Už máte za sebou rozchod se svou velkou láskou či dlouholetým manželem? Jak to probíhalo? Dokázali jste to hned napoprvé, nebo to byl předlouhý bolestný proces stále se opakujících rozchodů a nových pokusů vztah obnovit a udržet? Byly jste silné a rozhodné, nebo tápající rozklepané třtiny ve větru zmítané pochybnostmi, lítostí a strachem?
Podivná láska
Jejich vztah začal šťastně. On se zamiloval, ona po čase také. Zpočátku se jí sice nijak zvlášť nelíbil, ale byl výřečný, schopný a vytrvalý, a tak se nakonec váhy naklonily na jeho stranu. Martin a Iveta. První půlrok se milovali jako šílenci. On ji zahrnoval květinami a oblíbenou čokoládou, ona se stylizovala do podoby anděla.
Problém byl, že každého uhnětl stvořitel z úplně jiného těsta. Nedá se říci, že jedno bylo o mnoho horší než druhé, ale vůbec se k sobě nehodila. Voda a oheň, sůl a cukr, vítr a země. Ta láska přerostla v něco divného, patologického. Nemohli být spolu ani bez sebe. Někdo tvrdil, že jsou Italské manželství, další se rozdělili na dvě skupiny. Jedna fandila jemu, poměrně jednoduchému mačistickému muži užívajícího si všech požitků života, jiní se spíš klonili k ní, sofistikovanější, zodpovědnější, ale řídící se možná až příliš radikálními soudy.
Kdo se s kým rozvede?
A oni se milovali i nenáviděli zároveň. Měsíc před porodem jejich syna Martin Ivetě oznámil, že se chce rozvést. Ona proplakala celé dny, on nakonec z pocitu povinnosti zůstal. Když byl synovi rok, Iveta se s kočárem vypravila k obvodnímu soudu podat žádost o rozvod. Tentokrát to už nemohla vydržet ona. V podatelně na ni úřednice zírala jako na kaskadérku a nechápala, jak se někdo s tak malým dítětem může chtít rozvádět. Když Martinovi za pár dnů sdělila, co se chystá, prosil a přemlouval ji tak dlouho, až žádost stáhla zpět. Kvůli malému Kubíkovi, aby mu nebrala tátu.
Drama života
Martin byl kvartální alkoholik. Týden pil, pak se léčil a svíjel se několik dní v opileckých depresích. Potom měsíc pracoval, staral se, nosil dost peněz, vymýšlel společné projekty. A zase nanovo. V době pitek byl Martin arogantní, sprostý, plný výčitek a urážek, nezáleželo mu na dítěti, natož na ženě. Iveta byla na všechno sama, Martin byl na všechno sám, skončilo to tak, že si oba žili své životy, společný měli jen byt. Jednou se s Ivetou po bouřlivé hádce rozešel Martin, příště byla iniciátorem rozchodu Iveta. Za pár týdnů se jednomu nebo druhému situace rozležela v hlavě a svého druha volal zpátky. Proč? Z lítosti, pocitu vlastnictví, ješitnosti? Byla v tom ještě láska? A tak to šlo sedm let. Martin začal navštěvovat psychiatra, Iveta byla bytostně nešťastná a myslela na nejhorší. Rozejít se ale nedokázali.
Nakonec, po jednom z dalších rozchodů, se dohodli, že se musí začít bránit každý i sám proti sobě. Martin podal žádost o rozvod, Iveta jednoznačně souhlasila, a když došlo na soudní jednání, byli rozvedeni během hodiny. Martin však zase selhal a začal Ivetu na kolenou prosit, aby to zkusili znovu.
Pud sebezáchovy
Tentokrát ale u Ivety konečně zafungoval pud sebezáchovy. Když Martin denně telefonoval, chodil na návštěvy, nakupoval dárky a škemral o milost, nereagovala. Martin se začal čím dál častěji uchylovat k věrnému příteli alkoholu, v noci volat opilý a vinit ze svých stavů neoblomnou Ivetu. Proseděl celé noci na schodech před bytem, kde ho ráno Iveta nacházela opilého a spícího.
Aby je Iveta zachránila oba, rozhodla se byt prodat a odstěhovat se kamkoli, kam za ní Martin nebude mít přístup. Tím, že se Iveta odstěhovala a zabránila Martinovi, potažmo i sobě v dalších iracionálních pokusech o společné soužití, které oba drtilo neskutečnou vahou, zachránila oběma zdravý rozum.
A i když z počátku nevěřila tomu, že by se ještě byla schopná do někoho zamilovat, brzy zjistila, jak byly takové úvahy nesmyslné. Když si nyní, deset let po té, vzpomene na své manželství, není schopná uvěřit, že byla něco takového schopná dopustit. Ale cesta k moudrosti je přece někdy tak bolestná.
