Potomci Komenského odkojení četbou Makarenka by to měli mít snadné, že jo?... Fakt je, že nejlíp se vychovávají sousedovic děti, s tím souhlasím na sto procent.
Ale kdo si zažil perné chvilky s vlastními dětičkami, ten už mluví jinak.
Myslím, že v první řadě je nejdůležitější svoje děti dobře znát. Toto možná u někoho vzbudí lehký úsměv, ale nepleťte se: co o svých dětech můžou vědět rodiče-podnikatelé, kteří dřou 25 hodin denně:), aby pak s hrůzou zjistili, že si neví rady a na výrazivo pubertálního synka by potřebovali překladatele? (Pokud tedy vůbec komunikuje a pouze "neháže ksichty").
Co říct na rodiče, kteří se celý rok nepodívají dětem do sešitu a pak jsou natolik překvapení vysvědčením, že za nimi lítají s řemenem v ruce kolem baráku a chtějí všechno spravit během pěti minut výprasku?
Můj strejda měl děti 3. Vychované byly skvěle, nechtěl po nich zázraky, je tam učitelka, dělník a výtvarnice. Moc se mi líbila jeho zásada: proč děti znervózňovat zbytečným mluvením pořád dokola? Když se jim to pěkně vysvětlí a ony nic, lepanec je na místě. Moje řeč!
Já jsem měla děti moc brzo a říkám si: kdybych tehdy měla dnešní rozum, rozhodně bych nadělala míň výchovných kopanců. Mrzelo mě, že jsem dopustila, aby je můj tehdejší manžel terorizoval častým řevem a sáhodlouhými úmornými monology. Mrzí mě, že jsem nevážila o 50 kg víc a neměřila o půl metru víc, abych ho zvedla za límec a jakožto nevydařeného pedagoga ho vyhodila někam, kde by tolik neškodil :-).
Sem tam jsem samozřejmě pohlavek vlepila, ale bylo to spíš vinou mé bezradnosti. A poslední výprask jsem uštědřila ve svatém hněvu synkovi ve věku jeho 17 let. Zatímco já jsem celá zpocená ručně prala nadílku, kterou mi přivezl v batohu z intru, on musel odpočívat na válendě a prohlížet si nové kazety. Když jsem ho přes chodbu zavolala, aby mi donesl ještě ponožky, co tam má, tak odpověděl, abych si pro ně došla. Může se mi někdo divit, že jsem popadla ramínko na šaty, shodila ho z válendy a řezala ho po jeho líném hřbetě? Točil se jak holub, ruce nad hlavou, jeho udivený pohled nezapomenu a asi ho to ani nebolelo, jenom opakoval "co blbneš"?!
No, je to za námi. I přes naši výchovu děti vyrostly a není to tak zlé :-)
Krásné letní dny se vzorně vychovanými potomky přeje Gerda :-)
Milá Gerdo.... nedivím se Ti :o))) Na Tvém místě bych reagovala úplně stejně. Jakkoli nejsem příznivcem tělesných trestů, v tomto případě byla Tvá reakce zcela adekvátní. A smekám před Tebou... protože znám ze svého okolí matinky, které by v potu tváře synáčkovi ještě stihly nosit pod nos všelijaké dobrůtky. Myslím, že jsi svou výchovu vzala za správný konec. :o)) Díky za Tvůj příspěvek. A posílám Ti malý dáreček... jen tak pro radost a jako odškodnění za ty fusekle. :o)))
Dnes si povídáme o výchově... pište mi své názory a zkušenosti na redakce@zena-in.cz. Těším se na všechny.
Nový komentář
Komentáře
Já jsem dostala ránu na zadek 2x v životě, pak už stačilo obrátit vařečky. Visely dvě na zdi, měly namalovaný ksichtík - úsměv. Jakmile je máma obrátila, už jsem řvala, jakobych dostala
, dostal ránu po hlavě. Ale už několik let nebylo třeba vztáhnout ruku
U syna mi párkrát ulítla ruka, když byl mrňous a já byla nešťastná sama ze sebe
Krááááásný článek! Holky, jak to děláte, že píšete takhle hezky o věcech ze života, při kterých nám bývá horko? Hláška "Co blbneš" je nádherná, úplně ho vidím, puberťáka rozvalenýho na posteli...
