mihotaly světla z ulice, venku cinkaly tramvaje, na chodbě hotelu bylo slyšet tlumené hlasy.

 

A vtom vrzly dveře. Moje odvaha byla tatam, fantazie je věc jedna a realita druhá.

Tmavý stín proplul pokojem k mé posteli. Sklonil se ke mně a sametově se mě zeptal.  "Spíš?"

Co na to říct, že.

Naše oči už přivykly tmě, naše pohledy se střetly. Ze světel na stropě se stal rej meteoritů.

 

Sedl si ke mně na postel a jeho ruka jemně zajela pod přikrývku.

Trochu zabrzdil, když zjistil, že jsem nahá. Vzápětí přidal i druhou, která přikrývku jemně odsunula z mého těla. Cudně stočená do klubíčka jsem se oddávala realitě. Mé tělo bylo již připravené, ale chtěla jsem tu chvíli prodloužit do nekonečna. Vstal, aby si odložil věci, přitom mě stále pozoroval. Natáhla jsem se jako kočka, rukou si přejela vlhké tělo.

Sklonil se ke mně a jeho horké rty se dotkly nalitých bradavek  a poté pomalu stékaly po mém těle níž  a níž.

 

Jeho Fénix přitom vstal z popela a byli jsme nekonečnu blíž a blíž.

Ještě několikrát se nechal mým žárem spálit.

Dnes už na tu noc sedl hvězdný prach, ale když píšu tyto řádky, mé tělo je píše spolu se mnou.

Moje černá díra hledá svého Fénixe. Připravená už bych byla.

Hodně vesmířanů přeje  
 
Reklama