Čím míň víš, tím líp spíš. Na tomhle okřídleném úsloví bude určitě kousek pravdy. Své o tom ví i pětačtyřicetiletá Simona. I když na to musela přijít poněkud nevšedním způsobem.
Simona je pohledná dáma, přesto je zrovna single. Je milá, ale velmi stydlivá. V některých oblastech navíc velmi konzervativní. A to je právě kámen úrazu. Pracuje v nemocnici jako zdravotní sestra, a ani to se jí zrovna nevyplatilo. Přístup k důvěrným informacím se zkrátka nevyplácí.
Již několik měsíců tajně obdivovala svého známého Romana. Jenže jak již bylo zmíněno, je velice stydlivá, a právě proto byla její láska čistě platonická. Ač oba bydlí několik desítek metrů od sebe, netroufla si nikdy na víc než na „náhodné“ potkávání. A tak chodívala vynést smetí i několikrát denně. Nemějme jí to za zlé. Vždyť snad v každém věku je nepříjemným vedlejším účinkem zamilovanosti částečné, až úplné zatmění mozku.
Dalším průvodním znakem zamilovanosti bývá také tendence objekt svého zájmu idealizovat. A toho patřičně využili škodolibí přátele. Zatímco Simona snila o tom, jak Roman každou neděli chodí na romantické procházky tamní přírodou, někteří to chápali jako přihrávku na smeč: „A taky jsem slyšel, že prej docela rád praktikuje sado-maso.“ Nebohá konzervativní křehká dáma rázem upadala do mdlob.
Nápor ze strany známých a dvou kolegů, kteří do ní zřejmě „hučeli“ od počátku noční služby, nakonec nevydržela, rozhodla se udělat první krok. Než se svým vyvoleným setká, musí si o něm zjistit co nejvíc informací. „Horoskop!“ Vyskočila z křesla a ťukla se přitom do čela. „Datum narození máme, jen stačí zjistit místo.“ Zraky všech padly na počítač. „Databáze!“ Ťukla se do čela podruhé.
„Hele, mám to. A byl tu docela nedávno v noci na pohotovosti s…“ odmlčela se. „S… No, do hajzlu…“ Kolegům, kteří nahlíželi přes rameno, se dařilo soucitně zadržet smích, přestože jim tekly slzy, nikoli však z dojetí.
„Tak já ho mám za něžného romantika. Vidím ho, jak chodí do kostela, kupuje květiny a bonboniéry, navštěvuje nemocnou babičku…“ dech popadající Simona klesla zpátky do křesla. „A jemu tady mezitím tahají svíčku z pr… z tlustého střeva."
A bylo po lásce.
Máte taky pocit, že někdy je lepší nevědět?
Nový komentář
Komentáře
něco je leší nevědět to je pravda
ano mám takový pocit,že je lepší nic nevědět
lleennaa: co myslíš, že by ještě mělo být funkční? Ta svíčka nebo zadnice?
OlgaMarie:
Třeba tam chtěl posvítit na cestu právě jí, až ji tam pošle, káču jednu vlezlou.
kareta: tojo, nadělá kvůli svíčce. Co by dělala, kdyby měl v záznamu třeba šišku lovečáku, toho xxl extra hranatého.
alice.cooper: Třeba to chtěl jednou vyzkoušet a kupovat kvůli tomu anální vibrátor... to je přecejenom drahá sranda
jinak souhlasím s tím, že úplnej slušňák je na nic... je fakt že na sem málem umřela (smíchy), když mi můj
vyprávěl jak experimentoval
No... a nakonec netradiční praktiky považuju pořád za lepší, než mít doma slušňáka, kterej se při pohledu na nahou ženu stydí a dokáže se milovat akorát potmě a v misionářský poloze.
tak to je k popukání.Ale jinak jsem se na vlastní kůži přesvědčila že opravdu je někdy lepší nevědět.
alice.cooper: To mě taky hned napadlo.
Prudérní konzervativní sestra
Nechápu, proč se trápil se svíčkou, když na trhu jsou k dostání kvalitní anální vibrátory...
O co jí jde? Vždyť se těm představám trochu přiblížil, ne? Třeba do toho kostela fakticky chodí ... pro svíčky
gerda: Manx: eh,...a jak víte,že se ptám nevážně?
Třeba měl rande s jeptiškou a ta ho poprosila, aby jí chvilku podržel . . . svíčku.
lleennaa: Jestli s ní svítil na sabatu tak byla.
lleennaa: no...jak...to se ptáš vážně?
No, než začnete kvíkat o diskrétnosti, tak lékařský personál má přístup k záznamům. Kdo, proč a jak, to si už řeší oddělení všelijak. Podstata věci je, že personál to nemá co vykládat nějakým náhodným kolemjdoucím a ani vaší mámě, pokud od vás nemá písemný souhlas.
pokud vím, doktoři mají nějaké regule na publikování případů hodných pozornosti, zhruba v tom smyslu, že případ není identifikován. Čili, není to pan Novák, ale noha zlomená pádem se schodů.