A u pračky uhoněnou mámu, jak v ní přetekl pohár trpělivosti za milion předchozích prohřešků. Jako bych viděla sebe!
monja:
Praní se zvonem neznám,naštěstí.Ale vířivku a máchání ve vaně ano.Když v ruce,tak max.podprsenky.
gerda: Ale stejně bych to všechno narvala do pračky a doufala, že to dobře dopadne.
gerda: To je hlína s tím zvonem! S tím jsem prala nějakých 5 let a málem jsem na tom nechala mládí
Nikdy víc. Soucit...
Meander: no protože to bylo každý pes jiná ves a v pračce by se to dohromady prát nedalo. Přece nebudu prát v pračce jednu mikinu!? Prala jsem ručně, ale s malou mechanickou pomůckou - WC zvonem
Mici: Naštěstí se kýblu nic nestalo
.
Na mně to také dlouhodobé stopy nezanechalo, takže to vlastně bylo fajn
gerda: A proč jsi ty jeho hadry prala ručně?
dzijana: syn, když byl malý, nesměl sahat na hifi věž, ale jak jinak, lákalo ho to. Tak vždy k věži nějak přilezl, posadil se tam, jednou rukou mačkal co se dalo a druhou dělal :ty, ty, ty, ne, ne, ne
Ifankar:
ono se tak dlouho chodí s pověstným džbánem, až se jednou ucho utrhne... Doufám, že se aspoň neurvalo ucho na tom kýblu, co tě s ním mamka naflákala
Nejsem ještě mamka, a tak si na poslední výprask vzpomínám z pohledu dítěte.
Mamka vždycky hodně vydržela, ale pak přišla ta poslední kapka a už to jelo. Naštěstí ale jen párkrát.
Už jsem byla puberťák a asi strašně něčím mamku rozčílila, tedy tu poslední kapku. Utíkala jsem se zavřít na záchod, nestihla to.
Mamka tehdy vzala kyblík, co je na záchodě uložený, a mlátila hlava nehlava.
Vlastně byla moje hloupost, že jsem se zašila do tak malé místnůstky, ze které nebylo úniku.:-)
vikina007:toho mýho doma třískali málo nebo vůbec.
našemu matesovi je 8 měsíců a už teď si koleduje...celej táta
gerda: spíš vliv kolektivu, i když reklamy jsou taky pěkný nářez
106: jana.johana jsem já, mám tu mamku, hlídala mládě, já si šla pověsit prádlo a ona se mezitím přehlásila na sebe a já si to nezkontrolovala
jana.johana: to já zas znám školáčka, který mele tak, že musí každému všecko nejmíň 3x zopakovat. Když jsem se ho ptala, proč tak mluví, tak mi (zrychleně) odpověděl, že je to móda, že tak teď mluví ve škole. A když jsem pokoušela argumentovat, že žádný čas neušetří, když mu nikdo nerozumí, stejně jsem ho nepřesvědčila. Ó, mocný vliv kolektivu!!! - anebo televizních reklam?!
106: jistě že jsme to omílali dokola. Synův argument byl, že to je "školní mluva" a že on potřebuje zapadnout do kolektivu, tak takhle mluvit musí. No a nějaké výrazivo zkoušel prosadit i doma, tak jsem mu řekla, že se mi to nelíbí a pokud tak mluvit chce, tak aby tak mluvil výhradně se stejně smýšlejícími kamarády, pokud možno aby to nikdo jiný neslyšel - hlavně dospělí. Co mu na to mám říct?
popsaná situace s ponožnama mi připomněla asi 2 měsíce starý výstup se synem (bude mu 9), který na mě zkoušel jakési přisprostlé výrazy. Párkrát jsem mu zopakovala, aby toho nechal, ale on zkoušel co to dá. Když jsem ho poněkolikáté napomenula a on jaksi nic, tak jsem mu řekla, aby šel do pokoje, než mu jednu střihnu. A on mi řekl : "tak to zkus". Reakce byla podobně bouřlivá jako u Gerdy, jen jsem ho nemydlila ramínkem na šaty.
Holomek jeden!
106: ne, ze nevis nic, ale vlastne nejsi rodic, kdyz ti jeste chybi jedna hodina kazdy den.
a deti na tebe vetsinou v pubertalnim veku (coz bylo v clanku citovano) z vysoka...
asi tak
Mirrule: přesně tak. Že na ně nemají čas. Tedy samozřejmě když nepodnikají společně s dětmi doma