jirina

Patříte mezi lidi, kterým přišel na e-mail dokument Několik vět vystihujících stav české společnosti v létě 2009? Pokud ano a pokud s tímto textem souhlasíte, jistě se vám v hlavě vyrojila neodbytná otázka: „Co s tím ale mohu dělat?“

Nejen tuto otázku jsem položil socioložce Jiřině Šiklové, která sice není autorkou textu, ale iniciovala jeho vznik.

Co vás vedlo k tomu dát podnět pro vznik článku Několik vět?
Často přednáším a v létě 2009 to bylo 20 let od doby, kdy lidi podepisovali Několik vět 89. Tehdy bylo jasné, co si lidé přejí, a adresátem byla jediná vládnoucí síla v této zemi, tedy KSČ. Jako v každém totalitním režimu je odpovědnost dávána lidmi také jen jednomu subjektu. Při přednáškách, které v létě někdy dělám v různých městech (i třeba dvakrát do týdne), jsem opakovala, že by bylo zajímavé, jaké cíle by chtěli lidé v současnosti. Všechny požadavky tehdejších Několika vět byly splněny: Lidé tehdy žádali odstranění cenzury, vyvázání se z vlivu SSSR, zrušení vedoucí úlohy KSČ, více politických stran, možnost jezdit do zahraničí, pracovat tam a zase se sem vracet, moci nabývat majetek, mít svobodu shromažďovací a vyznávat náboženství, jaké kdo uznává. Skutečně všechno se splnilo, ale lidé zase nejsou spokojeni, proto jsem se ptala, co by navrhli dnes.
Po mých přednáškách často následovaly diskuse, na některá setkání jsem přímo zaslala tehdejších Několik vět a pak se o tom diskutovalo. V srpnu 09 mně dobrý známý zaslal formulář Několika vět pro rok 2009. Kdybych to psala sama, asi bych to formulovala trochu jinak, ale v zásadě jsem s tím souhlasila. Proto jsem to podepsala. Místo aby to dotyčný rozeslal dalším lidem k podpisu, tak toto znění rozeslal s mým podpisem, jako bych byla jedinou autorkou. Později někdo dokonce k textu sestavil můj životopis, dodal fotografii, a tak to koluje po ČR již 7 měsíců.
Denně dostávám desítky e-maiů, z 95 % jsou souhlasné, často doplňují tento text o další rozbory a příklady bezpráví. Je to smutné čtení. Ale jako socioložka, když tyto dopisy čtu, zaznamenávám si základní myšlenky a ukládám je jako cenný materiál. Pokud někdo přímo napíše, že chce tento text podepsat, tak jeho podpis přeposílám jedné kolegyni k evidenci. Jednou to bude dokladem o veřejném mínění v tomto státě. Počet těch, kteří si přejí, aby byli označeni jako signatáři tohoto dopisu, již dnes přesahuje 2000 lidí a hlásí se další.

Sama jste tedy nespokojená se stavem naší demokracie. V čem tkví, podle vás, hlavní problém naší politické kultury?
Vytvořily se zde politické strany, které nezastupují jasně vyhraněné názory. Jejich představitelé často, velmi často využívají svého politického postavení k získání různých výhod pro sebe nebo své příbuzné, případně pro některé osoby ve svém okolí. Státní tendry nejsou správně distribuovány, politici jsou podpláceni, nebo jsou za různé zakázky dávány peníze politickým stranám, které zastupují.
Demokracie je politický systém, který má nastolit stejné možnosti pro všechny. Není to egalitářství, ale stejné vstupní podmínky. Pokud zde existuje korupce, tak ty vstupní podmínky pro hospodářskou soutěž nejsou vytvořeny. Současní politici nemají vzory pro svoje chování, protože zde více než 40 let nebyl demokratický systém. Současní politici většinu svého života prožili v období normalizace, kdy bylo možné - když se člověk sklonil, byl poslušný, mlčel, podplácel - získat mnohé z toho, co ostatním bylo odepřeno. Dnes tito politici pokračují v tomto trendu.

Když si přečtu jako občan Několik vět 2009 a souhlasím s nimi, co s tím mohu sám za sebe dělat?
Zamyslet se nad textem a hovořit o takovýchto problémech s lidmi ve svém okolí, uvědomit si na podkladě takového textu, co všechno chybí do slušného stavu naší politiky. Text je spíše podnětem než řešením, protože tam řešení není obsaženo. Osobně považuji za důležité nemlčet, získat lidi ve svém okolí pro třeba malý úkol, který se dá prosadit. Třeba vytvořit občanskou organizaci pro to, aby nebyl někde pokácen strom... nebyla postavena další garáž, další hotel... tím se lidé zformují jako občané a budou schopni později prosazovat i další svoje požadavky. A arogance politiků, kteří se dnes považují za neodvolatelné, se snad sníží.
Konkrétní příklady - tedy úspěchy - existují. Poukázáním na podvody se studiem na právnické fakultě v Plzni se otevřela celá kauza dalších a dalších podvodů... Ti první občané, kteří na to poukázali, určitě riskovali, ale nic se neprosadí bez rizika a osobní statečnosti. Na takovýchto maličkostech se učíme být občany, učíme se formulovat svoje požadavky, učíme se organizovat. A pak jít k volbám a nenechat se odradit tím, že „všechno je špatné".
Prognózy jen a jen negativní vytvářejí v lidech pocit, že všechno je již tak špatné, že nemá cenu se ani angažovat. A s tím já osobně nesouhlasím. Osobní angažovanost, osobní nasazení pro změnění alespoň několika nespravedlivých případů, dodává sílu všem. I Tomáš G. Masaryk preferoval drobnou, každodenní práci, kterou se dá společnost ovlivnit. Jde to pomalu, ale je to pevné, protože lidé se již v procesu tohoto úsilí sami mění a změní v aktivní, schopné občany.

Napadá mě otázka: Jaké státoprávní uspořádání vy sama považujete za dokonalé?
Žádné není dokonalé, vždy to závisí na lidech, tradicích jejích chování a malých skupinách těch, kteří dovedou formulovat požadavky i za ty ostatní. Věřím, že rozhodující je „profilující“ minorita.

Šla byste někdy do politiky?
Politiku můžete dělat, i když nejste v žádné politické straně a nejste ani členkou parlamentu nebo jiného zastupitelského orgánu. Politiku dělá každý aktivní občan již tím, že se stará o věci ve svém okolí, ve svém sousedství a není lhostejný k nespravedlnostem.

Podepsala byste se pod Několik vět 2009? Souhlasíte s názory Jiřiny Šiklové?

Reklama