Zažili jste někdy tak komplikovaný rozchod? Dali jste se dohromady se svým bývalým? S jakým úspěchem?
Nový komentář
Komentáře
diky holky... myslim, ze to je casty scenar... a ja jsem fakt rada, ze mi to doslo a ze snad zacinam znova a lip (doufam tedy, ze jsem se z toho neco poucila - to je na tomhle vzdycky asi to nejlepsi, v tom je snad skrytej ten smysl) :)
S agresivitou a opilstvím jsem se pámbuzaplať nikdy srovnávat nemusela. Ale podobný vztah "ani bez něj, ani s ním" jsem měla od 15 let. Ten problém byl jen takové necitlivé a asi i trochu bezohledné chování. Když jsem to proto ukončila, jako ke "kamarádce" se ke mně choval daleko líp... ale prozatím úplně jsme se v podstatě rozešli až za dalších 20 let...
gira — #45 Bože málem jsem myslela, že někdo píše můj příběh. Bohužel jsem uplně na začátku jdu za týden k právníkovi. Chtěla bych to mít už za sebou.
gira — #45 Opravdu moc pěkně napsaný.
maje — #16 jednou se ohlednes a misto hezke minulosti po boku toho, kdo za to stal a daval ( a ted nemam na mysli material ), bude jednio velke prazdno. A zivot je strasne kratkej na to, abychom ho promrhali. Ver mi. I kdyz bohuzel zkusenost je nesdelitelna.
gira — #45 Moje řeč. Hezky napsaný. Doufám, že to případným nerozhodnutým zájemcům pomůže se rozhodnout
.
Holky zlaty... nikomu neradim, kazdej si svuj zivot zije sam. Muzu jen prijit se svou troskou do mlyna. Taky mi to trvalo, nez jsem se rozhoupala a odesla od manzela, dlouhy leta, byla to kdysi laska jako hrom, ale pak se to nejak zvrtlo, sice nepil, ale ponizoval me, cim dal vic, a hlavne pred detma, kontroloval me, urazel moji rodinu a pratele atd. Bala jsem se odejit, kvuli detem, bylo mi i dlouho lito jeho rodicu, ale hlavne - neverila jsem si, ze se dokazu osamostatnit, ze to zvladnu, nedokazala jsem si to ani predstavit. To bylo to hlavni. Pak mi najednou doslo, ze je to OBRACENE!!! Ze me ponizoval, protoze jsem mu to dovolila, svym chovanim, svym vlastnim postojem k sobe. Ze musim zacit u sebe a uvedomit si, co chci ja, a ne porad jen ti ostatni. Najednou mi to docvaklo! Ze dne na den jsem VEDELA, ze odejdu a ze to dokazu - a taky se mi to povedlo, vsechno slo necekane jako po dratkach (trochu jako zazrakem, ale myslim, ze je v tom nejaka vnitrni dynamika, ze proste to odhodlani to nasmeruje, a pak to uz funguje samospadem - to je tedy aspon moje zkusenost). Taky jsem k odstehovani vyuzila doby, kdy byl na delsi sluzebni ceste (nemyslim, ze je to nefer, ale ciste bezpecnostni opatreni). Necitim k nemu zast, nemyslim, ze je hajzl, ani nemyslim, ze to delal schvalne. Myslim, ze jsme oba potrebovali tu lekci a jsem za ni rada. Deti to snad taky zvladnou (10 a 5 let). Neni to pro ne sranda, ale sranda ani neni, jit jim prikladem jako kus hadru, se kterym si kazdy muze delat, co chce! To uz ted vim. Takze nelituju. Odesla jsem s naprostym vnitrnim klidem, az me to samotnou prekvapilo. Proste to se ten cas naplnil - melo mi to dojit a doslo. Ani chvilku jsem nelitovala. Kazdy zensky v tyhle situaci preju, aby si taky uvedomila svoje priority. A ta pritorita je myslim predevsim, neublizovat sama sobe. Protoze kdyz nam nekdo ublizuje, my jsme to dovolily... A deti to vidi a uci se z toho. Ja zadne zachovani manzelstvi "kvuli detem" neuznavam. Citim z toho pokrytectvi a strach jednat, postavit se za sebe. Drzim palce vsem, co vahaji... Vim, o cem mluvim.
