Ahojky, mám za sebou dva porody a dá se říct, že měly hodně společného.
Když jsem rodila poprvé před třemi roky, tak jsem se na porod strašně těšila. V těhotenství jsem strašně přibrala a už jsem se nemohla dočkat až to shodím. Porod byl takovým malým vysvobozením. Přenášela jsem, ale oni čekali tak dlouho, dokud se mi nezkazila plodová voda a pak honem honem.
Porod mi vyvolávali. Ráno v osm jsem si lehla na porodní sál a malou jsem odrodila v půl deváté večer. Celý den kolem mě maminy rodily a já z toho byla pěkně vyděšená. Veškerý bolesti mi šly do zad a já myslela, že umřu. Když se malá narodila, tak jsem jí slibovala, že bude jedináček, že tohle znovu zažít nechci.
Během chvilky se to škaredé začalo vytrácet a já se těšila z dcerušky, a protože jsem si vždy přála dvě děti, a to co nejdřív po sobě, tak po půl roce jsme na tom začali pracovat.
Během chvilky se to škaredé začalo vytrácet a já se těšila z dcerušky, a protože jsem si vždy přála dvě děti, a to co nejdřív po sobě, tak po půl roce jsme na tom začali pracovat.
Když bylo malé 19 měsíců, rodila jsem podruhé. Opět mi porod vyvolávali, a tentokrát jsem tam ležela od osmi do půl desáté. Bolesti jsem skoro neměla, ale bylo to nekonečné. V devět večer mi štípli vodu a pak to šlo strašně rychle, v půl desátý byla malá na světě. Ta půlhodinka byla tou nejdelší v mém životě.
Pravdou je, že každá bolest přejde při pohledu na to miminko, ale nechtěla bych takové bolesti prožívat příliš často. :-) Pa pa
Jana
-------------
Naprosto s Tebou souhlasím... Člověk pak vzpomíná jen na to hezké... a tak to má být.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Já bych mohla jenom všem holkám popřát porody jako jsem měla já.
Obě děti na vyvolání, jako přes kopírák. Píchli mi vodu , dali kapačku a za 3 hodiny jsem už s manželem obtelefonovávala rodinu. A první porod , před lety, to snad bylo ještě rychlejší...pamatuju si, že jsem stihla na pokoji dopolední svačinu. 