Čtenářka Bonda nám popsala jak si prožila noc s neznámým mužem v chřibských lesích a jak z velké a  dlouhé pusy nakonec nic nebylo…

Když čtu dnešní cestovatelské příspěvky, tak si říkám, proč si většina lidí myslí, že dobrodružství se dá zažít jen na dalekých cestách. Já jsem člověk, který vypadá klidně a obyčejně, ale myslím, že se i na stará kolena vrhám občas to tak bláznivých a riskantních akcí, na které by si moje kamarádky vůbec netroufly. Ono už takový rozvod, seznamování se s cizími chlapy, různé pokusy účastnit se na konkurzech na zajímavá místa, jsou dost odvážné. Nebo jet se třídou na třídenní výlet, to jste vždy jednou nohou v kriminále.

Ale stejně ty nejbláznivější věci jsem zažila v mládí, kdy jsem ještě byla hodně blbá a netušila, co vše nebezpečné se mi může stát. Dokonce jsem i stopovala přes celou republiku. Největší  horor jsem zažila po vstupu do manželství a při porodu, ale to nikoho zajímat nebude, tak dávám do placu jeden romantický zážitek.

Vzpomínáte si někdo na módu takzvaných padesátek? Kdejaký turistický oddíl nebo tělovýchovná jednota se předháněly v organizaci dálkových pochodů na padesát kilometrů. Taky mě tenkrát zaujala podzimní Chřibská padesátka. Rozhodla jsem se hezky sportovně zakončit nejdelší prázdniny v mém životě. Maturita za mnou a odjezd na koleje do velkoměsta přede mnou. Cítila jsem se úspěšná, šťastná, sebejistá, těšila jsem se na první samostatné bydlení na kolejích. Takže jsem se bezhlavě vrhla do akce, o které jsem vůbec nic nevěděla a na kterou jsem nebyla připravená.

Nespočítala jsem si vůbec, jak dlouho tu padesátku půjdu, že bych neměla jít sama, že bych si měla vzít zásobu jídla a pití a taky baterku, protože v září se už brzo stmívá. A hlavně že bych měla rodiče upozornit na případný pozdější návrat, protože mobily žádné nebyly a pevnou linku měl málokdo. Naši byli zvyklí, že jsem na víkendy vyrážela s pionýry na výlety, tak se ani moc nevyptávali, měli svoje starosti, protože přijela návštěva na pouť. Autobus mě dovezl s ostatními účastníky k lesní cestě, tam jsem u stolku zaplatila poplatek 10 korun československých a vyrazila jsem od startu s nekvalitní nacyklostylovanou mapou.

První dvě stanoviště s čajem jsem prošla mezi posledními účastníky, dost se mi vzdalovali, protože mám krátké nohy. Asi dost brzo jsem sešla z cesty, protože lesáci nenahlásili nikomu, že pokáceli stromy i s turistickými značkami. Když jsem si uvědomila, že už vůbec netuším, kde jsem, narazila jsem na mladého muže, který taky zabloudil. Navrhl mi, abych se k němu připojila, protože to tam trochu zná, měl v té oblasti chatu a chodíval na hřiby. Ono mi taky nic jiného nezbývalo, vůbec jsem netušila, kudy mám jít dál.

Ještě k tomu navíc se zatáhla obloha, začalo pršet, setmělo se hrozně rychle. Už vůbec jsme neviděli cestu a tak jsme chodili za světýlky v dáli, on mě chytil za ruku a tahal přes kmeny, pořád mi dodával sílu a odvahu a pořád jsme mluvili a mluvili, o všem možném, abychom nemysleli na to, že jsme na tom opravdu blbě, že se nejspíš motáme pořád dokola. Asi v pět ráno jsme narazili na osamělý dům, naštěstí v něm vstávali do práce, tak nám poradili, jak jít dál po silnici.

Počítám, že jsme nachodili místo padesáti těch kilometrů celkem tak sedmdesát ne-li víc. V turistické ubytovně si ráno organizátoři pořádně oddechli, když jsme se tam objevili jako poslední. Ukázalo se, že kvůli tomu kácení zabloudilo víc lidí a několik ochotných turistů už bylo v pohotovosti, aby nás hledali, protože Chřiby jsou hodně zrádné kopce. Nalili do nás čaj s rumem a půjčili mi pláštěnku. Když jsme šli na nádraží, už jsme ani nemluvili, rozechvění, protože jsme cítili, jak nás ta noc spojila, jak moc máme společného. Bylo mi moc zvláštně a při vší únavě strašně krásně.

Dostala jsem dlouhou krásnou pusu. Jenže další romantika se nekonala, naše vlaky jely každý na opačnou stranu, on už byl ženatý a měl doma mimino, ani adresy jsme si nevyměnili. A doma jsem dostala od matky pořádnou facku naposledy v životě. Dnes dobře chápu, proč mi ji dala, musela prožít nekonečnou noc strachu.

Bonda

Děkuji Bondo za zajímavý příběh. Tento víkend jsou Prčice a stále přemýšlím, jestli těch 74 km nemám zkusit uběhnout. Úplně jste mne navnadila… I za to děkuji.

Dnes si povídáme na téma, jaké bylo vaše největší dobrodružství?

Napište nám to do e-mailu:

redakce@zena-in.cz

Blíží se závěr dnešní editace, tak máte poslední možnost mne zaujmout a získat za příspěvek zajímavou cenu!

A pro jednu z vás, jejíž příspěvek se mi bude nejvíc líbit, mám připraven dárek: Vichy Liftactiv Derm Source Denní krém pro normální a smíšenou pleť 50 ml v hodnotě 750 Kč. Abyste při vašich dobrodružstvích byly krásné...

Vichy