Lucieee — #38 Chlasta, je agresivni, bije te a ponizuje? Pak je to hajzl, co si nezaslouzi slitovani. Never tomu, ze se nekdy zmeni a neztracej s nim cas. Jestli ti tahne na 30, pak nemas moc casu. Chces mit nekdy deti a normalni rodinu? Pak utec a co nejdriv. Mas vlastni prosperujici salon, mas bydleni, nemas zadne zavazky. Jsi naprosto sobestacna a vzhledem k salonu i schopna a sikovna. Celych 9let ti jenom ublizoval a nezaslouzi si tedy zadne ohledy. Zbalila bych se, zatim co je v lecebne, nechala jen dopis, ze ho opoustis kvuli jeho zavislosti, agresivite a soustavnemu ponizovani. Mozna by nebylo od veci i zalhat a napsat, ze jsi jeho domaci nasili nahlasila na policii a at se te neodvazuje kontaktovat. Nebo tam rovnou zajit a vse nahlasit, vzdyt on ti vyhrozuje. Vse bych rekla jak svym rodicum tak tchanovcum. A jako bonus bych mu tam nechala nezaplacene slozenky
Brenda Volšová — #42 tak trochu,nechci je tim zatezovat...
A tví rodiče vědí, jak se k tobě chová?
Dekuji moc za povzbuzeni,budu na tom pracovat.
Ja bezim do salonu,musim se dat cestou do klidu,abych negace neprenasela na zakaznice...
Dekuji mooc a preji hodne stesti v zivote
Lucieee — #38 zbav se toho strachu, musíš se POŘÁDNĚ NAŠTVAT a odehnat ho, to nebude čekat, po dobrým to asi s takovým nepůjde.
Lucieee — #37 Jo, a klidně bych se zdejchla, až bude v těch "lázních". Fér nefér. On se taky k tobě nechová fér, ne? Aspoň na to budeš mít klid a čas, protože když se budeš balit v jeho přítomnosti...no nevim nevim...bude všechno daleko horší a třeba tě zas ukecá (srdceryvný scény, slzy, sliby, prosby). Ty bys pak zůstala a on by byl na koni víc než kdykoli předtím... A zase všechno dokola... Promysli to
.
mandzarik — #36 Je agresivni,casto i bez alkoholu a momentalne i po telefonu kdyz vola z lecebny kdyz mu nechci pritakavat a delat neco pro vztah jak rika..Nikdy s nim nebyla rozumna domluva,kdyz jsem si rikala,ze by jsme se mohli na rozchodu lidsky domluvit,tak jsem to pak radeji vzdala,protoze byl schopny mne v noci vyhnat ven a jeste mi dat pres pusu,kdyz jsem sal..tak jsem na to nemela silu,rikala jsem si,ze to musim poradne naplanovat ten odchod,ale i tak se bojim,jak bude vyvadet..bojim se,ze bude uhanet rodice atak..
To bylo od smaeho zacatku...Byla jsem naivni husicka,ktera si nechala hoodne libit a veskere chyby prikladala sama sobe..Ale jak on rika,takovou jsem Te mel nejradeji..
Kdyz jsem si zacala barvit vlasy na blond,tak rikal,ze jsem se zmenila..i chovanim..no keci neskutecne..na barve vlasu preci nezalezi...chtela abych si vlasy barvila na hnedo..ale neudelala jsem to..pak jsem sem tam zasla s kamaradkou na kavu..take mel s tim trochu problem,ja od zacatku sedela doma na zadku a jen vyvarovala,gruntovala a shanela mu dobrutky po celem meste..ale pak jsem si uvedomila,ze za to jeho chovani delam ze sebe akorat hlupaka..
Clovek se pouci..tak snad nebudu delat jednou stejne chyby..
Zatim svobodna,bez deti,tak je to jednodussi,nez mit deti..
Lucieee — #30 Teď jsem se rozčílila
On je agresivní ? On je ještě k tomu všemu agresivní ? Bože. Exmanžel byl taky. Nejdřív popitej, pak už i střízlivej. Ponižování, to už je součást toho psychickýho nátlaku. Zůstaneš s ním ze soucitu a on Tě časem zabije. Buď doopravdy, nebo Tě tam postupně dostane.
Lucieee — #30 Svou si pořád mlejt bude a mlejt nepřestane! Na to se můžeš spolehnout. Jestli ti to nedokázal doteď... Navíc už je "starej", mám na mysli, že už ho nepředěláš... Neblbni. Dokud jsi mladá...
maje — #27 Ty splněný sny Ti upřímně přeju. Já bych prchla. Snad víš, proč zůstáváš.
Lucieee — #30 Vyděrač jeden. Manipulátor. Jak povědomé.
Lucieee — #30 Ale mně je svým způsobem exmanžela taky líto. Ale on by mě zničil. Tu lítost, respektive soucit, si můžu nechat na památku. A jít dál.