Když jsem začala chodit s mým manželem, poznávala jsem samozřjemě také jeho rodinu. První, co mě překvapilo, že má dvojče a to jednovaječné, takže jsou si podobní jako vejce vejci.
Manželovo rodiče nás i jeho bratra s manželkou pozvali na večeři, aby jsme jako rodina poseděli a naplánovali si vánoční svátky.
Večer jsme s manželem přijeli na čas a zazvonili u dveří. Nikdo nešel otevřít, a tak jsme tam překvapeně stáli za dveřma několik minut, po bouchání a dobívání se na předem domluvenou návštěvu, nás přivítal manželovo tatínek se slovy: "Nám nejde zvonek" ..celkem překvapující.
Přešla jsem to a šla do kuchyně za tchýní, která už chystala večeři. Musím podotknout, že na mě působila jako velmi praktická žena, neboť mi ihned dala pod talíř prostírání a upozornila nás na čistý ubrus a se slovy: "Už jste si umyli ruce?" nám nandavala večeři. Později mi manžel řekl, že je učitelkou ve školce, takže to mluvilo za vše. Za chvíli jsem spatřila manželovo dvojče ve dveřích s jeho manželkou. Nejenže měli na sobě stejné oblečení (musím podotknout, že se prostě "strefili" ), ale i my (jejich protějšky) jsme byli stejné typy.
Byla jsem ze všeho vykulená a celkem moc nehovořila. Domluvili jsme se na první svátek vánoční, že si přijdeme pro "Ježíška" a na punč. Přikývla jsem s myšlenkou, jestli si budu muset vzít při pití punče kastrůlek pod bradu, kdyby nedej bůh, ukápla kapička punče. Pohlédla jsem na manžela, který už byl celý nervozní z dlouhé návštěvy a černou myšlenku s punčem jsem zahnala.
Uplynul Štědrý večer a my jsme se zase zjevili ve dveřích, zvonek opět nezvonil..."Nestihl jsem to ještě spravit" odpověděl otvírající tchán. Usmála jsem se a mlčky jsme se přesunuli ke stromečku. Můj již nynější švagr a švagrová usrkávali punč a na sobě měli plastové podložky. Švagrové výraz mluvil za vše! Odmítla jsem punč, který by mi v takovémto "pohodlí" určitě nechutnal. Po "punči" jsme přešli k rozbalení dárků. Tchýně byla celá natřesená a už se nemohla dočkat, až vše rozbalíme a budeme děkovat za krásné dárky. Manžel se ujal jako první rozbalování a já se obávala toho, co tam asi bude. Vyndal "krásný" svetr, kterým by nepohrdnul žádný šedesátník. S křečovitým úsměvem poděkoval a po naléhání své matky si ho vyzkoušel! Nehledě na to, že vypadal opravdu "mladistvě", měl i krátké rukávy! To už se manžel naštval a říkal jí, proč koupila tak malý. "Mami, vždyť víš, že mám velikost XXL.." ale tchýně se jen tak nedala! "Když oni ho měli v akci, ale bylo už jen XL", to nevadí tak si rukávy ohrň, stejně se to tak nosí. To už manžela braly mrákoty a přešel k dárku švagr. Kupodivu vytáhl ten samý "krásný" svetr. Při pohledu na švagrovou, jak tam sedí s podivným výrazem, jsem si všimla, že má stále na sobě plastové prostírání a punč už dávno dopila. My se švagrovou jsme dostali stejné "květinové" pyžamo, které mi manžel vyhodil s tím, že ho na mně nechce vidět! Samé "lepší" dárky byly rozdány a zbyly tam ještě dva pro manžela a švagra. Provázely mě všelijaké pocity, při pohledu na rozbalování dárku. A hele "nekonečná" pěna na holení! Dostávali jí každý rok z Německa, když se jela tchýně koupat do Bad Füssingu. Stojí tam pár korun, no nekup to. To už švagrová, která měla delší zkušenosti s jejich vánocema nevydržela a zvolala: "jééé, to je zase ta nekonečná pěna", tchýně by jí zapíchal pohledem, ale švagrová mě hned zastvětila. "Dvakrát se nastříká pěnou a pak to přestane pěnu vypouštět." Takže pořád plná flaška a pěna zůstává uvnitř! Prostě "nekonečná" pěna!
 
Izabela

Pozn. red.: Článek není redakčně upraven.
Milá Izabelo,
děkujeme za vtipný vánoční příspěvek a posíláme 500 bodíků.
Reklama