Jedete autem, cítíte se v pohodě, všechno sledujete, když v tom se ze sedadla vedle vás nebo zezadu ozve POZOOOR! Leknutím sebou škubnete a rozhlížíte se, co se děje. Nic. To jen někdo v dáli před vámi začal pomalu brzdit. A vy byste v tu chvíli svého spolujezdce nejradši zabili...

kec

Pokud pravidelně řídíte, pak vám tato situace jistě není nijak cizí. Člověk sedící vedle vás se sice raději veze, ale má tendenci neustále poučovat, kritizovat a mentorovat.
Třicetiletý Michal z Kolína podobné situace pravidelně zažívá se svou matkou.
„Velmi často po mně chce, abych ji někam zavezl nebo odněkud vyzvedl. Považuji se za dobrého a zkušeného řidiče, protože v rámci pracovních cest najedu docela dost kilometrů. I tak ale neustále při jízdě musím poslouchat, že jedeme špatnou cestou, že zbytečně objíždím - nemám totiž rád dálnice, což mamince taky vadí,“ říká Michal a přiznává, že ho maminčino kritizování znervózňuje.
„Nejpikantnější na tom je, že sama nemá ani řidičák,“ dodává Michal a rozhodně není jediný, kterému přechytralí spolujezdci pijou krev.

Partneři a otcové radí nejvíc

Odborníky v radách ohledně řízení jsou pochopitelně muži. Muž řidič, který se ocitne na sedadle spolujezdce, zvláště pak ve voze řízeném ženou, to je kapitola sama pro sebe. Takový muž bývá často velice nesvůj. Vychází to z přirozeného procesu jeho potřeby vůdce. Ne náhodou proto vidíte páry v supermarketech, kdy nákupní vozík zpravidla ovládá on. Zatímco žena vybírá zboží, její protějšek „řeže“ zatáčky mezi regály.
První věc, kterou mi řekl zkušební komisař, když jsem po závěrečné jízdě v autoškole zaparkovala bylo: „Dám vám jednu radu. Odteď musíte hodně jezdit, ale pozor! Ne s chlapem! Hlavně si vedle sebe neposaďte svého partnera nebo otce! Ti bývají nejhorší. Akorát vás znejistí a řízení vám znechutí,“ radil mi. Měl pravdu.
Sotva jsem sedla za volant s partnerem vedle sebe, už to jelo: „Miláčku, myslíš, že je nezbytně nutné, abys jezdila tak pomalu? Vypadáme jako vidláci, kteří to tu neznaj. Šlápni na to!“ Nebo: „Broučku, vidíš ty pruhy? Nebo: Proč jezdíš tak blízko tý krajnice? (začal mi sahat na volant) A proč ho nepředjedeš, vždyť tos mohla klidně dát. Jak to držíš ten volant, prosím tě? Tu spojku musíš pouštět pomaleji! A proč seš tak ztuhlá? Uvolni se, přece!“

Nemluvit za jízdy s řidičem?

Tento nápis si jistě pamatujeme z kabinek autobusů. A jak je to s povídáním v autě vůbec?
„Mně osobně to nevadí, naopak," říká Michal. „Při delších cestách aspoň jízda lépe utíká. Horší je, když mi přítelkyně přelaďuje oblíbenou stanici rádia nebo kritizuje styl jízdy,“ říká.
To pětadvacetiletá Adéla při řízení konverzovat odmítá.
„Nevadí mi sem tam promluvit, ale nesnáším, když někdo během jízdy chce něco řešit a probírat věc, na kterou bych se musela trošku víc soustředit,to odvádí moji pozornost,“ přemýšlí.
Těm, kteří musí neustále čelit kritice spolujezdců, nicméně učitelé autoškol radí navrhnout jediné: Chceš si to odřídit? Tato prostá otázka prý zabírá především nejlépe na ty, kteří nemají řidičský průkaz, ale i na ty, kteří se za jízdním kormidlem necítí zcela ve své kůži. V nejhorším případě se prý osvědčilo také beze slova zastavit a trvat na tom, aby si za volant sedl váš společník.

Související články:

TÉMA DNE 4. 3. 2011: NEKECEJ MI DO ŘÍZENÍ:

A co vy, milé dámy? Jak jste na tom se svými spolujezdci? Jsou ukáznění, nebo vám pijí krev?

V dnešním tématu si povídáme o tom, zda vám, nebo naopak vy někomu mluvíte do řízení a proč. Otázky tedy zní:

  • Koho jste si vzaly jako spolujezdce při svých prvních soukromých jízdách?
  • Mluví vám partner, nebo někdo jiný do řízení?
  • Jak na to reagujete? Berete to s klidem, nebo se vztekáte?
  • Kritizujete vy během jízdy něčí styl řízení?

Své příspěvky a náměty můžete posílat už teď na e-mail redakce@zena-in.cz