Pokud je vaším přáním navštívit staré kmeny, jež obývaly zemi před mnoha a mnoha lety a stále si uchovaly svoje tradiční způsoby života, potom máte štěstí, ještě se jich na planetě pár najde.
Kuku Yalanji - Austrálie
Muži kmene Kuku Yalanji při obřadním tanci na tanečním festivalu Laura Quinkan Cape York Queensland Australia
Foto: ChameleonsEye/Shutterstock
V srdci zeleného severního Queenslandu se rozprostírá domov původního domorodého kmene Kuku Yalanji, který po generace žije v harmonii s okolní přírodou a pečlivě uchovává svou jedinečnou kulturu a tradice. Tito lidé jsou tradičními strážci nádherného deštného pralesa Daintree a oblasti Mossman Gorge, kde jejich hluboké duchovní spojení se zemí prochází každým aspektem jejich kultury. Příběhy, obřady a zvyky předávají svým potomkům prostřednictvím tance, písní a vyprávění, což je důkazem odolnosti a pokračování jejich bohatého dědictví.
Kuku Yalanji už po staletí udržují své území udržitelnými způsoby a spojují své kulturní znalosti s moderními metodami ochrany přírody, což přispívá k zachování deštného pralesa a jeho biodiverzity. Přes těžkosti kolonizace, které zahrnovaly ztrátu půdy a útlak kultury, se dokázali vrátit ke svým tradicím a znovu získat práva k zemi. Dnes s hrdostí sdílejí svou kulturu s návštěvníky skrze zodpovědný turismus, který podporuje mezikulturní porozumění i místní ekonomiku. Jejich příběh je připomínkou, že ochrana přírody a kulturní identita jsou propojené hodnoty, které nás mohou vést k harmonické budoucnosti.
Achuarové - Ekvádor
Hluboko v amazonské oblasti Ekvádoru a Peru se rozprostírá panenská země, kde obrovské stromy vypadají z výšky jako moře zelené brokolice. Mezi pralesem se klikatí řeky a podél nich leží roztroušené vesnice původního národa Achuarů, který zde žije v souladu s přírodou. Až do 60. let 20. století neměli Achuarové žádné povědomí o západním světě. Teprve tehdy k nim dorazili první misionáři, kteří jim přiblížili jiné náboženství a způsoby života. V 90. letech, kdy začal sílit tlak na využívání přírodních zdrojů, se Achuarové sjednotili a rozhodli se chránit své území před těžbou ropy a dřeva.
Pwanchir Pitu, achuarský šaman a duchovní vůdce
Foto: The original uploader was Ben2 at French Wikipedia., Attribution, via Wikimedia Commons
Achuarové, kteří sami sebe nazývají „lidmi snů,“ protože ty je vždy varovali před nebezpečími. Vidí les jako svůj supermarket a řeku jako hlavní dopravní cestu, a proto odmítají rozsáhlý rozvoj, který by ohrozil jejich způsob života. Zároveň ale vnímají výhody čisté vody, elektřiny a vzdělání, což je vedlo k rozvoji šetrného ekoturismu. Postavili proto v samém srdci svého území Kapawi Ecolodge, resort navržený v jejich tradičním stylu, využívající solární panely, vodní filtraci a materiály z místního pralesa. Hosté si zde užívají projížďky na kánoích, hledání divoké zvěře, pěší túry a kulturní setkání. Achuarové jsou nyní výhradními vlastníky tohoto resortu, čímž zajišťují, že příjmy podporují rozvoj, který si sami zvolili.
Tsaatani nebo také Dukha - Mongolsko
Pastevectví sobů v Mongolsku je starobylou tradicí národa Dukha
Foto: Kamonrat/Shutterstock
Mongolští Tsaatani, známí také jako lidé sobů, jsou jedním z posledních nomádských kmenů, kteří stále pastevní způsobem chovají soby. Tito Tuvanové, často nazývaní také Dukha, obývají drsnou krajinu tajgy v severním Mongolsku a jejich život závisí na sobech, které chovají a s nimiž putují za vhodným klimatem a mechem pro pastvu. Ačkoli mají mongolské občanství, jejich kultura je spjatá s původní Tuvou a silně ovlivněna šamanismem. Sobům přikládají velkou hodnotu, přičemž z jejich mléka vyrábějí máslo, čaj a jogurt a užívají je jako hlavní dopravní prostředek.
Tsaatani dnes čelí úbytku sobů, což ohrožuje jejich tradiční způsob života, ale díky podpoře státu, neziskových organizací a také příjmům z ekoturistiky se jejich stáda postupně obnovují. V roce 2020 se jejich počet zvýšil na 2690 kusů. Dukhové staví své typické teepee z dřevěných kůlů, pokrytých dříve zvířecími kůžemi, dnes většinou plátnem, a obydlí vybavují jen základními věcmi, včetně loveckého vybavení a náčiní pro chov sobů. V současnosti někteří Dukhové vítají turisty, což jim přináší další příjem, ale pouze sezónně, neboť jinak se živí prodejem přebytků bylin a ořechů v okolních městech.
Dayakové - Borneo
Dayakové, domorodí obyvatelé ostrova Borneo, obývají hlavně oblasti podél větších řek. Termín „Dayak“ je spíše obecné označení pro domorodé, převážně nemuslimské obyvatelstvo vnitrozemí Bornea. Historicky byl život Dayaků spojen s komplexními náboženskými obřady a uctíváním místních duchů a zvířat znamení. Běžné byly mezikmenové války a lov lebek. Od poloviny 20. století se však mnoho Dayaků obrátilo ke křesťanství a dnes je většina obyvatel křesťanského vyznání. Dayakové tradičně žili v komunitách v dlouhých domech, kde základní jednotkou byla rodina. Dnes mladí často odcházejí za prací nebo studiem do měst. Hospodářství většiny dayackých vesnic je založeno na přechodném pěstování rýže pro vlastní potřebu, s rybolovem a lovem jako doplňkovými aktivitami.
Kmen Dayaků, kteří obývají pohoří Meratus, Langara Hill
Foto:Akhmad Fitriannor/Shutterstock
Návštěvy vesnic Dayaků nabízejí jedinečnou příležitost nahlédnout do jejich impozantních dlouhých domů, obdivovat složité řemeslné výrobky, jako je košíkářství a dřevořezby, a dozvědět se více o jejich tradičních animistických vírách. Tyto návštěvy bývají součástí zájezdů, které zahrnují túry džunglí, plavby po řekách nebo zastávky v orangutaních rezervacích.
Zdroje: Gondwana ecotours, View Mongolia, Visit Daintree, Britannica
Nový komentář